pondělí 12. května 2025

Krása severu- z Tisé na Javorský vrch

V slunečném sobotním dni jsem se rozhodla vydat na trochu delší výlet po dlouho nenavštívených místech Ústeckého kraje. 

Autobusem jsem dojela do Tisé a vyrazila směr Tiské stěny.

Míjela jsem barokní kostel sv. Anny, došla pod hradbu skal a podél nich se vydala na východ. Vrchem po hlavní trase naučné stezky jsem nešla- proudily tam davy a dál od turistických stezek jsou stejně pěkné skály, akorát bez lidí.




pohled na Tisou a Tiské stěny z Dědovy vyhlídky

Prošla jsem až na silnici, proklestila si cestu výpravou polských turistů, prošla kousek po žluté značce a vylezla na Dědovu vyhlídku mimo značené cesty. Tam už byl klid a pohoda.

Dědova vyhlídka

skalní věž Doga je dominantou téhle části Tiských stěn

Cesta vrchem byla opravdu krásná a výhledy se otevíraly skoro z každé skály.


Středohoří v pozadí

Doga z druhé strany

Část cesty podél skal byla uzavřená kvůli hnízdění ptáků, i tak jsem si ale výhledy užila a na tom nejpěknějším posvačila.



Od skal jsem sešla na silnici do Jílového a podél ní dolů. Vedle zelené značky jsem si prohlédla mezní kámen Zifferstein z roku 1692, který odděloval obecní část lesa od vrchnostenské.




podchod pod silnicí vypadal dobrodružně

Do Jílového jsem se docela těšila. Potřebovala jsem dokoupit pití a něco dobrého by se taky hodilo. 

Jílové u Děčína (německy Eulau) zřejmě vzniklo podél obchodní lužické cesty. V roce 1126 se připomíná bitva mezi českým knížetem Soběslavem I. a německým císařem Lotarem III. svedená u nedalekého Chlumce.

Město sice má krásnou polohu, ale zatím to vypadá, že téhle výhody moc neumí využít. Působilo to tam hodně ospalým dojmem. Naštěstí na náměstí fungoval dobře zásobený vietnamský obchod, takže nakonec uspokojivé...

kostel Nejsvětější Trojice

Mírové náměstí


V Jílovém je také zámek ve stylu saské renesance, který vznikl přestavbou vodního hradu v 16. století. V letech 1842-1922 prostory zámku využíval Josef Münzberg jako továrnu na výrobu vlněných látek.
Teprve v letech 1928-30 nechal kníže František Antonín Thun-Hohestein zámek upravit na moderní rodinné sídlo. Kolem budovy založil romantický park s jezírkem a glorietem. Zámek dlouho nebyl přístupný, teď je v něm expozice o historii města a okolí a park slouží veřejnosti, což je fajn.





Po žluté turistické značce jsem pak pěkně vystoupala z údolí zase na druhou stranu až na vyhlídku nedaleko vrcholu Výrovna.

pohled na Libouchec a část Tiských stěn, kterou jsem procházela


Ze žluté jsem pak odbočila na louky a po neznačených cestách došla až na Javorský vrch. Na něj sice turistické značky nevedou, ale je to jedno z nejkrásnějších výhledových míst, které znám.

pohled k Děčínu cestou nahoru

pohled na západ k Českému Středohoří a Krušným horám

Děčín a v pozadí Lužické hory i Ještěd

zase České Středohoří

Z Javorského vrchu jsem pak už po silnici pokračovala přes Slavošov na Blansko. Bylo to docela dlouhé, ale počasí krásné a vůbec celková idyla.

čtvrtek 8. května 2025

Český ráj- nejklasičtější trasa

V krásném pátečním dni jsme se vydali na opravdu tu nejoblíbenější trasu po Hruboskalsku.

Vyšli jsme ze Sedmihorek a kolem věže Osudová prošli Myší dírou k zámku Hrubá Skála.



V zatáčce hned za Osudovou stojí ve skalní průrvě pískovcová socha zobrazující sv. Prokopa. Jde o barokní dílo zhotovené Františkem Fialou roku 1735


Myší díra

Na zámku Hrubá Skála zavedli novinku- už se nedá dostat ani na nádvoří a místní vyhlídky. Vstupné vybírají už před vchodem do zámku.. smůla no. Přitom mi nepřipadá, že by tam bylo až tak moc lidí, na nádvoří fungovala restaurace.. no nic, taková klasika.

Dál jsme pokračovali zpátky Maší dírou a přes Adamovo lože k Arboretu.


Arboretum bylo založeno v letech 1860-1862 majitelem hruboskalského panství Janem Bedřichem Lexou z Aehrenthalu (1817–1898) zásluhou lesníka Leopolda Angera staršíhoJde o jednu z nejstarších pokusných ploch zaměřených na introdukci – zavádění cizích dřevin na naše území.


Další cesta už byla klasická- nejdřív zastávka na Vyhlídce na Kapelu,


potom zastávka na vyhlídce U Lvíčka.

Z hlavní cesty na Valdštejn jsme ještě odbočili ke Kopicově statku.

kamenný rozcestník z 19. století

Ve skalách pod Kopicovým statkem vytvořil tehdejší majitel a lidový umělec Vojtěch Kopic galerii skalních reliéfů především z české historie. Jeho práce trvala téměř 40 let (1940 až 1978) a za tu dobu vzniklo přes 30 reliéfů postav, zvířat či průčelí staveb, často doplněných o citáty či poselství.

Anděl strážce

Pohanská božstva a Libuše

svatý Vojtěch

Horymír

Chalupa

Lev

Masaryk na koni

Anežka Přemyslovna

Varhany

Jan Hus

Orel římských legií


Amor

Rolníkův rok

Muflon

Svatý Václav

Kopicův statek (dříve Jirošova rychta) je roubená usedlost z konce 18. století, kulturní památka. Jedná se o jeden z nejzajímavějších příkladů lidové architektury pojizerského typu. Statek (Kacanovy č. p. 64) se nachází o samotě asi 1 km východně od vesnice Kacanovy


U statku je socha svatého Jiří, její podstavec s reliéfy svatých vytvořil Josef Zeman z Tatobyt roku 1884. Socha samotná z roku 1806 je dílem řezbáře Jana Chládka z Turnova (toto je kopie, originál je umístěn v turnovském muzeu).


Z odbočky ke Kopicovu statku jsme se vrátili na hlavní cestu a došli k Valdštejnu.

Hrad vznikl kolem roku 1260, jeho tři části spojily dřevěné mosty. Stavitelé využili jako materiálu i samotnou skálu, do které vyhloubili několik místností.

Hrad byl trvale obydlen do poloviny 16. století, kdy vyhořel. Později jej získal do vlastnictví Albrecht z Valdštejna. V 18. století byl přistavěn barokní kostelík a dva kamenné mosty, jeden z nich zdobí sochy světců. V 19. století změnily tvář hradu částečné novogotické úpravy.





Zpátky jsme se vraceli spodem po žluté kolem Krokodýla po Krokodýlí cestě.


Před Sedmihorkama jsme ještě prošli po modré kolem všech pramenů.

Josefův pramen

Pěkné to bylo, vlastně nadlouho poslední den s opravdu teplým jarním počasím...