čtvrtek 11. srpna 2022

Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě

Dnešní den jsme nakonec vlastně celý věnovali návštěvě... ano správně- Českého Těšína a polského Cieszyna.

Ráno jsme vyjeli a přes Havířov po pěkných širokých silnicích Ostravska a za chvíli byli na místě. Od monumentálního nádraží jsme se vydali směrem k hraničnímu mostu.

Těšín je takové zvláštní město, po skončení první světové války si na ostatním území Československa užívali klid, ale tady se pořád bojovalo. Spory o území vyústily až ve známou sedmidenní válku mezi Československem a Polskem. Těšínsko bylo nakonec rozděleno dohodou, ke které došlo 28. července 1920 v belgickém Spa. Většina města včetně historického centra zůstala Polsku, na české straně ale zůstalo vlakové nádraží. Tramvajová trať mezi nádražím a historickým centrem byla zrušena.

Město se spojilo na dobu druhé světové války, kdy Poláci na základě mnichovského diktátu zabrali větší část Těšínska, po osvobození se město zase rozdělilo podle hranic z roku 1920.

v ulici před nádražím je několik připomínek bývalé tramvajové trati

městský úřad na české straně

Hlavní třída od nádraží k řece

Je teda třeba uznat, že oproti polské straně je ta česká hrozně nezajímavá a šedá. Zatímco na polské straně je řada pěkných krámků, kaváren a hospůdek, na české jsou otevřené jenom vietnamské obchody s mávajícíma kočičkama, nic jiného široko daleko nebylo (a taky žádní turisti).

Výjimku tvořila kavárna Avion přímo u mostu na české straně, která bývala centrem kulturního života po roce 1933 . Opravená stavba byla ale zavřená, takže zase nic...


Překročili jsme státní hranice na mostě přes řeku Olši a vydali se na polskou stranu.



Hned za mostem se nachází zámek Těšín, který fungoval jako letní rezidence Habsburků. Tu nechali v roce 1838 postavit na troskách bývalého knížecího hradu, na což najali představitele rakouského klasicismu, architekta Josefa Kornhäusela.



Z původního areálu hradu se dochovala pouze románská rotunda sv. Mikuláše a sv. Václava z 11. století a dvě věže.



základy brány vedle rotundy


vyhlídka do Čech na Beskydy

a pohled na most s hranicí

zrekonstruovaná věž opevnění


Piastovská věž


Dole v zámeckém parku jsme obhlíželi dělo, které zdobila jakási zvířata, akorát vůbec nevíme, co to mělo být.. z logiky věci by člověk čekal třeba lva, no ale teda lva to nepřipomíná, vlastně to nepřipomíná nic :-)) ... záhada.



Ulicí Glebovka jsme se potom vydali na náměstí. To je bohužel celé rozkopané a ohrazené. Výhodou bylo, že jsme přes plot mohli zahlédnout prastarou dlažbu původně schovanou asi půl metru pod úrovní současného terénu.




restaurace Pod brunátným jelenem (brunátný je teda polsky hnědý :-) ale i tak to zní dobře

Zpátky jsme z hlavní ulice odbočili a vzali to kolem kostela sv. Máří Magdaleny, ten patří mezi nejstarší kostely v Těšíně, postaven byl už ve 13. století. Působí ale tak nějak poslepovaně nebo co.


Kousek pod kostelem je studna Tří bratří, která byla podle legendy místem setkání tří bratrů z rodu Piastovců, zakladatelů města Těšín. Již od středověku byla využívána jako městská studna, v současné době je zakrytá litinovým novogotickým altánem z roku 1868.


Původní plán byl pokračovat ještě do Jablunkova a na Trojmezí, jenže blížící se bouřka změnila naše plány a vrátili jsme se rovnou. Kupodivu jsme skoro nezmokli (do Ostravy dorazila bouřka se zpožděním) a navíc mohli pozorovat dvojitou duhu přímo z okna ubytování.


středa 10. srpna 2022

Další ostravská zákoutí, Karviná a lázně Darkov

Ve středu dopoledne jsem se opět vydala do města, prošla kousek centra a pak popojela do Vítkovic.

V centru mě asi nejvíc zaujaly tabule týkající se historie a současnosti zchátralého obchodního domu Ostravica a protějšího hotelu Palace. Tam totiž bydlíme :-) (teda luxusní hotel to už dneska není, ale co už).

Výstavbě hotelu a částečně protější budovy Obchodní a průmyslové banky (dnes také ruina) se věnovaly první dvě tabule.



dnes


Vedlejší Ostravici pak ty další..



na posun to nevypadá...


Když jsem si dost početla, vypravila jsem se znovu do Vítkovického areálu. Tentokrát jsem to vzala okolo a z druhé strany, takže jsem viděla zas trochu jiné stavby.

Nejdřív jsem procházela kolem ředitelské vily, naproti které stojí Heligonka Jaromíra Nohavici. Je to jakýsi klub se sálem.

ředitelská vila


Areál Dolních Vítkovic jsem obešla tentokrát z druhé strany a viděla díky tomu (mimo jiné) pěknou stavbu Velkého světa techniky.






aula Gong zevnitř

Potom už jsem pokračovala Ruskou ulicí do Vítkovic. Přes plot jsem zahlédla Rotschildův zámek, obešla kostel a koukla se k radnici.

empírový zámek z 19. století sloužil jako sídlo ředitelů železáren

kostel sv. Pavla apoštola


budovy v Tržní ulici

Celý komplex budovy tzv. Nových Vítkovic, dělnické kolonie z konce 19. století, doplňuje radnice vystavěná podle návrhu architekta Maxe von Ferstela v letech 1901-02. 


Další cesta po Ruské ulici nebyla už tak zajímavá, našla jsem jenom další zaměstnaneckou vilu, ze které je teď vetešnictví a pár velkých skulptur opodál.





Po návratu z Vítkovic jsme se odpoledne vydali východním směrem konečně spatřit Karvinou. Cestou jsme se samozřejmě povinně zastavili u známého šikmého kostela.
Kostel svatého Petra z Alkantary byl postaven roku 1736 v barokním slohu. Nechal jej postavit František Wilhelm Larisch na místě dřevěného kostela svatého Martina, zmiňovaného již v roce 1447. Po zahájení těžby černého uhlí bylo od roku 1854 pod kostelem vytěženo 27 slojí v celkové mocnosti 46,82 metrů. Ještě počátkem 90. let minulého století hrozilo kostelu zřícení a byl určen k demolici. V letech 1994-1995 proběhla generální oprava a zajištění objektu.





Kostel se nachází v okrajové části Karviné. Původně byla však tato nynější městská část Karviná-Doly samostatným městem, které se nazývalo Karvinná, a to až do r. 1949, kdy došlo ke sloučení s ostatními obcemi a vzniklo město s jednotným názvem Karviná. Karvinná byla městem s výstavnými domy stejně jako hornickými koloniemi, reprezentativním zámkem Solcou včetně krásného zámeckého parku, byla zde radnice, úřady, pivovar, dva kostely (novější již neexistuje a zůstal jen nynější šikmý kostel), školy, řada kulturních i sportovních zařízení a spousta dalších objektů.


Po roce 1948 padl definitivní verdikt, že zástavba staré Karviné bude obětována těžbě a obyvatelstvo přesídleno.

více třeba zde: https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/karvina-zanikla-mista-okd.A170828_348270_ostrava-zpravy_jog




Další cesta nás zavedla do historického centra dnešní Karviné, což bylo původně centrum knížecího města Fryštátu. Obzor sice hyzdí sem tam nějaký panelák, ale náměstí i jeho okolí je překvapivě idylické a pěkné. My jsme nejdřív nakoukli do pozdně gotického kostela Povýšení sv. Kříže a pak došli na náměstí.



náměstí s renesanční věží radnice

zdálky při večerním návratu

Náměstí vévodí původně renesanční zámek, který nechali příslušníci rodu Larisch-Mönnichů zrekonstruovat do dnešní empírové podoby na přelomu 18. a 19. století. Zámek vznikl jako jediné Piastovské sídlo v Česku (dal ho postavit rok 1288 kníže Měšek I.).


památník TGM s divně zkroucenou nohou


Po prohlídce Fryštáku jsme přes zámecký park zamířili do nedalekých Lázní Darkov, taky se o nich v Šikmém kostele psalo. V parku byla pohodová podvečerní atmosféra, všude děti, lidi na kolech a hospůdky, fakt pěkné.

i místní ochočení jeleni sika se líně váleli v trávě


Lázně Darkov působily hodně klidným dojmem, prošli jsme kousek parku a pak už zamířili zpátky.
Lázně založil roku 1866 baron Jiří IV. Bees z Chrastiny, poté, co při neúspěšném pokusném vrtu na uhlí vytryskl ze země pramen slané vody. Léčí se tu hlavně pohybová a nervová onemocnění.


restaurace Společenský dům od vídeňského architekta Korna

Janečkův mlýn cestou, dnes vzdělávací centrum