neděle 20. dubna 2025

jarní Plzeň

V krásném dubnovém víkendu jsem se vypravila směrem na Plzeň. V pátek jsem měla spoustu času na procházku po centru Plzně. 

Brala jsem to tedy tak nemátkově, bčas nahlédla do obchodu, zašla na kávu a tak. Procházku jsem začala ve Smetanových sadech a pásmem parků okolo centra pak pokračovala dál.

bronzová socha koně od Michala Gabriela ve Smetanových sadech

nedaleký pomník Josefa Františka Smetany- přírodovědce, historika a člena premonstrátského kláštera v Teplé

naproti Západočeskému muzeu vede přes Radbuzu dvojitá lávka se sgrafity dvou Titánů

lavička Václava Havla v Šafaříkových sadech

v Šafaříkových sadech se také nachází nástěnná malba Theatrum mundi, která je největším velkoplošným nástěnným obrazem v ČR. Zobrazuje slavné osobnosti spojené s Plzní

Parkama jsem došla až k Masným krámům. 
Budova masné tržnice s typickým štíhlým cimbuřím byla postavena na trojlodním půdorysu v roce 1392. Budova sloužila jako tržnice do 2. světové války, potom zde bylo skladiště a v 60 letech měla dokonce být zbourána. V roce 1965 bylo ale rozhodnuto o využití budovy jako výstavní síně Západočeské galerie, výstavní síň je tu dodnes.





Nedaleká Mlýnská strouha se také nazývá plzeňské Benátky. Tohle pohodové místo s umělým jezírkem a spoustou míst k posezení je také součástí městského sadového okruhu.



Uličkama jsem pak prošla na náměstí Republiky s katedrálou sv. Bartoloměje. 

Dominanta náměstí Republiky v Plzni a sídelní katedrála plzeňského biskupa byla založena pravděpodobně společně s městem kolem roku 1295. Klenotem chrámu je Šternberská kaple z první poloviny 16. století, která sloužila jako rodinná hrobka. Věž katedrály je považována za nejvyšší gotickou kostelní věž v Čechách a její výška je 102,6 metrů.


nenápadná socha Ruce od Lukáše Řezníčka těsně u katedrály

Nedaleko katedrály stojí barokní Mariánský sloup z roku 1681. Plastika plzeňské Madony na sloupu je doplněna osmi svatými na podstavci.


zábradlí kolem kříže v zadní části katedrály

kašna Velbloud z roku 2010 od Ondřeje Císlera a Jakuba Vlčka na náměstí

Při dalších toulkách po městě jsem došla i k Velké synagoze, ta byla ale zavřená... Na schodech před ní jsem aspoň vyfotila památník Šlépěje od Lukáše Řezníčka.


Kolem novorenesančního divadla J. K. Tyla jsem se potom vrátila zas do sadů a různě se ještě procházela po centru.

budova byla postavena v letech 1897–1902 dle návrhu architekta Antonína Balšánka.


vstup do Františkánského kláštera, ten byl založen r. 1300, mnohokrát poničen, barokně přestavěn

Na závěr jsem se ještě vrátila do Šafaříkových sadů a vyfotila památník Spejbla a Hurvínka. Sousoší zhotovil František Bálek podle návrhu výtvarníků Jaroslava Plejskala a Savasse Vojatzoglu, odhaleno bylo 14. června 2002.


hradiště a hrady na severozápad od Plzně

V pátek večer jsme z Plzně popojeli kousek na severozápad a ubytovali se na statku v Krasíkově. 

Dvůr Krasíkov je rozsáhlý zemědělský areál, který býval v historii krásným knížecím poplužním dvorem zahrnujícím pivovar, maštale, kravíny, teletníky, bramborárnu, kovárnu, zahradnictví, stodolu, špejchar a další a další stavby. Za socialismu byl statek bohužel zdevastován provozem strojně-traktorové stanice státního statku. 

Ani po privatizaci se to moc nezlepšilo, až po roce 2005 se současní majitelé snaží objekty zachránit. Jsou tu stáje pro koně, kozy a ovce, krámek, venkovní sezónní bistro, sýrárna pro výrobu kozích a kravských sýrů, penzion a turistickou ubytovna. 










Po prohlídce statku a zvířátek jsme se vydali na výlet. Auto jsme nechali u Úterského potoka nedaleko Šipína a kolem lesní kapličky Panny Marie jsme pak do Šipína i došli.

Úterský potok

Roubenou kapli v zatáčce silnice, nechal v r. 1892 vystavit kníže Konstantin z Löwensteinu na místě starší kapličky u zázračného pramene. Prostou stavbu sroubenou z mohutných klád kryje šindelová střecha se zvoničkou.



V místě současného Šipína (osada Šipín s kostelem, farou, hájovnou a školou) stávalo pravděpodobně přemyslovské hradiště navázané na nedaleké Bezemínské hradiště ze starší až střední doby hradištní. Mělo okolo 1,5 ha a z východu v nejužším místě šíje jej chránil příkop a příčný val, který je dodnes patrný.



vyhlídka do údolí potoka Hadovka

Boží muka

Po trase naučné stezky jsme pokračovali k protějšímu hradišti Bezemín. Hradiště z 8. – 9. stol. je zřejmě nejstarším slovanským hradištěm západních Čech. Jako mnohá raně slovanská hradiště je i to bezemínské umístěno na ostrožně nad soutokem potoků, kde bylo dostatečně chráněno. Skládalo se ze dvou samostatně opevněných částí. Na severozápadě byla nejdůležitější část hradiště nazývaná akropole. Druhý opevněný areál byl mnohem větší (3,5 ha) a valy, které ho obepínaly, jsou dodnes patrné, stejně jako stopy po vstupní bráně v jižní části.


jsou tu krásná vyhlídková místa



údolí potoka Hadovka

Po trase naučné stezky to byl už jenom kouse k hradu Gutštejn. 

Hrad Gutštejn byl založen počátkem 14. století a byl spojován s mocným rodem Gutštejnů, kteří vymřeli roku 1747. Už ale v polovině 16. století bylo panství přeneseno do Bezdružic a hrad zůstal neobydlený. 









Menší siestu jsme si naplánovali u zatopeného čedičového lomu pod Hradišťským vrchem nedaleko Konstantinových lázní, který je v létě oblíbeným koupalištěm. Teď tu byl poměrně klid, sluníčko docela pražilo, atmosféra skoro prázdninová, jen voda poněkud studená...




Naše další cesta vedla do nedalekého Úterý. Městečko je to malé, ale opravdu malebné. Oproti návštěvě před cca 15 lety se tu snad ani nic nezměnilo...



V městečku je mnoho cenných historických budov -  měšťanské domy na náměstí, renesanční radnice tamtéž, barokní kostel Narození sv. Jana Křtitele s krásnými varhanami nebo barokní hřbitovní kostel sv. Václava. Pro svůj půvabný ráz je Úterý také oblíbeno mezi filmaři, točily se zde např. snímky Zvony z rákosu a Zdivočelá zem.
.




Velmi rychlou zastávku jsme pak udělali ještě v nedalekých Bezdružicích. Zdejší zámek vypadá poněkud opuštěně a zchátrale, je ve vlastnictví České republiky... 
Prošli jsme se jenom po náměstí a pak už se vrátili do Krasíkova.