Po prvních čtyřech dnech jsme se přesunovali na nové místo, a to do Jastrzebie Gory přímo na pobřeží Baltu. Pořád jsme tak nějak očekávali poklidné letovisko, něco podobného Darlowu... ale omyl. Celé pobřeží Baltu od Leby až po Gdaňsk (zřejmě) je jedna dlouhá krásná písčitá pláž a naprosto neskutečné davy lidí, nekonečné řady stánků se vším možným i nemožným a jeden hotel či apatrmánová vila za druhou....
Vypadá to, že jde o oblat cizinci stále moc neobjevenou, zato Poláci ji teda objevili :-)
Když jsme se vydali k moři, tak nám přišlo oproti předchozí lokalitě o cca 5 stupňů teplejší. Možná v tom hrají roli nějaké mořské proudy nebo malá hloubka, ale kombinace opravdu úžasných pláží a vody v koupatelné teplotě činí z téhle oblasti zjevně neodolatelný magnet... :-)
Ale popořadě. Cestou jsme se totiž ještě zastavili ve městě Slupsk. Původně jsem tam ani moc nechtěla, protože průvodce říká, že to není moc pěkné místo. Respektive říká, že dřív bylo (dokonce bylo nazýváno "Paříž Zadního Pomořanska", ale od války "tvoří střed města shluk unifikovaných obytných domů". Nakonec jsme se tam ale vydali a zjistili, že to není tak úplně pravda. Ve Slupsku zůstalo hodně památek a ani ta výstavba mezi nimi není tak strašná. Je tu dost zeleně, parků a celkově na mě město působilo hodně příjemně. Auto jsme zaparkovali na obrovském parkovišti před radnicí, kterou nejde minout, je opravdu monumentální.
Od radnice je už na dohled kostel Nejsvětější Panny Marie ze 14. století
naproti je cihlová pošta
Novobranská ulice je nově zrekonstuovaná, stojí v ní tramvaj na kousku kolejí. Obrázky nabízejí srovnání dneška s rokem 1915
V městském parku je socha od německého sochaře Fritze Klimsche "Pokořený" z roku 1919. Má prý jít o muže přemýšlejícího nad osudem jeho země (Německa) pokořené Versailleskou smlouvou. Původně socha zdobila hrob rodiny Gamp v Damnici (vesnice nedaleko Slupsku), v roce 1970 byla přesunuta na tohle místo.
a nedaleko je socha Sienkiewicze (v Polsku přepokládám, že je to skoro nezbytnost)
"Staré" náměstí je opravdu nic moc. Je vidět, že ze staré zástavby zůstaly asi jen dva domy. Zbytek je nově dostavěn, uprostřed obchodní dům...
Kousek vedle je ale gotický hrad pomořských knížat ze 16. století, přestavěný v renesančním
slohu. Renesanční knížecí zámek vybudoval v letech 1580-87 Antonio
Guglielmo di Zaccharia. Nyní zde sídlí Muzeum středního Pomořanska.
V nedalekém dominikánském kostele sv.
Jacka jsou náhrobky Bohuslava Croye, posledního z pomořanských
vévodů, a jeho matky Anny Croyové
Naproti zámku je krásně zachovaný zámecký mlýn; je to jeden s nejstarších
mlýnů v Polsku, pochází z r. 1320.
za ním je Mlýnská brána, která vznikla kolem r. 1400
Nedaleko (ovšem už v sousedství paneláků) se zachoval ještě fragment opevnění z 15. stol. s tzv. Věží čarodějnic. Tady čekaly údajné čarodějnice na vynesení rozsudku, hodně z nich bylo samozřejmě upáleno. Když jsem k tomu hledala nějaké informace, zaujal mě aktuální článek na rozhlasu, kde píšou, že jedna z upálených čarodějnic- Trina Papistenová byla čerstvě rehabilitována a byl po ní pojmenován kruhový objezd.... no, to by ji určitě potěšilo :-)
http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/polsky-slupsk-vraci-po-staletich-cest-a-uctu-upalene-carodejnici--1629622
Před zámkem stojí socha Bohuslava X. Velikého. Byl to kníže štětínský a slupský, který v roce 1479 sjednotil západní Pomořany. Snažil se, jako zeť Kazimíra IV. Jagellonského (od roku 1491), o spojení s Polskem, ale v roce 1521 uznal císařskou svrchovanost.
z boku zámku jsou nově zrekonstruované zámecké zahrady
kostel sv. Jacka se zbytkem opevění
Památník Ludvíka Zamenhofa, vynálezce esperanta. Žádnou jeho vazbu na Slupsk se mi ale nepodařilo najít
obchodní dům naproti radnici v roce 1912 a dnes
Ze Slupsku už jsme zamířili na sever do Jastrzebie Gory. Kromě krásného moře a pláží ve městě samotném prakticky nic k vidění není. Původně tu byla pustá krajina bez spojení s okolním světem proslavená chovem hus. Od roku 1928 se začalo s budováním silnice spojující místo s blízkým Wladyslawowem. Silnice byla slavnostně otevřena v roce 1931, je dlážděná čedičovými kostkami a my ji známe dost dobře, protože ta stejná silnice i s koskami vede pod našima oknama a když tam projíždějí těžká auta, moc dobře o tom víme :-)
Nedaleko našeho ubytování jsme ještě navečer vyšli k nejsevernějšímu majáku v Polsku.
Maják Rozewie (Latarnia morska Rozewie) má věž vysokou 32,7 m, je v něm muzeum a také slouží jako rozhledna.
Při večerní procházce jsme přici jenom našli jistou zajímavost v Jastrzebiej Gore, a to památník Hvězda severu. Dříve byl totiž za nejsevernější místo v Polsku považován maják v Rozewie. Potom se ale provedlo přesnější měření a ukázalo se, že nejsevernější místo je tady (je to asi 2 km od Rozewie). V roce 2001 tu tedy byl vybudován tenhle památník díky iniciativě spolku milovníků Jastrzebie Gory
do Prahy je to odtud 591 km :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat