pátek 9. července 2021

Karlovy Vary

Ve čtvrtek předpovídali vytrvalý déšť, tak jsme zvolili návštěvu krajského města. Cesta vlakem byla docela pěkná- přes Pernink (zrovna se připomínalo roční výročí tragické srážky vlaků, ehm, snad už to líp zabezpečili), Nejdek až na Dolní nádraží ve Varech. Jako první jsme vyfotili obří Becherovka na náměstí Republiky. Nevím, jestli je to tu jen tak nebo má místo nějakou historickou souvislost s Becherovkou, na náměstí je taky Jan Becher muzeum.

Na rohu ulic T. G. Masaryka a Dr. Davida Bechera stojí pomník T. G. Masaryka od karlovarského rodáka Jana Kotka z roku 2007.

Po Masarykově ulici jsme došli k říčce Teplá. Zdejší žulová kašna se skleněným obeliskem z roku 2005 nese citát Tomáše Garrigua Masaryka: „Mravnost – lidskost musejí býti cílem každého jednotlivce a národa. Zvláštní národní etiky není.“ Hlavními autory pozoruhodné stavby jsou malíř Břetislav Kubíček a architekt Jan Samec ml. (* 1955).

Přes řeku jsme si prohlédli hotel Thermal v rekonstrukci,

pak prošli parkem a nakoukli na Sadovou kolonádu. Ta patří k pěti hlavním kolonádám v Karlových Varech. Projekt Sadové kolonády je z dílny vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Vlastní stavba probíhala v letech 1880 až 1881. Původně coby promenáda spojovala sousední letní restauraci a Blanenský pavilon, který byl v roce 1966 zbourán.

Lidí ve městě bylo tak akorát a hlavně zatím vůbec nepršelo, což bylo super. Prošli jsme po obou březích řeky Tepé až k Mlýnské kolonádě.

Mlýnská kolonáda je s délkou 132 metrů největší karlovarská kolonáda a je postavená v neorenesančním slohu. Střecha je nesena 124 sloupy s korintským zdobením. Návrh Mlýnské kolonády pochází z dílny architekta Josefa Zítka. Vlastní stavba probíhala v letech 1871–1881, ale již v roce 1893 byla prodloužena až za Skalní pramen. Na kolonádě je celkem 5 pramenů. 





Před kolonádou nás zaujala socha Ocelový jezdec od Michala Gabriela...


Trochu shodou náhod jsme výtahem vyjeli až na vyhlídku pod Městskou věží nad Tržní kolonádou.

Městská věž stojí na místě původního gotického hradu z roku 1358. V roce 1608 byla na místě hradu postavena barokní městská hláska, ve které pobýval trubač. Ten z arkádového ochozu ohlašoval příjezd významných hostů do města a později zahájení lázeňské sezony nebo požáru. Současná podoba věže pochází z roku 1911, kdy byla obohacena o výtah od Friedricha Ohmanna.





Tržní kolonáda je konečně pěkně opravená- bohatě vyřezávaná stavba ve švýcarském stylu zastřešuje 3 prameny: Pramen Karla IV., Dolní zámecký pramen a Tržní pramen. 


Přešli jsme lávku a prošli Vřídelní kolonádou, která je pro změnu v opravě. Vřídlo je vyvedeno před budovu a z řeky tu stoupá impozantní pára.

Návrh Vřídelní kolonády pochází z dílny architekta Jaroslava Otruby (1916–2007). Současná podoba moderní prosklené železobetonové funkcionalistické Vřídelní kolonády pochází ze 70. let 20. století.

Vzhledem k nutné rekonstrukci Vřídelní kolonády bylo Vřídlo vystěhováno do prostor před budovu, kde je tak i během rekonstrukce pramen přístupný veřejnosti.

Podél řeky Teplé s jsme pak došli až před hotel Pupp.


Cestou zpátky jsem ještě vyfotila budovu divadla. Stavba byla navržena vídeňskými architekty Ferdinandem Fellnerem (1847–1916) a Hermannem Helmerem (1849–1919), samotné slavnostní otevření divadla se konalo 15. května 1886 premiérou Mozartovy opery Figarova svatba.

Celý den bylo dost teplo a sprchlo asi jenom kolem čtvrté na chvilku, takže pohoda. Bohužel další den se už předpovědi vyplnily a kromě dopoledne, kdy to ještě jakž takž šlo, pršelo dost prudce od 11 minimálně do 3 hodin. Zrovna v tu dobu jsme navštívili ve Varech kamarádku a vydali se trošku projít k rozhledně Diana.

Zaparkovali jsme u Linharta a prohlédli si místní hospodu, pozorovatelnu srnčí zvěře, lanové centrum a vůbec.







Za mírného deště jsme prošli kolem Chaty u Obrazu z roku 1894 až k rozhledně Diana. Tam už déšť docela zesílil.


Rozhledna Diana byla postavena v letech 1912–1914. V minulosti vystřídala jména jako rozhledna Hanse Kudlicha nebo Benešova rozhledna. Věž je vysoká 40 m a před ní stojí stylová chata s restaurací. 

Restauraci jsme využili a na rozhlednu vyjeli, výhledy teda nestály za mnoho...





Déšť teda pořád sílil a sílil, v dálce dokonce zahřmělo... předpověď na pátek teda vyšla.. lilo celou dobu jak z konve. Trochu se to zlepšilo teprve potom, co jsme svižnou chůzí došli k autu.

Aspoň jsme v oboře zahlédli tu avizovanou lesní zvěř (!)

středa 7. července 2021

Rolava, Bublava a výlet do Nových Hamrů

Cílem úterního výletu byla lanovka na Bublavě. Kdysi dávno jsme tu strávili velikonoce a pamatuju si pěknou rozhlednu s chatou na kopci. 

Z Horní Blatné jsme to vzali přes Jelení a bývalý důl Rolava neboli Sauersack. Jde o pozůstatky cínového dolu, v širším okolí tohoto místa se rýžovala cínová ruda už od 14. století. Hornická aktivita v okolí Rolavy a Jelení vrcholila v 16. století. Za 2. světové války byla u Jelení vyhloubena šachta do hloubky 175 m a vyraženo v pěti patrech 14 kilometrů chodeb. Ve zdejší továrně využívali nacisté za války k práci vězně z nedalekého zajateckého tábora. 

Bohužel, místo je v posledních letech čím dál tím známější (taky třeba kvůli televiznímu seriálu Rapl), turisti se sem jen hrnou, což stavu objektu a bezpečnosti lidí zrovna moc neprospívá

více třeba zde článek z irozhlasu







Docela výhoda bylo, že ráno jsme měli celý areál skoro pro sebe, takže to bylo o mnoho lepší než jsem si pamatovala z minula, kdy to tu vypadalo jako na nějaké atrakci z pouti. Areál jsme si stejně jenom v rychlosti prohlédli, vyfotili a pokračovali na Bublavu.

Zaparkovali jsme na parkovišti na Olověném vrchu a přemýšleli, jak je zdejší areál vůbec zorganizovaný, když je parkoviště i prodej jízdenek na lanovku skoro na vrcholu kopce. Pak jsme ale od paní v občerstvení, kde byla zároveň i pokladna, zjistili, že lístky na lanovku se dají koupit i dole u nástupu, to nás trochu uklidnilo.


Sešli jsme tedy po sjezdovce dolů a udělali si takový menší procházkový okruh po cestách a cyklostezce v Přírodním parku Přebuz. Potom jsme došli ke spodní stanici lanovky a v klidu dojeli nahoru. Zdejší skiareál v létě zjevně moc nežije, viděli jsme tu asi tak pět cyklistů, chata s rozhlednou na kopci jsou úplně opuštěné a v občerstvení jsme byli jediní hosté. 



Turistická chata s dřevem obloženou vyhlídkovou věží nabízí svou pohostinnost od roku 1933. Za 2. světové války chata sloužila jako dětský domov, po jejím skončení do r. 1961 jako vojenská hláska. Teď už teda ani to.


pohled na obec Bublava ze sjezdovek

Celou noc na středu intenzivně pršelo, ovšem ráno tak nějak postupně přestalo. Rozhodla jsem se to teda risknout a vydala se na asi nejdelší výlet z celého týdne. Vlakem jsem dojela do stanice Nejdek Oldřichov a odtud se po cyklostezce vydala do Nových Hamrů.

Nedaleko další "lesní" vlakové zastávky Nejdek- Sejfy jsem se zastavila u pomníku věnovaném (překvapivě) Františkovi Palackému. Těžko říct proč tady, že by sem jezdil? :-) Hned za pomníkem je samoobslužné občerstvení, tak snad bude fungovat tak, jak má...




Budka stanice Nejdek- Sejfy ukrývala překvapivý obsah :-)



Cesta po cyklostezce byla celkem v pohodě, sice po asfaltu, ale zase bez kaluží a mokré trávy. Občas to vypadalo, že vyleze i sluníčko, občas jsem šla v mraku, výhledy teda žádné, ale aspoň nepršelo. Došla jsem až do Nových Hamrů, stále podél železniční trati.



centrum Nových Hamrů

Dál jsem pokračovala po žluté turistické značce do Horních Hamrů a odbočila z ní k vyhlídce nad kapličkou s lavičkou jako dělanou na svačinu.

výhledy od lavičky

Dál cesta vedla na rozcestí Perninský vrch a Schuppenova cesta nad Perninkem. Tam jsem uhnula na zelenou. Z rozcestí Dolovina se otevřel pěkný výhled na Plešivec.



Nedaleko odtud je opravená kaple Panny Marie z 2. poloviny 19. století a neopravená stará německá vodárna z roku 1912.



Cestou proměněnou v potok a posléze bažinu a potom po mokré louce jsem došla na okraj Horní Blatné.


V Blatné jsem navštívila místní hospodu a pak se vydala na poslední úsek cesty. Šla jsem po tzv. Vrchové cestě ke kapli a pak už pořád z kopce do Stráně.


pohled na Blatenský vrch z Vrchové cesty



pohled přes louky na Stráň směrem k Potůčkům

Ke svému velkému překvapení jsem za celý den vůbec nezmokla. A že to dlouhou dobu vypadalo dost nahnutě...