Novoroční Kokořínsko

Novoroční výlet měl být původně kratší, jenom taková procházka, protože jsme se samozřejmě na místo určení dostali až nějak dost po jedenácté hodině.

Nakonec se to tak úplně nepovedlo, různýma zacházkama jsme si trasu docela prodloužíli, takže jsme docházeli skoro za tmy...

Zaparkovali jsme na parkovišti pod Vrátenskou horou a vydali se k rozhledně. Tam bylo překvapivě otevřeno, takže jsme si od paní zakoupili lístky a vystoupali nahoru. Výhledy byly docela pěkné, i když sluníčko se tentokrát neukázalo.

Bezděz a vzadu Ralsko

Nosálov pod rozhlednou

vpravo Říp a pod ním kouř asi z elektrárny Mělník

zprava Kuželík, Drnclík a Uhelný vrch, někde tam vykukuje hrad Houska, ale není moc vidět

Kokořínsko, vlevo vzadu Sedlo

pohled směr Středohoří, vpravo Sedlo, uprostřed Milešovka a Kletečná

Cestou na Housku jsme míjeli rozcestí Na Fučíkovském.

O kus dál byl v lese pod vrcholem Kuželíku pěkně zrekonstruovaný křížek.

O kus dál už jsme minuli parkoviště a došli k hradu Houska. 

Původně gotický hrad založil Přemysl Otakar II. v 1. polovině 13. století. V roce 1590 byl přestavěn na renesanční zámek. V době třicetileté války byl hrad kontrolován Švédy, hrad potom ztratil svůj fortifikační systém.

Na hradě se také střídalo mnoho majitelů, po Berkovi z Dubé ho jako konfiskát po Bílé hoře získal Albrecht z Valdštějna, po jeho smrti tu žádný z majitelů nebydlel a hrad začal chátrat. V roce 1924 hrad koupil Josef Šimonek, senátor a prezident Škodových závodů. Od roku 1950 tu byl archiv Státní knihovny v Klementinu. Po restituci rodině Šimonků byl opraven a poprvé zpřístupněn veřejnosti.

Pod někdejší kočárovnou se nachází docela pěkný smírčí kříž, který sem byl přenesen ze zahrady rekreační chalupy v obci Tubož. Písemně je tento pískovcový kříž zmiňován poprvé v roce 1937 a jeho vztyčení prý má připomínat tragickou smrt neznámého pokrývače. Kdy, jak a proč zemřel se neví, zřejmě se jedná o kříž spíše novodobější. 

Od hradu jsme si zašli ještě na vyhlídku na Říp.

Z Housky jsme pokračovali do Konrádova okolo Českého kříže a Zkamenělého Zámku.

 

V Konrádově jsem jenom vyfotila kapličku se zvonicí a od silnice jsme pak vystoupali ke skalnímu reliéfu skautské lilie.

Od reliéfu už to byl jenom kousek na žlutou značku, po které jsme došli do krásné vesničky Olešno. Nachází se tu vesnická památková rezervace s roubenými objekty a zvonička s kapličkou.

Taky sem vede parádní dlážděná cesta.

Sestoupili jsme k restauraci v Ráji a po málo frekventované silničce došli přes Brusné  do Libovic a dál na parkoviště k autu. Měli jsme co dělat, abychom to stihli do tmy, ale podařilo se...

Český ráj po roce

Skoro přesně po roce jsme se vrátili do Českého ráje na klasickou vyhlídkovou trasu Hruboskalskem. Prošli jsme opuštěnýma Sedmihorkama a kolem věže Osudová zamířili k zámku Hrubá Skála.

Všude kolem bylo všechno pěkně zasněžené, takže i sochy u zámku vypadaly minimálně jinak než obvykle :-)

Začátkem čtrnáctého století zde založil Hynek z Valdštejna hrad Skály, tomu se v pozdější době začalo říkat Hrubá Skála, aby došlo k odlišení od blízké Malé Skály nad Jizerou. Po smrti Jaroslava z Valdštejna neexistuje moc zpráv o zdejších majitelích, ale figurují mezi nimi jména jako Petr z Vartemberka na Veliši, páni z Jenštejna, Zajícové z Házmburka. V roce 1821 kupuje panství Jan Lexa z Aehrenthalu a zakládá zde novou šlechtickou linii, protože šlechtický titul si koupil z peněz dobyvatele za napoleonských válek. Aehrenthalové všeobecně prosluli jako výborní hospodáři, upravovali rovněž zámek i okolí. Roku 1859 byl zámek upraven v novogotickém slohu.

Ze zámku jsme sešli opět Myší dírou, abychom si prohlédli Adamovo lože. Toto místo vzniklo na popud učenkce Františka Adama z rodu Valdštějnů, který byl známý jako botanik a žil na zámku až do začátku devatenáctého století. Díky jeho zájmu ozdobil sochař Jan Chládek dole pod hradem malou jeskyňku v Zámecké rokli. Zdejší skalní reliéfy znázorňují tři Adamy: biblického, zakladatele rodu a Adama Františka. V současné době však nejsou reliéfy příliš zřetelné.

Nedaleké arboretum Bukovina bylo založeno v letech 1860-1862 majitelem hruboskalského panství Janem Bedřichem Lexou z Aehrenthalu zásluhou lesníka Leopolda Angera staršího. Jde o jednu z nejstarších ploch zaměřených na introdukci (zavádění cizích dřevin na naše území). V arboretu se na ploše 2,73 ha nachází celkem 400 chráněných památných stromů.

Prošli jsme klasicky k vyhlíce Na Kapelu a vyhlídce U Lvíčka.

Kolem pěkného rozcestníku z 19. století jsme došli až ke Kopicově statku. Jde o významnou památku lidového stavitelství Pojizeří z roku 1787, postavenou rolníkem Jiřím Jirošem. Před statkem stojí cenná socha svatého Jiří Drákobijce z r. 1806 a v rokli pod ním se nachází mnoho skalních reliéfů, které vytesal pozdější majitel a sochařský samouk Václav Kopic.

Tentokrát jsme si vyčlenili dost času a celou naučnou stezku kolem skalních reliéfů jsme si v klidu prošli. Skalní reliéfy vytesal lidový umělec Václav Kopic mezi lety 1940-1978, nachází se tu přes 30 reliérů postav, zvířat či staveb často doplněných o citáty a poselství.

Další cíl byl už hrad Valdštejn. Skalní hrad tu vznikl kolem roku 1260, v 16. století vyhořel. V 18. století byl přistavěn barokní kostelík a dva kamenné mosty, v 19. století zde proběhly novogotické úpravy. V kapli Sv. Jana Křtitele se nachází údajný portrét Karla Hynka Máchy.

Po využití stále fungujícího (a plného) zdejšího občerstvení jsme se zpátky vydali spodem kolem rozcestí Pod Majákem do skalního města. Angrovou stezkou jsme si pak vystoupali nahoru k Lavici a zase sestoupili dolů ke Kapelníkovi.

Další cesta už vedle kolem pramenů zpátky do lázní Sedmihorky. Už skoro padala tma, takže to zjevně bylo sice kratší, ale nakonec akorát...