Na letošní dovolenou jsme se vydali do destinace pro Čechy poměrně neobvyklé, a to do polských Pomořan. Vždycky mě lákalo vidět oblast, která přecházela z rukou do rukou a kde se v současném Polsku dají najít mocné hrady Řádu německých rytířů.
Západní Pomořany byly původně osídleny kmenem slovanských Pomořanů, od 13. století se tu začali usazovat Němci, od 12. století zde vládla dynastie slovanských pomořanských vévodů, ze které vzešla třeba manželka Karla IV. Alžběta Pomořanská (ano, ta z Noci na Karlštějně, co ohýbala železo). Když tato domácí dynastie vymřela, zmocnili se Pomořanska Švédsko (Přední Pomořany) a Braniborsko (Zadní Pomořany). V roce 1815 při dělení Polska se staly celé Pomořany součástí Pruska a do polských rukou se dostaly teprve po druhé světové válce. Jeho dnešní obyvatelstvo pochází převážně z východního Polska, které zase zčásti připadlo Sovětskému Svazu.
Západní Pomořany jsou u ústí řeky Odry, Polsku připadly jenom tzv. Zadní Pomořany, Přední Pomořany jsou v Německu.
Východní Pomořany se prostírají od ústí řeky Visly až k městu Lebork. Po nadvládě Řádu německých rytířů je získalo Prusko. Po 1. světové válce připadly s výjimkou Gdaňska Polsku, za války patřily pod přímou německou správu, od konce 2. světové války patří Polsku.
Oblast není zrovna oblíbena čskými turisty, už na dálnici v Německu jsme byli za exoty a v prvním ubytování v obci Jezyce poblíž Darlowa zjevně taky :-).
Dokonce nás naši polští spolubydlící litují, že chudáčkové nemáme moře a
vyprávějí, že byli v Jeseníkách :-)
Jinak jsou tu ale všichni milí, ubytování je fajn a laciné, budovy ve vesnicích i městech jsou trochu omšelé, tak si člověk připadá jako doma. Ale cizina se přeci jen pozná. Zatím jenom z obrázků znám mocné hrady a stavby z červených cihel... a takové jsou tady často pozůstatky po bohatých statcích. Při projíždění venkovem narazíme každou chvíli na mohutné cihlové stodoly, kolem domy většinou už zrekonstruované anebo naopak ponechané osudu. Podél pobřeží se táhne pás větrných elektráren...
1. den bylo pořád zataženo a ne zrovna vedro. Nakonec to ani nevadilo. Vydali jsme se na prohlídku nedalekého Města Darlowo (Rugenwalde). Průvodce říká,že je to ospalé město s provinčním kouzlem a zástavbou. To docela sedí :-)
Nejvýznamější památkou je hrad z poloviny 14. století. Jeho nejznámější obyvatelem byl Erik I. z pomořanské dynastie. Koncem 14. století zdědil švédskou, norskou a dánskou korunu. Postupně byl ale ze všech trůnů sesazen a začal se živit jako pirát. V Darlowu žil v exilu, když ho vyhnali z Visby na Gotlandu a roku 1459 zde zemřel. Místní na něho zřejmě dodnes vzpomínají, všechno se tu po něm jmenuje, z přístavu vyplouvají pseudo- pirátské lodě na projížďky a tak :-). V letáku popisujícím hrad jsem se dočetla o příběhu pozdní lásky Erika I. k dvorní dámě jeho zesnulé manželky Cecílii. Vyvolalo to pobouření, ale bývalý král si údajně dokonce Cecílii vzal za manželku a jejich příběh byl inspirací pro spisovatele a básníky.
Erik I. sídlil v místním hradu, který nechal rozšířit. Kromě toho byl hrad v Darlowu inspirací pro stavbu hradu
Kronborg, sídlo Hamleta, prince dánského (tedy podle Shakespeara).
Kromě hradu je ve městě ještě mohutný cihlový mariánský kostel, kde je Erik pochován.
Na náměstí je kašna s rybářem a socha Stanislawa Dulewicze, prvního polského starosty města po válce.
Darlowo není úplně u moře (odhaduju to na 3 km), od moře ale vede kanál, kterým mohou lodě proplout až do města. Přímo u moře se nachází starý rybářský přístav Darlowka, kde jsou pěkné staré domy s pár uličkama, ale bohužel taky neskutečné davy turistů, takže ta krása uliček jaksi v tom mumraji zaniká. Podél kanálu jsou zajímavé stavby mlýna z roku 1894, elektrárny a haly, kde se vyráběly turbíny, z roku 1905.
pirátská loď v Darlowce a na moři
Taky je tu unikátní sklápěcí most a maják obklopený rozestavěným čímsi.
na molu
Během 2. světové války byla v Darlowu testována dvě největší děla na světě, Dora a Gustav. Na obhlídku se zde byl podívat i sám Adolf Hitler. Německá firma Krupp
vytvořila dva exempláře monstrózního děla, které muselo být přepravováno
po dvou kolejích.
přístav
Okolo Darlowa a vlastně úplně všude, kde jsme zatím byli, jsou v souvislém pásu po celém pobřeží nádherné pláže s bílým jemňoučkým pískem a pozvolným přístupem do moře. Sprchy sice všude nejsou, ale jinak je moře krásně čísté a až na tu teplotu je koupání parádní. Na nějaké placené vyhrazené pláže si tu nehrajou a psi mají přístup kamkoliv, což jsme docela ocenili. Jess objevila svojí nejmilejší zálibu- brouzdání a běh v moři, hrabání děr a nadhazování si klacíků. Druhý den už bylo krásně, tak jsme ho většinou strávili u moře- v našem okolí na pláži bylo taky pár psů, tak si střídavě hráli spolu, tahali se o klacek a střídavě se váleli ve stínu. Děti z okolí je občas přišly pozdravit, všichni naprosto v pohodě (a neviděli jsme za celé dva dny jediného cizince).
Žádné komentáře:
Okomentovat