Den plný mlýnů a mlýnků

Dneska jsme měli takový kombinovaný den- nejdřív jsme se přes Boží Dar vydali do obce Háj, odkud vede polní cesta do bývalé vesnice Königsmühle. Cestou se otevírají krásné výhledy na Klínovec a německý Fichtelberg.

V osadě Königsmühle stávalo šest domů, dnes po domech zbyly jen ruiny obklopené krásnou přírodou horského údolí. Dříve tu žilo 57 lidí, po roce 1945 ale museli odejít. V posledních letech to tu řada nadšenců dává do pořádku, koná se tu spousta kulturních i jiných akcí, více na https://konigsmuhle.cz/

oblíbili si to tu i motýle

Po návratu k autu jsme popojeli do Jáchymova a vydali se pro změnu k místním mlýnkům. Na potoce nedaleko lázní se nachází velké množství mlýnků vyrobených ze všeho možného i nemožného, které se porůznu točí, vydávají zvuky a tak. Kdysi pradávno jsme tu byli a byli jsme nadšení. Dneska jsme konstatovali, že se to tu nezměnilo, akorát místo zjevně získalo mnohem větší popularitu, protože se sem táhlo  množství lidí s dětma i bez.

Nedaleko "mlýnků" začíná Mlýnská stezka, která vede Mlýnským údolím a připomíná dlouhou řadu skutečných mlýnů, které tu kdysi stávaly.

Po projití části stezky jsme se potřebovali dostat na druhou stranu frekventované karlovarské silnice a začít se vracet po cyklostezce. Bylo to poměrně složité, ale nakonec se podařilo cyklostezky dosáhnout. Je zajímavá tím, že od roku 2013 vede po tělese bývalé železniční trati, ta byla zrušena v roce 1957.

je tu i "železniční" tunel

Z cyklostezky je taky vidět hlavní lázeňský dům- Radium palác, kde se provozují radonové lázně. Bohužel byl pořád schovaný za stromama.

Jinak teda lázně nestojí za mnoho (jako architektonický celek samozřejmě, jinak nevím) a město se vzpamatovává z dlouhých časů zanedbávání jenom opravdu hodně zvolna. Řada domů je pořád polorozpadlá a rekonstrukce zřejmě pokračují jenom pomalu.

Z hlavní ulice jsem ještě odbočila ke krásnému kostelíku, který jsem viděla už při prvním průjezdu. Kostel Všech svatých zvaný také Špitální pravděpodobně patří k nejstarším sakrálním stavbám v Krušnohoří a je také nejstarší stavební památkou Jáchymova. Podle některých zdrojů pochází dokonce už z 12. století, podle většiny zdrojů byl kostel však poprvé připomenut až v 16. století. V kostele jsou zachované původní varhany, oltář a krovy. V 90. letech byl kostel po rekonstrukci slavnostně vysvěcen.

Směrem k náměstí před radnicí se přeci jen budovy trochu zlepšují a otevírají se pěkné pohledy na různá zákoutí. Kazí to ale dost velký provoz, který tady bohužel asi těžko kdy povede jinudy než přes město, všechno je tu hodně sevřené do údolí se strmými svahy.

cyklus "jáchymovské dveře"

Kromě kostela sv. Jáchyma je největší dominantou náměstí radnice- budova stojí na místě původního domu Jeronýma Šlika, do dnešní podoby byla radnice přebudovaná v letech 1901-1902 podle architektů Johana Benesche a Antona Hammerschiedta. Za radnicí je vidět renesanční budova bývalé královské mincovny. 

Kostel sv. Jáchyma byl postaven jako protestanstký na počátku 16. století, jedná se o pozdně gotickou stavbu s řadou renesančních detailů. Velikost a zdobení kostela vypovídá o někdejším bohatství města. Původně byl kostel jednolodní, ovšem při Mockerově přestavbě byl prostor změněn do trojlodního půdorysu. 

Před kostelem stojí plastika Památník Brána svobody od akademického sochaře Romana Podrázského, je prvním zastavením na Křížové cestě ke svobodě připomínající utrpení politických vězňů v místních uranových dolech. Památník nese časové označení 1948-1989 a na odvrácené straně je ženská postava, ačkoli političtí vězni pracovali v uranových dolech pouze do roku 1961 a vězněnými v těchto táborech byli jen muži. Na plastiku navazuje řada pamětních kamenů s názvy bývalých pracovních táborů, ve kterých byl těžen uran.

Od kostela jsem ještě vyfotila Důl Svornost. Jako stříbrný důl byl znám už od 16. století, od poloviny 19 století se tu těžila uranová ruda. Těžba rud tu byla ukončena v roce 1964 a od té doby slouží jen k čerpání radonové vody pro lázeňské účely.

Občas to vypadalo, že se rozprší, ale vždycky to trvalo jenom chvilku. Nakonec musím říct, že všechny dnešní mlýny a mlýnky super a Jáchymov nakonec taky, město je fakt zajímavé a našlo by se tu toho ještě hodně k vidění.

do Horní Blatné a na Plešivec

Tento týden jsme se rozhodli, že si podrobněji prohlédneme Krušné hory, konkrétně jejich západní část. Ubytování jsme našli poblíž Potůčků nedaleko vlakové zastávky Potůčky zastávka, a bylo téměř idylické.

První procházku jsme dali jenom takovou malou večerní. Vlakem jsme dojeli do Horní Blatné, shlédli nádraží, kostel a vydali se k rozhledně.

Kostel sv. Vavřince byl postavený ve 2. polovině 16 století ve stylu saské renesance. V letech 1605-07 byla ke kostelu přistavěna věž a roku 1754 byl barokně přestavěn.

Nedaleko na rozcestí je tzv. Vavřincova lavička; lavička obřích rozměrů vznikla v roce 2018. Na šířku má 4 m, sedadlo je ve výšce 1,42 m a celková výška je 2,8 m.

Bohužel ji obsadili jakési selfiechtivé slečny, tak jsme jenom rychle obhlídli a radši šli dál, tady by to bylo na dlouho.

O kus dál už jsme nakoukli do Vlčích jam. Místo je už uzavřené, dá se dojít jenom k původnímu vchodu anebo se podívat shora. Ani nám to nevadilo, prolezla jsem je tuším před třemi roky, když jsme tu byli minule.

Vlčí jámy jsou přírodní památkou, vyhlášeny byly v roce 1975. Důvodem ochrany jsou dobývky cínových rud, ve kterých se vlivem specifického vzdušného režimu vytváří jeskynní led.

K rozhledně jsme došli až těsně před šestou hodinou. Výhoda byla, že jsme tam byli sami, nevýhoda, že už bylo zavřené občerstvení, které funguje jenom do pěti. Ale tak nevadí, na rozhlednu nahoru jsme stejně moc nechtěli, takže jsme se radši vydali k ubytování.

Rozhlednu vybudoval v roce 1913 Spolek pro zimní sporty z Horní Blatné podle projektu chebského architekta Karla Matusche. Z výšky 18 metrů se otevírají výhledy na Klínovec a Fichtelberg, Doupovské hory, Karlovy Vary, Tisovský vrch a Horní Blatnou.

Po žluté značce jsme pokračovali dál, překonali Blatenský příkop a po červené došli až do Stráně.

Další den už jsme naplánovali delší výlet (nakonec byl jako obvykle delší než jsme čekali a večer jsme toho měli docela dost)

Vlakem jsme dojeli do stanice Nejdek- Ondřejov a odtud popošli na Dračí skálu. Jde o výraznou skalní dominantu na vrcholu Dračí skály-  ke vzniku granitové skalní hradby zde došlo mrazovou destrukcí skalního tělesa. 

Z neznačené lesní cesty, kterou jsme pokračovali do Pstruží se ukázal první výhled na cíl naší cesty- Plešivec.

Komplikovaně jsme sešli dolů a s radostí zjistili, že místní lanovka jezdí celý den non-stop. Využívají ji hlavně cyklisti sjezdaři, budiž jim to přáno... My jsme vyjeli jenom nahoru.

Na Plešivci jsme si dali svačinu, obhlídli odkud se blíží déšť a vyrazili dál. 

Zdejší chata s rozhlednou byla postavena partou nadšenců v roce 1895. Z vyhlídkové plošiny se nabízí krásný kruhový výhled na Krušné hory, Karlovarsko, Slavkovský a Český les.

Kus po sjezdovce a pak lesem jsme došli do nedalekých Abertam.

vzadu gotický kostel Čtrnácti svatých pomocníků, později barokně přestavěn

V Abertamech nás nejvíc potěšil otevřený obchod a pak jsme začali trochu spěchat dál do Perninku, protože jsme chtěli stihnout vlak. Zastavili jsme se jenom krátce na rašeliništi Pernink.

Perninkem jsme už trochu proběhli a z posledních sil začali stoupat  na místní nádraží, které je asi 600 metrů od centra a navíc do pěkného kopce, nemají to tu moc prakticky zařízeno.

Měli jsme ale štěstí, vlak jsme stihli akorát a navíc v momentě, kdy jsme dosedli do čekárny na lavičku, se dalo do deště, takže dobrý.