Chomutov a Adolfov

V sobotu jsme se rozhodli navštívim známý Zoopark v Chomutově. Největší zahrada České republiky se rozkládá na ploše 112 ha a byla založena v roce 1975. Její specializací je chov živočichů palearktické oblasti, která zahrnuje oblast Euroasie a severní Afriky. V zooparku žije přibližně 1000 jedinců ze 160 druhů zvířat- tolik internet.

Já jsem teda byla docela překvapená, vůbec si z dětství nepamatuju, že bychom registrovali nějakou ZOO v Chomutově, nikdy jsem tu nebyla. Ale je fakt, že některé výběhy a hlavně klece vykazují značné známky stáří, tak to tu asi bylo. Zřejmě nás dostatečně uspokojovala ZOO v Ústí, případně v Praze. Jinak teda Chomutov docela fajn, je to tu takové příjemné a prostorné, ne moc přelidněné, ovšem co se týče zvířat, tak teda dost chudé + řada zvířat jako obvykle bojkotuje naši návštěvu a zbaběle se kdesi schovává, takže ve výsledku jsme prostě viděli pár buvolů, opice, lachtany a trochu toho běžného zvířectva typu kachny, ovce, osli...

tenhle pelikán byl normálně venku na chodníku a když jsme se přiblížili se psem, dost hrozivě roztahoval křídla a syčel..

jediný exemplář žirafy, co jsme viděli

legrační jakési zakrslé ovce

lachtani nešli vyfotit

Po zooparku jsme sjeli ještě do města. Chomutov mě onehdá při pracovní návštěvě překvapil pěkným historickým centrem. Zaparkovali jsme nedaleko neorenesančního Městského divadla z roku 1905 a vydali se na náměstí

Náměstí je v Chomutově fakt pěkné, takové tradiční. Uprostřed je pískovcový Trojičný sloup z roku 1732, vzadu vykukuje barokní kostel sv. Ignáce s areálem jezuitské koleje.

Ke kostelu Nanebevzetí panny Marie přiléhá ze strany městská věž z přelomu 15. a 16. století, na kterou je možné vystoupat.

Vlevo je vidět gotický kostel sv. Kateřiny, který byl postaven ve 13. století jako klášterní kostel komendy řádu německých rytířů. Z kostela se dochovala křížová loď, hlavní loď a věž zanikly během přestavby komendy na renesanční zámeček v 16. století. V 18. století byl kostel zrušen a používal se jako sýpka a skladiště. Otevřen veřejnosti byl znovu až v roce 2000.

V neděli jsme si vyjeli jen na chvíli nahoru do Krušných hor. Z Adolfova jsme došli až k hranicím s Německem. Na náhorní planině se otevíraly krásné výhledy. Míjeli jsme přírodní rezervaci Černá louka, která je významná jako komplex mokřadních luk a rašelinišť, žije tu tetřívek obecný.

Přímo na hranici s Německem je pěkné místo s potůčkem známé jako Černý kříž.

O jeho vzniku panují jenom dohady. K přepadení (nebo propadení) vozu mělo dojít v 18. století, ale je divné, že by tu projížděl poštovní vůz, když poštovní úřad byl ve Fojtovicích a hlavní poštovní cesta vedla z Německa (Fürstenau) přes Mohelnici do Fojtovic.

Ještě existuje varianta, že kříž je připomínkou zastřelení dvou českých vojáků v pohnutých dobách roku 1938 – 1939. Ale tato varianta je málo pravděpodobná, Černý kříž vždy opravovali a udržovali pouze Němci…

Zákupy, opět Peklo, Holany a cesta do Starých Splavů

Minulý víkend jsme sjeli kousek Ploučnice, ale z toho teda (radši) žádné fotky nemám. Potom jsme se jenom krátce prošli po Zákupech, což bylo ovšem pěkné a vzniklo tam i pár fotek.

Zámek v Zákupech vznikl v polovině 16. století na místě gotické tvrze, zažil ale řadu přestaveb. V roce 1848 se barokní zámek stal občasným sídlem císařské rodiny, za jejíž éry byl vyzdoben nástěnnými malbami z díla malíře Josefa Navrátila.

V příkopě tam mají medvěda, který ale asi ve vedru někam zalezl, tak jsme ho vůbec neviděli.

Přírodně krajinářský park z 19. století je dost velký (6,5 ha) s východní částí upravenou ve stylu terasovité zahrady italského typu. Opěrné zdi tvoří mužské a ženské polopostavy nesoucí římsu a výklenky s texturou skály. Pěkné, leč zchátralé..

Nedaleko zámku se nachází bývalý Kapucínský klášter, který byl v roce 1950 zrušen. Je sice kulturní památkou, ale moc to na to nevypadá. Zepředu působí jenom jako zchátralá budova, ale z boku je vidět, že je úplně zničený, střechy propadlé..

Jenom most na cestě vedoucí ke klášteru je pěkně opravený.

Na náměstí nás zaujal obecní úřad a Morový sloup s Nejsvětější Trojicí z roku 1708.

Následující víkend jsme se vydali zase do okolí České Lípy, a to dokonce na dvoudenní putování. Z Lípy jsme vyrazili klasicky po červené značce do Pekla. Tam už jsem poslední dobou byla tolikrát, že jsem ani nefotila. Navíc nebylo moc pěkně- dost tma a vlhko, skoro to vypadalo na déšť, ale v sobotu nakonec nepršelo vůbec.

zámek v Zahrádkách, stále bez střechy

Prošli jsme Zahrádkama, prohlédli si i pár skalních bytů a pustili se do Valdštejnské aleje. Valdštejnská lipová alej byla založena v 17. století z popudu Albrechta z Valdštejna. Minule, když jsme tu procházeli, bylo okolí zavřené kvůli padajícím stromům. Teď už to bylo (snad) v pořádku, tak jsme kromě aleje zabrousili i do Bažantnice.

V Bažantnici se nachází zpustlá zřícenina Zahrádeckého letohrádku, působí docela strašidelně. Stavba pravděpodobně sloužila jako zázemí při lovech a podobných akcích, od roku 1945 ale chátrá.

Kousek za Bažantnicí jsme odbočili z modré značky a došli k hrádku Jiljov. Je ze 14. století, naposledy ho vlastnili Berkové z Dubé, ale kolem roku 1550 už byl pustý. Hrádek mě docela překvapil, protože si nevzpomínám, že bych tu někdy byla, ačkoliv kolem po značce jsem musela jít fakt hodněkrát. Navíc je moc pěkný, vytesané schody, chodba, věž.

O kousek dál už značka vchází do Holan. V hospodě jsme si dali kafe a pokračovali k rybníku. Nebylo ještě tolik hodin, ale panovala tam skoro večerní atmosféra :-)

Po ubytování v sympatickém kempu u Milčanského rybníka jsme se vydali ještě kousek k dalším rybníkům. První zastávka byla u oblíveného Vítkovce.

U Dolanského rybníka jsme se stavili u soch

a vyfotili kamenný mostek u Mlýnského rybníka

U Dolanského rybníka jsme minuli křížek, kterého jsme si tam všimli už minule. Tentokrát jsme se ale díky nedaleké keši dozvěděli, že připomíná tragickou událost z celkem nedávné doby- v roce 2009 tu čtrnáctiletý skaut zachránil mladší děti při bouřce z rybníka a po cestě pro pomoc na něj spadl strom.

Nocleh v kempu byl docela dobrodružný, inu sobotní noc, tak to tam žilo, hrála country kapela a všichni si to chtěli náležitě užít. Ale tak přežili jsme to, ráno se udělalo krásně, tak jsme posnídali na zahrádce na slunci a vydali se na další cestu.

Cesta zpátky kolem Holanského rybníka jsem udělala stejnou fotku jako včera, ale už to působilo o dost optomističtěji

Po modré značce a po neznačené cestě jsme zamířili k červené značce, na rozcestí U Borku jsme míjeli sochu sv. Jana Nepomuckého.

začaly se objevovat hezké výhledy na Spící pannu a Dlouhý vrch

Červená značka cestou do Jestřebí prochází Dlouhým dolem kolem Pruského kamene, je to tam takové stranou, bez lidí, ale moc pěkné.

Dál jsme už prošli do Jestřebí, kde se už zatáhlo a občas spadlo i pár kapek. Potom se cesta klikatila nahoru a dolu k Braniborské jeskyni a dolů do Starých Splavů. Nejpěknější kus cesty roklí byl ale zavřený, tak jsme to museli obejít.  Ve Splavech bylo vidět, že je to turistické středisko orientované minimálně na pražskou klientelu, ale přesto jsme byli docela rádi, že už jsme tam :-)