V dnešním lehce ponurém dni (alespoň pokud jde o dopoledne) už nás to doma nebavilo a vypravili jsme se na krátkou procházku směr hrad Střekov.
Nejdřív jsme se prošli kolem nového Mariánského mostu a prohlédli si bývalou továrnu na gramodesky (teda asi spíš místo, kde stávala). Podle literatury to bylo jediné místo v Československu, kde se do roku 1938 vyráběly klasické černé gramodesky (později s oblíbeným logem His Master´s voice), které se odtud vyvážely do celé střední a jihovýchodní Evropy.
Prošli jsme kolem Setuzy, kde jsme se málem udusili smradem a já jsem zavzpomínala u kulturního sálu ve správní budově, kde jsem absolvovala pár plesů a zábav (jak jinak, vše je přesně v tom stavu, v jakém si to pamatuju, tedy když přičtu příslušné opotřebení lety). Je to škoda, když si člověk uvědomí, jaké renomé měly Schichtovy závody, vlastně to bylo něco podobného jako firma Baťa nebo Škoda. Tak velký komplex mydlárny, olejárny a margarínky na tak vysoké technické úrovni neexistoval nikde jinde v Evropě. Zaměstnanci měli knihovnu, mateřskou školu, nemocenskou pokladnu, služební byty a dokonce i lázně, které byly svým technickým vybavením a službami nejmodernější v Evropě. Dostat práci u Schichta nebylo zrovna snadné a traduje se, že kdo jednou pracoval u Schichta, měl už dveře otevřené všude.
Jestli se nepletu, tak Setuza dojela na "správu" skupiny kolem zavražděného kmotra Mrázka a Tomáše Pitra. Co mělo světové jméno a proslulost, socialismus svým vlastním způsobem spravoval a privatizace dodala poslední kapku... takový klasický český příběh.
Kolem Lázní dr. Vrbenského, které se naopak změnily téměř v ruinu (ano, to jsou ty
zmiňované nejmodernější lázně, chlouba Schichtových závodů. teď jsem se
tak maximálně dočetla o tom, že jsou rájem hledačů kovů a postrachem
obyvatel Střekova, co dodat), jsme prošli kolem vilek na Novosedlické náměstí a nahoru na cestu úbočím k hradu Střekov.
Tentokrát jsme kvůli nepříjemnému počasí vynechali Střekovskou vyhlídku, radši se tam vrátíme někdy za pěknějšího počasí až budou výhledy.
Docela by mě zajímalo, proč se ta cesta k hradu jmenuje Partyzánská, byli tady partyzáni? :-)
Hrad Střekov je vždycky překvapivě pěkný. V dětství byl cílem školních výletů a od té doby je považován tak trochu za samozřejmost, kam přeci není důvod chodit. Asi chyba, je tu fajn, i když až bude hrad otevřený a bude se dát jít aspoň na vyhlídku, bude to určitě ještě lepší.
U řeky u cyklostezky jsme se zastavili a nakoukli do Malířského koutku, potom se prošli po zdymadlech a zpátky po cyklostezce na Střekov
jo a na zdymadlech jsme se trochu zklamaní dozvěděli, že zrovna včera tu byl den otevřených dveří, kdy bylo možné prohlédnout si vnitřek zdymadel, elektrárnu i rybí přechod. No tak snad příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat