Z Růžové přes Dolský mlýn do Mezné

Dneska jsme se vydali na už dlouho naplánovaný výlet tak trochu neznámými místy Českosaského Švýcarska. Většinou jezdíme do okolí Jetřichovic nebo Doubic a končiny blíž Pravčické bráně a Hřensku bereme jako příliš zaplněné turisty. Nezajímavé samozřejmě nejsou, ale přeci jen tu vždycky byla řada ale....

Tentokrát jsme zaparkovali auto na kraji Růžové a vydali se nejdřív na Pastevní vrch

Pastevní vrch je celkem nevýrazný kopeček obklopený (kupodivu) pastvinami... nahoře je malá dřevěná rozhledna, z které je vynikající kruhový výhled. 

pohled směrem do Německa na místní "steiny", nejvýraznější je Zschirnstein

 

Růžák a vzadu Lužické hory

 

pohled na Křídelní stěny a Pravčickou bránu

mostek cestou k Veroničinu kříži

Po naučné stezce jsme došli až k Veroničinu kříži, který je hned u prastaré borovice se svatým obrázkem. Kříž připomíná tragickou událost, která se tu stala v roce 1836. Původní kříž byl zničen nebo ukraden, tohle je replika...

Přes Kamenickou stráň jsme pak už po žluté došly k Dolskému mlýnu. O tom už bylo snad všechno napsáno, pořád je tu stejně krásně...

lávka a Kamenice

Potom jsme se vydrápali nahoru soutěskou do Vysoké Lípy

a pokračovali dál po modré značce na Mezní Louku. Odskočili jsme si na vyhlídku Ptačí kámen. Místo je to sice hezké, ale vyhlídka veškerá žádná...

Procházeli jsme kolem hotelu Zámeček. Ten nechali v roce 1930 postavit Clary- Aldringenové jako loveckou chatu. Její podobu inspirovalo lidové stavitelství a začala se nazývat zámeček. Hotel i restaurace zřejmě stále fungují, ale podle vzhledu to vypadá, že budova má nejlepší časy dávnou za sebou

Od zámečku se ukázal další pěkný pohled na Křídelní stěny

Prošli jsme přes Mezní Louku, po silnici došli do Mezné a po strmých kamenných schodech se spustili k Meznímu můstku. Jde o rozhraní Tiché a Divoké soutěsky a jediné místo, kudy jde přejít Kemanice mezi Hřenskem a Dolským mlýnem. Všichni turisté, které spolu s námi scházeli dolů se pustili po žluté značce podél Kamenice k přístavištím, jenom my jsme začali zase šplhat od protilehlého svahu.

Cestou jsem vyfotila pěkné rytiny na kamenech, v druhém případě mi to skoro připadá, že by mohlo jít o staré Vlašské znamení. Tahle znamení tesali na různých místech Vlachové, kteří ve zdejších končinách hledali vzácné kovy a drahokamy.

Po výstupu po zelené jsme se napojili na žlutou značku a ocitli se vlastně už na kraji Růžové. V centru obce jsem vyfotila zvonici a pěkný zrekonstruovaný kostel Sv. Petra a Pavla.

V příjemné restauraci naproti kostelu jsme se najedli a došli k autu pod Pastevní vrch. Nakonec byl výlet delší než jsme předpokládali :-)

Peklo po dvou letech, Kvítkov, Dubice

Po dvou letech jsme se zhruba ve stejné době vrátili do údolí Peklo u České Lípy. Tentokrát jsme byli zřejmě o něco dřív než minule, protože v údolí jsme ještě stihli zdejší největší atrakci- obrovské lány kvetoucích bledulí..

Počasí bylo téměř letní, takže stejný nápad jako my mělo bohužel obrovské množství dalších lidí. S tím se ale dalo počítat, tak jsme s tím teda počítali a místy se prodírali...

Zaparkovali jsme v Dubici hned u rybníku Dubice a brzy se napojili na červenou značku vedoucí do Pekla

Peklo je chráněné území v údolí Robečského potoka mezi obcí Zahrádky u České Lípy a Českou Lípou. Nejvíc navštěvované je na jaře kvůli kobercům kvetoucích bledulí, ale kaňon s pískovcovými skalami a údolní nivou je pěkný v každém ročním období.

Na konci údolí je osada Karba, patří už k nedalekým Zahrádkám a byla založena zřejmě po stavbě zámku. Byla známá jako výletní místo a stávaly tu dva zájezdní hostince. Jádrem dnešní osady je kaplička z roku 1736 a roubenky v jejím okolí.

Od železniční stanice Zahrádky jsme odbočili ze silnice po modré značce a prošli překvapivě pěkným Pavlíniným údolím. Dost jsme si užívali i toho, že najednou jsme tu byli úplně sami...

Po modré a krátkou odbočkou jsme došli až na Skleněný vrch. Jde o nejvyšší vrch Zámecké pahorkatiny, odkud se otevírá krásný výhled směrem k České Lípě. Vidět moc dobře nebylo, ale kdyby bylo, byly by vidět i Krkonoše. Takhle jsme rozeznali tak maximálně Ralsko, vzadu Ještěd a vlevo Klíč.

Na druhou stranu byl vidět pěkně Ronov a vzadu za ním Sedlo.

Dál vedla cesta vrchem po loukách a dolů k hradu Kvítkov. Jde teda spíš o (hodně malé) zbytky hradu založeného v 1. polovině 13. století, patřil tak patrně k nejstarším českým hradům. Na  místě je ale vidět jenom jedna vytesaná místnost. Něco by se snad mělo ještě nacházet na soukromém pozemku, ale my jsme nic podezřelého cestou nezahlédli.

Do vesnice Kvítkov jsme se už těšili do hospody Kvítkovská konírna, ale bohužel bylo ještě zavřeno. Nedalo se teda nic dělat, půl hodiny se nám čekat nechtělo, tak jsem aspoň vyfotila krásné dveře a přes louky jsme pokračovali dál

Na kopci nad vesnicí se totiž nachází barokní socha sv. Barbory v rytířském brnění. Místo je pěkně upravené s lavičkou, na svačinu jako dělané

Modrá značka o kus dál schází po Kamenných Pekelských schodech k Pekelským rybníkům

Když jsme se podél silnice vraceli k autu ještě jsme mohli vlevo v bývalé pískovně sledovat (pro mě) nový sport- wakeboarding. To je jakási obdoba skateboardingu, akorát na vodě. Jezdec je tažen buď lodí anebo kabelovým vlekem, tady jsou ty vleky.