V překvapivě slunečném sobotním dni jsme se vypravili na procházku do Zhořelce (německy Gorlitz). O městě jsem slyšela samé superlativy, a protože v létě to nevyšlo, rozhodli jsme se to na podzim napravit a alespoň to hlavní si z města prohlédnout.
Přestože v Německu nás (trochu nečekaně) překvapila série objížděk, dojeli jsme do cíle a zaparkovali přímo u Lužické Nisy nedaleko kostela.
 |
| kostel sv. Petra a Pavla z 15. století- dominanta města |
Görlitz, česky Zhořelec, je nejvýchodnějším městem Německa na hranici s Polskem. Německý Görlitz tvoří historická část Zhořelce; někdejší východní předměstí, které odděluje řeka Lužická Nisa, představuje dnes samostatné polské město Zgorzelec.
Osada Görlitz vznikla na křižovatce dvou důležitých obchodních cest: jedné vedoucí z Čech do severních hanzovních měst a královské cesty z Vratislavi do Durynska. Někdy před rokem 1220 začala mít původní osada městský charakter a díky výhodné poloze a rozvíjejícímu se obchodu narůstal prudce také počet obyvatel. Roku 1329 byl Görlitz přičleněn ke Království českému a za vlády Karla IV. se těšil jeho přízni. V letech 1346–1396 byl Görlitz samostatným vévodstvím, sdruženým společně s městy Žitava, Löbau, Budyšín, Kamenz a Lubań v Lužické Šestiměstí. Poté byl součástí české korunní země Horní Lužice až do třicetileté války. Město bylo za třicetileté války obleženo a vydrancováno, po jejím skončení připadlo v roce 1635 Pražským mírem Sasku. Po napoleonských válkách bylo roku 1815 město přičleněno k Prusku a stalo se částí provincie Slezsko.
Druhou světovou válkou město prošlo téměř nepoškozené a patrně proto se v něm usadilo mnoho Němců, uprchlých z bývalých německých území ztracených Postupimskou dohodou.
My jsme se nejdřív prošli podél bývalých hradeb až k věži Nikolaiturm, která také bývala součástí opevnění.
 |
| pohled z hradeb přes řeku na polskou část města s paneláky |
 |
| Nikolaiturm |
Musím přiznat, že město mě nadchlo. Zvlášť u německých historických měst se málokdy narazí na takhle krásně kompaktní historické jádro, které zjevně nebylo za války zničeno. Ve Zhořelci by se dalo toulat hodiny a hodiny a pořád by člověk nacházel nové uličky, historické domy a nejrůznější zákoutí. Zajímavá bude určitě i polská část, to bychom ale museli mít mnohem víc času a sil.
Dolní tržiště (Untermarkt) vroubí pozdně gotická loubí, původně sloužící k vystavování zboží; domy jsou pozdně gotické, renesanční i barokní. Uprostřed náměstí se dochovala Zeile (obdoba Špalíčku).
V domě s fasádou členěnou sloupky se nacházela stará váha.
Na rohu náměstí je Struveova lékárna, která je jedním z nejznámějších historických domů ve městě. Na renesanční budově jsou umístěny dvoje sluneční hodiny od Zachariase Sculteta – bratra zhořeleckého astronoma a matematika Bartholomäuse Sculteta. Teď je tam kavárna, takže stolky před domem brání výhledu na krásný zdobený vchod.
V horní části náměstí se nachází radnice, její nejstarší část pochází ze 14. a 15. století, přestavěná byla renesančně. Ze schodiště postaveného roku 1537 se oznamovaly důležité události ze života města. Na balustrádě stojí socha Spravedlnosti, která se liší od jiných podobných soch tím, že postava nemá zavázané oči.
 |
| akorát jsme zastihli novomanžele scházející ze schodů |
Na starou radnici navazuje monumentální nová radnice.
 |
| Schwarze strasse se sochou Blechner |
Řada historických domů se nachází i na nedalekém Horním náměstí, jeho dominantou je Rychbašská věž, jejíž základy pocházejí ze 13. století.
Na druhém konci náměstí je protestantský kostel Nejsvětější Trojice z 1. poloviny 13.století. Byl postaven jako klášterní kostel františkánského kláštera, který byl v 16. století přeměněn na střední školu.
Za náměstím jsme zjistili, že ve Zhořelci, který má cca 56 tis. obyvatel, jezdí tramvaj (!) Sice jenom jedna linka, ale jezdí. V parčíku za ulicí s tramvajovou tratí se nachází Kaisertrutz, okrouhlá bašta, z roku 1490, která bývala součástí západní městské brány. Nyní je v ní muzeum. Dvojité městské hradby sloužily k zabezpečení obchodní cesty Via Regia, která městem prochází od západu.
Na nedalekém Marienplatz se nachází další věž- Dicker Turm (tlustá věž) byla součástí městského opevnění od roku 1250. Věž je vysoká 46 metrů a je nejmohutnější věží ve městě. Ve spodní části dosahují její zdi tloušťky 5,34 m. Jižní strana věže nese pískovcový reliéf městského znaku, po jehož stranách stojí Panna Marie a sv. Barbora z roku 1477. Tento erb městu udělil císař Zikmund jako ocenění za věrnost při husitských válkách.
Naproti věži je zdejší slavná secesní stavba- obchodní dům Gorlitz z počátku 20. století, postavený podle projektu postupimského architekta Carl Schmannse. Obchodní dům je považován za nejkrásnější obchodní dům v Německu a proslavil se hlavně díky filmu Wese Andersona Grandhotel Budapešť.
 |
| vedlejší pozdně gotický kostel Panny Marie |
Na nedalekém Poštovním náměstí jsme si prohlédli fontánu Muschelminna z roku 1887. Původní bronzová socha z fontány byla roztavena za 2. světové války.
 |
| vzadu budova pošty |
Po hlavní ulici zvané Berliner Strasse jsme došli až k místnímu nádraží a nakoukli dovnitř.
Cestou zpátky k autu jsme si prohlédli secesní pasáž Straßburg postavenou v roce 1908. Její název odkazuje na firmu Otto Strasbourg založenou v roce 1887. Firma se specializovala na prodej lněného a bavlněného zboží, látek a doplňků všeho druhu.
Cestou zpět k Hornímu náměstí jsme procházeli areálem pěkné cihlové školy.
Zhořelec mě hodně překvapil a pokud to jen trochu půjde, určitě se tam chci vrátit a prohlédnout si město pořádně. Plán je pobýt aspoň prodloužený víkend, už se těším.
