Mladá Boleslav

Přestože dneska byl mírně mlhavý den s lezavou zimou, rozhodli jsme se trochu projít a z vyřizování v Milovicích jsme (konečně) zajeli do Mladé Boleslavi. Už několikrát jsem plánovala pořádně si projít zdejší centrum a pamětihodnosti, ale nikdy to moc nevyšlo.

Dneska jsme teda konečně dojeli do centra, zaparkovali hned u náměstí a prošli ho až k zámku. Hned u kostela Nanebevzetí Panny Marie nás zaujalo zastavení místní Metalové cesty. Viděli jsme jich cestou víc, vždycky pěkně vyvedené.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je pozdně gotický z 15 století, barokní vstupní část je z 18. století.

Vedlejší renesanční budova bývalé radnice s hranolovou věží od italského architekta Mattea Borgorelliho byla postavena v letech 1554 - 1559. Obnovena byla po roce 1890, nové křídlo bylo přistavěno okolo roku 1930. 

Na náměstí se tyčil vánoční strom s betlémem a hned vedle nás zaujala zajímavá skulptura. V létě, když tu teče voda, bude to asi lepší, ale i teď teda zajímavé :-)

Na internetech jsem našla, že se jedná o architektonickou scenerii vybudovanou sochařkou

Veronikou Psotkovou koncem roku 2011 představující řeku Jizeru protékající náměstím se sochami dětí hrajících si u břehu. Vše doplňují kovové vrby a velkorysá fontána.

Ti medvědi, kteří nás zpočátku trochu mátli, tam zjevně nepatří, ve tmě budou svítit.... no dobrý, vánoce žejo...

Jinak s kvalitou skulptury byly nějaké potíže, viz https://www.idnes.cz/praha/zpravy/sochy-v-mlade-boleslavi-se-rozpadaji.A160305_2230366_praha-zpravy_rsr

zblízka jsme to nezkoumali, ovšem všimli jsme si, že na každé "vrbě" byly různé vtipné cedulky

Uprostřed pěkného náměstí s podloubími stojí barokní sloup se sochou Panny Marie.

Z náměstí se dá nenápadným průchodem projít k městskému paláci Templu. Pozdně gotický městský palác byl postaven kolem roku 1490 jako sídlo hejtmana boleslavského panství Jana Císařovského z Hliníka. Dnes se v Templu nachází výstavní síň a stálá archeologická a historická muzejní expozice Templum historicum et archaeologicum boleslaviense.

Úplně na konci náměstí, na skále nad soutokem Jizery a Klenice se nachází boleslavský hrad. Hrad byl postaven za pánů z Michalovic v polovině 14. století na místě hradu knížete Boleslava II. Během staletí prošel gotickými a renesančními úpravami. Koncem 16. století přestal plnit funkci rezidence a za třicetileté války byl vydrancován Švédy. Poté hrad sloužil jako zvonařská dílna, počátkem 18. století byl upraven na kasárna.

Od roku 1972 hradní prostory využívá archiv a Muzeum Mladoboleslavska s historickými a národopisnými sbírkami, souborem lidových krojů, kolekcí cínu a archeologickou expozicí.

U vyhlídky jsme potkali druhý betlém a řadu vyřezávaných laviček. 

Když jsme to otočili, vrátili jsme se k Templu a vraceli se vyhlídkovou cestou kolem Staré vodárenské věže.

Kolem parku jsme došli až na místo zvané Na Karmeli. Z jedné strany je tu moderní budova školícího střediska Škody, vedle je kostel sv. Bonaventury s navazujícím klášterem. Ve 14. století kostel sloužil jako benediktinský klášter, ve kterém byla v 15. až 17. století zřízena škola českých bratří. Po bitvě na Bílé hoře byl barokně přestavěn. V 18. století zde sídlilo piaristické gymnázium a kolej. Ve 20. století byl kostel poničen a sloužil jako sklad. V roce 2007 byl zrekonstruován a slouží k pořádání výstav, svateb a jiných společenských akcí.

Naproti mě zaujala budova bývalé Bratrské tiskárny.

A na dalším rohu je pěkná Základní umělecká škola s barokní sochou sv. Anny.

O kousek dál na Českobratském náměstí (překvapivě) stojí budova Sboru českých bratří. Stavba se řadí k nejstarším renesančním pseudobazilikám mimo Itálii a připomíná slavnou minulost města v 16. století, kdy se stalo centrem Jednoty bratrské. Dnes slouží jako výstavní prostor a koncertní síň.

Pokračovali jsme Palackého ulicí, která nás udivila svou monumentálností. Vedle sebe tu stojí dvě obrovská novobarokní gymnázia, která vypadají jako zámky, naproti nim neoklacistní budova Komerční banky, vedle secesní divadlo a ještě vedle empírová sokolovna... fakt jsme koukali.

Secesní budova městského divadla byla postavena v letech 1906 -1907 podle projektu firmy Fellner a Helmer, exteriér byl navržen Janem Kříženeckým a Emilem Králíkem. V roce 2013 byla podle projektu architekta Šantavého provedena přístavba k západnímu průčelí.

V hlavním průčelí divadla jsou umístěny dva pylony se sousošími Probuzení národa a Vítězství umění od Jana Štursy. Ve štítu je socha Thálie.

Vedle divadla jsme narazili na třetí betlém :-), tentokrát vyřezávaný a v životní velikosti (!) A o kousek dál v parku na zajímavou malbu na chodníku.

Naším posledním cílem bylo Škoda muzeum. Samozřejmě bylo teda zavřené, ale je to celkem zajímavé místo i tak, protože to vypadá, že je částečně vybudováno ve zbytku staré továrny.

Součástí muzea jsou 3 hlavní expozice. První z nich je Tradice, která se věnuje, jak již název napovídá, tradici české značky. Další oblast Evoluce přibližuje vývoj značky od zakladatelů a jejich prvních jízdních kol až po budoucnost mobility. Část zvaná Preciznost představuje závod jako historické místo výroby automobilů a zároveň jako místo péče o automobilovou tradici. 

Na prostranství před vchodem stojí socha zakladatelů Škody Laurina a Klementa v životní velikosti z roku 2005 od M. Moravce

K autu už jsme se vraceli částečně nejkratší cestou a částečně po známých místech. Těsně u parkoviště jsem si ještě vyfotila neorenesanční budovu nové radnice od J. Fichtnera a J. Gruse, která byla vybudována v letech 1865 - 1868.

Musím říct, že Mladá Boleslav nás příjemně překvapila, fakt moc pěkné město s řadou historických památek. Člověk by se neměl nechat ovlivnit tím, že zná jenom tu Škodovku, je tu toho k vidění fakt mnohem víc. Počasí nás teda trochu omezilo, ale snad si to někdy vynahradíme.

Podzimní výlety- Jablonec a Stará Boleslav

Poslední dobou děláme výlety spíš takové menší, hlavně teda kvůli počasí. 

Třeba minulý víkend jsme se slavně vypravili na dlouho plánovaný výlet na Černou Studnici. Kdysi dávno jsem tam byla, moc se mi tam líbilo a vždycky jsem si říkala, že to tam musíme trochu víc prozkoumat. No, jenže když jsme tam dojeli, mlha byla tak hustá, že by se dala krájet- bylo vidět asi tak na 10 metrů a fakt odporná lezavá zima. Chvíli jsme teda šli, ale pak jsme si říkali, že to asi nemá cenu, že ani nic neuvidíme a vůbec... tak jsme se zase vrátili k autu a improvizovaně zamířili do nedalekého Jablonce. Centrum jsme už několikrát dřív proběhli, ale bylo to vždycky takové z rychlíku..

Zaparkovali jsme nedaleko centra a došli nejdřív na Dolní a pak na Mírové náměstí. Tam stojí asi největší dominanta Jablonce- funkcionalistická radnice z let 1931-32. Objekt radnice, který vznikl podle návrhu libereckého architekta Karla Wintera, obsahuje restaurace, kino, obchůdky i vyhlídkovou věž. Radniční věž, vysoká 51 metrů, se návštěvníkům odvděčí zajímavými výhledy. Pod vyhlídkovým ochozem jsou umístěny věžní hodiny, jejichž ručičky jsou neobvykle rozměrné. Minutový ukazatel měří 277,5 centimetrů. A přímo v ukazatelích jsou umístěny osvětlovací žárovky.

Přes Horní náměstí jsme došli k Modlitebně Bratrské jednoty baptistů. Sbor baptistů v Jablonci nad Nisou patří k nejstarším v Česku. Baptisté zde mezi německy mluvícím obyvatelstvem začali misijně působit již v druhé polovině 19. století. V důsledku odsunu Němců po 2.světové válce klesl počet členů sboru z 69 na 6. Ale brzy se do vylidněných Sudet začali stěhovat baptisté z polského Zelova a ukrajinské Volyně.  V roce 1951 je ale sbor administrativně zrušen a začleněn pod sbor liberecký. Až v nových poměrech v roce 1992 se sbor znovu osamostatnil. 

Odtud už jsme zamířili k vodní nádrži Mšeno, našemu hlavnímu cíli. Cestou jsme mohli obdivovat celou řadu krásných starých vil.

Vodní nádrž Mšeno je vlastně soustava tří nádrží s celkovou rozlohou 40 ha vybudovaná v letech 1906-1908.  Nejjižnější nádrž slouží převážně ke koupání, dvě severnější jsou vhodnější spíše k rybolovu.

Na břehu nás zaujal monumentální objekt Udice - Pocta Karlu Hubáčkovi od Vratislava Karla Nováka.

.. a když jsme docházeli k hrázi, jeden pán se v ní koupal :-)) Jako fakt, bylo asi 5 stupňů.

Obešli jsme celou přehradu kolem dokola a těšili se na hráz, kterou si pamatuju ze scén ze seriálu My všichni školou povinní. To jsme ale neměli dělat, zrovna ji rekonstruujou, takže je tam zákaz vstupu...

Od přehrady jsme se už začali vracet zase do centra kolem monumentálního kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Jedná se o cihlový trojlodní obdélníkový objekt s příčnou lodí, na jižní straně dominuje stavbě hranolovitá věž. Vnitřek kostela zdobí kazetový strop a boční kaple zdobí tribuny. Bronzová socha Krista od vídeňského sochaře Arnolda Hartiga umístěná na hlavním oltáři pochází z roku 1930.

Pak už jsme zase prošli centrem a vrátili se k autu.

O týden později jsme potřebovali dojet do Milovic a cestou zpátky jsme se rozhodli trochu projít po Staré Boleslavi. V Říčanech i Praze bylo krásně, ale od Boleslavi dál k Benátkám zase mlha. K tomu navíc teploty na nule.

V Boleslavi to bylo o něco lepší než dál k Benátkám, ale ne až tak moc. Prošli jsme centrem kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie, což je jednolodní barokní kostel se dvěma hranolovými věžemi, zakončenými cibulovými báněmi postavený v letech 1617-75 podle návrhu italského architekta G. M. Filippiho.

Pod Mariánským náměstím jsme prošli Staroboleslavskou bránou, která je pozůstatkem původního opevnění města z 2. poloviny 14. století. Upravena byla v 17. století.

Za ní už se objevila ona proslulá bazilika sv. Václava s vedlejším románským tribunovým kostelem sv. Klementa.

Kostel založil spolu s Kolegiátní kapitulou sv. Kosmy a Damiána po roce 1039 kníže Břetislav I. Jednalo se o akt pokání, které mu uložil papež za jeho loupeživou výpravu do Polska, odkud přenesl ostatky sv. Vojtěcha. Podle Kosmovy kroniky byl kostel vysvěcen 19. 5. 1046 pražským biskupem Šebířem. Původní kostel sv. Kosmy a Damiána, před jehož dveřmi byl zavražděn sv. Václav, byl zahrnut do nové stavby. Jednalo se románskou trojlodní baziliku, s kryptou zasvěcenou sv. Kosmu a Damiánovi pod vyvýšeným východním chórem. V druhé polovině 12. století byl kostel částečně přestavěn - byla především rozšířena východní krypta. Za vlády Karla IV. byl kostel goticky upraven. 

Kostel značně utrpěl za husitských válek a potom zase za třicetileté války. V letech 1639 - 1640 si v Boleslavi vybudovalo tábor švédské vojsko, které kostel při ústupu zapálilo. Po obnově byl chrám  nově vysvěcen v roce 1691, další velké obnovy se dočkal až před rokem 1929, kdy zde proběhly velké oslavy milenia mučednické smrti sv. Václava.

Naproti bazilice mě zaujalo pohybové studio otevřené všemu všem :-)

Od řeky jsme se pak vydali po modré turistické značce směr Houšťka. O zdejších kolejích jsem hodně slyšela, ale nikdy jsem tu nebyla.

Lesopark Houšťka býval známou lázeňskou destinací. Ideální houštecké klima využíval k tréninkům atlet Emil Zátopek. Zavítali sem ovšem i diktátoři Kim Ir Sen a Fidel Castro. Budova Slunečních lázní vznikla v roce 1917 podle návrhu Jana Kotěry, teď se ovšem rozpadá...

Historicky tu bývaly lázně, pak sportovně- rekreační areál, po únoru 1948 byl lázeňský areál znárodněn a jeho provoz převzal národní podnik Československé hotely. Domy opakovaně zabydlili studenti - třeba účastníci dělnické přípravky ke studiu na vysokých školách.

V roce 1953 navštívil místní domov mládeže korejský vůdce Kim Ir Sen. Přijel se podívat na korejské děti, kterým Československo poskytlo azyl v letech korejské války. Na jeho počest byl lázeňský dům přejmenován na Kim Ir Sen a pod tímto názvem ho místní znají dodnes. Ostatně, nápis je na průčelí budovy stále patrný. V 70. letech malé Korejce vystřídali studenti z afrických zemí a následně objekt převzala Univerzita Karlova, která v něm zřídila kolej, zejména pro studenty pedagogické fakulty, kteří zde pobývali až do přelomu tisíciletí.

Dneska vypadají opuštěné budovy až strašidelně...

více třeba zde https://www.idnes.cz/praha/zpravy/lesopark-houstka-slunecni-lazne-serial-zanikla-mista.A170807_152938_praha-zpravy_rsr

Z Houšťky jsme zamířili zpátky do centra a k autu, byl to sice krátký výlet, ale to počasí k dalšímu procházení moc nevybízelo.