Ravenna

Na další výlet jsme se vydali do cca 60 km vzdálené Ravenny. Z pradávné návštěvy mám v paměti jenom Teodorichovo mauzoleum a něco od moře..ale je to taky cca 20 let zpátky.

Počasí nám opět přálo, jen po malé chvíli hledání jsme zaparkovali nedaleko brány Porta San Mama a vydali se do města.

Porta San Mama ze 17. století

Před příchodem Římanů oblast obývali Umbrové a Etruskové. V 1. století n. l. zde Římané založili přístav Portus Classis. Po rozpadu Římského impéria se Ravenna stala hlavním městem Západořímské říše. O rozmach města se zasloužil Theoderich Veliký, ostrogótský, tedy barbarský král, který navazoval na západořímskou říši (v Itálii vládl v letech 493–526). Zdejší proslulé křesťanské stavby s mozaikovou výzdobou tu vznikaly zhruba od 5. do 7. století. V roce 751 se města zmocnili Langobardové. Od roku 1248 se Ravenna stala součástí Papežského státu, kde setrvala až do sjednocení Itálie v roce 1861.

Prvním místem, které jsme navštívili, byla katedrála s vedlejším Arcibiskupským muzeem. Systém návštěv památek je tu trochu zvláštní- dá se koupit lístek na vstup do dvou památek Unesco nebo do všech pěti. Při koupi ale člověk dostane i itinerář, ve kterém jsou časy, kdy může jednotlivé památky navštívit. Někde nám přišlo, že je jim jedno, jaký čas tam máme, ale jinde to striktně dodržovali.

My jsme si samozřejmě koupili vstup všude a vydali se na prohlídky.

Dóm a vedlejší Battisterio Neoniano

zvonice

Baptisterium Neoniano pocházející z 5. století byla první z řady zdejších památek Unesco, kterou jsme navšítívili. Postaveno je na půdorysu osmiúhelníku, symbolu vzkříšení, a vyznačuje se nádhernými mozaikami kupole, datovanými do doby biskupa Neona, které zobrazují křest Krista a dvanáct apoštolů. Výzdoba je silně ovlivněna byzantským uměním.

vnitřek vedlejšího Dómu, ten byl přestavěn v 18. století

Po prohlídce baptisteria a Dómu jsme se přesunuli na Piazza del Popolo, které je centrálním náměstím města. Zdejší paláce byly postaveny většinou v 17. století.

nedaleká městská tržnice je zrekonstruovaná a plná různých barů a restaurací

Od tržnice jsme se už přesunuli k bazilice San Vitale. Naproti ní jsme ještě nahlédli do kostela Santa Maria Maggiore. Ten byl postaven v 6. století, ale v 17. století byl přestavěn. Vedle něj je válcovitá zvonice z 9. století. V Ravenně jsou prostě prastaré památky na každém rohu...

v kostele se zachoval římský sarkofág

Protější bazilika San Vitale je možná nejslavnější stavba města. Byla dokončena v roce 548 n. l. v byzantském slohu a vyznačuje se impozantní vnitřní mozaikovou výzdobou.

vnitřní kupole s freskami

Mozaiky zobrazují císaře Justiniána a císařovnu Theodoru. Jde o největší mozaiky byzantského typu mimo Konstantinopol.

zrestaurované původní podlahy baziliky

císař Justinián

oblíbený motiv ptáčka

Do vedlejšího Mauzolea Gally Placidie se už stála fronta. My jsme ale měli štěstí a zrovna odtud odešla velká výprava školní mládeže. Bohužel další výprava šla s námi dovnitř... 

Galla Placidia (392 – 27. listopadu 450) byla sestra císaře Honoria, prvního vládce Západořímské říše, a manželka císaře Constantia III. Ještě před tím ale upadla v osmnácti letech do zajetí germánského kmene Vizigótů a byla provdána za krále Athaulfa. Jenže ten byl zavražděn podkoním a Vizigóti Gallu vyměnili zpět do Říma. Galla později v Římě i zemřela. Zda byla pochována v Ravenně není jisté, obsah největšího sarkofágu byl zničen v roce 1577.

reliéf nad vstupem

Cestou k dalším památkám jsme míjeli kostel San Giovanni Battista, v jehož okolí se v minulosti konal trh s cibulí. Kostel má také staré základy, ale byl přestavěn v pozdním baroku. Vedlejší zvonice je z 9. století.

Tore Civica cestou 

O kousek dál jsme procházeli kolem baptisteria Arianů. I v něm jsou unikátní mozaiky a patří mezi památky UNESCO, ovšem přístupné je zvlášť a ne ve všechny dny. My jsme se sem dostali v nevhodnou dobu, takže bylo zavřeno.

O kousek dál nás nadchla další bazilika- San Giovanni Evangelista. Je to nejstarší sakrální stavba v Ravenně, založená v 5. století z vůle Gally Placidie. Po rekonstrukci po škodách z druhé světové války uchovává nádherný gotický portál ze 14. století bohatě zdobený sochami a impozantní zvonici z 10. století, V interiéru jsou k vidění byzantské sloupy, středověké fresky a cenné podlahové mozaiky.

Hned za rohem jsme už došli k další světoznámé Unesco památce- bazilice St. Apollinaire Nuovo. Ta byla také původně ariánská, později byla zasvěcena sv. Martinu. Kostel byl postaven v 6. století (kolem roku 520) Teodorichem. Uvnitř najdeme 24 byzantských sloupu, dovezených z Konstantinopole. Nad nimi jsou umístěny nádherné mozaiky, které znázorňují scény ze života Krista, procesí mučedníků a panen a zachycují palác Teodoricha a přístav Classe.

Hned vedle baziliky je stavba označená jako Pallazo di Teodorico. Ve skutečnosti jde o více staveb z různých období, jedna z nich byl zřejmě kostel San Salvatore.

Baziliku sv. Františka, vedle které je pohřben Dante Alighieri, jsme si nechali až na úplný konec. Naštěstí bylo všude otevřeno dost dlouho.

Bazilika byla původně zasvěcená apoštolům Petru a Pavlu, jméno sv. Františka přijala  v roce 1261. Kostel, charakteristický fasádou z obnaženého zdiva a zvonicí z 9. století, uchovává starověké nálezy, fresky a mozaiky, včetně pozůstatků baziliky Sant'Agata Maggiore. 

Vedle kostela se nachází hrobka Dante Alighieriho, který v Ravenně zemřel roku 1321. Hrobka je z roku 1781 a obsahuje původní sarkofág, reliéf od Pietra Lombarda a cenné votivní dary svědčící o uctívání Danteho. Historie hrobu je složitá, poznamenaná řadou různých přesunů a sporů mezi Ravennou a Florencií.

Do Arcibiskupského muzea jsme se měli dostavit na 17:30 a opravdu nás dovnitř dřív nevpustili. Taky nám řekli, že jsou tam dvě patra a na každé máme 15minut. No, ok, stihnout se to dalo, asi to mají takhle vymyšlené a v sezóně je to nutnost. Na všechny objekty muzea jsem už stejně neměla energii,  prohlídka to bylo trochu zběžná.

To hlavní, co je v muzeu k vidění, je arcibiskupská kaple. Jde o jedinečný klenot raně křesťanské architektury z roku 495. Kaple, původně oratoř biskupského dvora, uchovává busty světců a archanělů, svědčící o ravennské umělecké tvorbě teodoriánské doby. Vyniká hlavně nádhernými mozaikami, které oslavují ortodoxní víru.

Po prohlídce Ravenny jsme zjistili, že poslední bazilika v nedalekém Classe má otevřeno až do 19:30, tak jsme se tam ještě (z posledních sil) vydali. Bazilika sv. Apolináře v Classe byla založená v 6. století a uchovává ostatky sv. Apollinara, prvního biskupa Ravenny. Bazilika a sloužila jako místo pohřbívání ravenských arcibiskupů. Proslulá je svými mimořádnými mozaikami ze 6. a 7. století, které vyprávějí biblické příběhy a oslavují moc církve.

Mezi nejzdobenější části patří výzdoba apsidy v závěru hlavní lodi. Ta je tvořena polychromovanou mozaikou, charakteristickou pro raně křesťanskou architekturu, která zobrazuje Krista v kruhovém medailonu. Po jeho stranách vidíme - uprostřed moře z mraků - okřídlené symboly evangelistů (orel – Jan, anděl – Matouš, lev – Marek a býk - Lukáš). Pod nimi vychází dvanáct apoštolů v podobě jehňat. V parapetech klenby jsou dvě palmy, které jsou v biblické literatuře symbolem spravedlivých. Níže jsou pak postavy archandělů Michaela a Gabriela s bustou sv. Matouše. 

Ravenna byla nádherná, ale všechny ty kostely a mozaiky byly taky poměrně vyčerpávající...

San Marino

Náš poslední výlet směřoval do San Marina. Kdysi dávno jsem tu teda taky byla, ale bylo to v roce 1992, ehm a moje vzpomínky se dají označit za více než jen mlhavé...

Tentokrát jsme přijeli v pátek, ale i tak to s parkováním v půl jedenácté byla trochu potíž. Nakonec jsme ale volné místo našli a mohli se vydat k lanovce.

výhled z ochozu nad lanovkou

San Marino (italsky Serenissima Repubblica di San Marino – doslova „Nejvznešenější republika sv. Marina“) je jednou z nejmenších a nejstarších republik na světě. Rozkládá se na ploše pouhých 61 km2, podle počtu obyvatel je to 2. nejmenší evropský a 5. nejmenší stát na světě.

Podle legendy ho založil svatý Marinus, původně kameník z chorvatského ostrova Rab, který pracoval v Rimini. V roce 301 n. l. uprchl na Monte Titano před pronásledováním římanů, a založil zde malý kostelík. Ve středověku zde vznikl městský státem, který v průběhu staletí čelil řadě pokusů o obsazení. Roku 1739 byl okupován papežským guvernérem z Ravenny, během příštího roku nezávislost obnovil papež Klement XII. V roce 1797 hrozilo obsazení Napoleonem, San Marino si ale vyjednalo nezávislost. Roku 1849 poskytlo úkryt sjednotiteli Itálie Giuseppe Garibaldimu a jeho manželce Anitě. Během 1. světové války bylo San Marino neutrální, nakonec bylo ale napadeno kvůli podezření, že skrývá Rakousko-Uherské špiony. Později se připojilo k Itálii proti Rakousku-Uhersku. Ve 2. světové válce zůstalo neutrální, bylo však bombardováno britským letectvem.

San Marino je parlamentní republika s dvěma kapitány-regenty, kteří jsou voleni na šest měsíců. Tento jedinečný politický systém je jedním z nejstarších na světě a symbolizuje dlouhodobou oddanost republikánským hodnotám a nezávislosti.

Od vyhlídky u lanovky jsme došli na hlavní náměstí s radnicí.

Radnice a vládní budova San Marina, sídlo nejvyšších státních orgánů, stojí na hlavním náměstí Piazza della Libertà. Postavena byla v letech 1884–1894 podle návrhu architekta Francesca Azzurriho v novogotickém stylu, inspirovaném středověkou architekturou. Dominantou budovy je hodinová věž s cimbuřím a charakteristickými obrannými prvky. Na pravém nároží v úrovni prvního patra je umístěna bronzová socha svatého Marina, patrona země. Před palácem se nachází socha Statua della Libertà z roku 1876 od sochaře Stefana Gallettiho. Pod povrchem náměstí se dodnes dochovaly historické cisterny na zachytávání dešťové vody, které v minulosti zajišťovaly zásobování města.

středověké míry

San Marino je teda hlavně nákupní ráj. Zřejmě se tu dá něco koupit výhodněji kvůli clům (?), těžko říct. Nicméně uličky města jsou plné krámků, hodně obchodů bylo s parfémy, koženým zbožím, alkoholem...

střecha kostela sv. Františka

nevím přesně, co to bylo za stavbu, ale rozhodně jde o symbol tolerance :-)

Celé historické jádro San Marina obepínají mohutné středověké hradby, které postupně vznikaly od 13. století a chránily město před nájezdy. Součástí systému opevnění jsou tři dominantní věže na hřebeni Monte Titano – Torre Guaita, Torre La Cesta a Torre Montale – které sloužily jako strážní a obranné body a dnes představují hlavní turistickou atrakci San Marina.

Po schodech podél hradeb jsme vyšplhali k první pevnosti Torre Guaita. Pevnost Guaita stojí přímo nad historickým centrem San Marina a patří k nejstarším a nejvýznamnějším obranným stavbám republiky. Byla založena pravděpodobně již v 10. století. V průběhu staletí prošla řadou přestaveb, které jí daly dnešní podobu s mohutnými hradbami a věžemi. Původní vstupní brána byla chráněna padacím mostem. Na hradbách jsou umístěna historická děla, která byla San Marinu darována italskými králi. 

poněkud přeplněná cesta po hradbách k druhé pevnosti

a pohlede zpět

Druhá věž Torre La Cesta se nachází na nejvyšším bodě Monte Titano, také se nazývá Fratta. Byla postavena v první polovině 13. století (ale zřejmě zde stála věž už za římských dob) a díky své poloze sloužila především jako strategická pozorovatelna a obranný bod. Uvnitř se dnes nachází muzeum starých zbraní.

pohled zpět na Torre Guaita

Od druhé věže nabývá cesta takový turistický charakter a vede lesem až k Torre Montale. Poslední z trojice věží stojí samostatně a má charakteristickou pětiúhelníkovou základnu. Byla postavena pravděpodobně ve 13. století a původně se počítalo s jejím rozšířením na plnohodnotnou pevnost, k čemuž však nikdy nedošlo. Díky své poloze sloužila zejména jako strážní věž.

snažili jsme se najít kopec, ze kterého jsme San Marino pozorovali cestou z Urbina, ale to bylo dost těžké...

Od věží jsme se vrátili zpátky do centra městečka a prohlédli si zdejší baziliku.

Bazilika pod hřebenem Monte Titano byla postavena v letech 1826–1838 v klasicistním slohu podle návrhu architekta Antonia Selliho. Stavba se vyznačuje monumentálním portikem s korintskými sloupy a trojlodním interiérem. Na stejném místě stával již dříve románský kostel Pieve z 5.–6. století, který byl jedním z nejstarších křesťanských svatostánků v oblasti. Současná bazilika je zasvěcena svatému Marinovi, zakladateli republiky. Pod hlavním oltářem jsou uloženy jeho relikvie, uchovávané v kamenném sarkofágu. Interiér baziliky doplňuje několik oltářů, soch a obrazů, z nichž některé pocházejí z původního kostela. 

Nakonec jsme se vymotali uličkama do zahrady Giardino dei Libumi, kde jsme si v kavárně odpočinuli a prohlédli si místní památník padlým před Muzeem současného umění.

Potom jsme se vydali na nejzazší konec hradeb s věží a domečkem, který patří místní univerzitě, a dál podél  hradeb zpátky do centra.

Chtěli jsme si ještě prohlédnout hlavně gotický kostel sv. Františka. Chiesa di San Francesco patří k nejvýznamnějším náboženským stavbám republiky. Jeho výstavba probíhala ve 14. století a původně byl spojen s františkánským klášterem. Interiér kostela je zdoben řadou freskových cyklů z 14. a 15. století, mezi nimiž vynikají obrazy znázorňující život svatého Františka a významné biblické scény. 

Jedna z nejpěknějších věcí na San Marinu jsou jeho hradby a brány. Významná brána je třeba Porta del Loco (známá také jako San Francesco) hned vedle kostela sv. Františka.

brána zvenku

kapucínský kostel svatého Quirina ze 16. století

Když už nás množství lidí a krámků poněkud unavilo, rozhodli jsme se sejít po turistické cestě dolů do spodního města. Vzali jsme to po červené, trochu strmé cestě, ale bylo to úplně v pohodě (a asi by se to v klidu dalo vyjít i nahoru bez lanovky).

Dolní město má také řadu pěkných starých budov, ale už to samozřejmě není jako nahoře. Prošli jsme kolem kostela a úspěšně se dostali k zaparkovanému autu.

z téhle strany to ani nevypadá jako kostel, ale je

takhle vypadal pohled nahoru z místa, kde jsme parkovali

No, bylo to pěkné a bylo toho dost. V pátek už nás přeci jen dostihla únava, takže následoval návrat, sobotní balení, loučení a let. 

Tak zas někdy příště, no :-)