Po dlouhé době jsme využili jarního počasí a konečně se vydali na trochu delší procházku, při které bylo i co fotit.
Auto jsme zaparkovali nedaleko lesního hřbitova na okraji Nového Boru. Cestou jsme ještě míjeli bývalou sklárnu Zahn, založenou významnou sklářskou rodinou a produkující především luxusní broušené sklo (teda když ještě něco produkovala, což zjevně bylo kdysi....).
Lesním hřbitovem jsme i prošli a byli jsme překvapení, jak je pěkný a rozhlehlý.
Hřbitov byl založen v leteche 1907 - 1909 purkmistrem a lékárníkem Rudolfem
Schlegelem. Jde o unikátní lesopark o rozloze téměř 8 ha., nacházejí se tu nákladné kaple, hrobky a hroby významných
podnikatelských rodin z meziválečného období, převažují však hroby z
doby po II. světové válce.
hrobka významné sklářské rodiny Hantychů
Hned za hřbitovem stojí pomník připomínající Rumburskou vzpouru. Šlo o protiválečné vystoupení českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko- uherské armády.
Několik set
vzbouřených vojáků vyrazilo 21. května 1918 z Rumburka přes Lužické hory
a po vítězném střetnutí s rotou pohraničních myslivců v Arnultovicích
vtáhli do Nového Boru, odkud chtěli pokračovat přes Českou Lípu
do Prahy. V sedle pod Chotovickým vrchem se ale střetli s útvary
pohraničních myslivců, kteří vzbouřence obklíčili a po krátkém boji
většinu z nich pochytali. Dne 29. května 1918 vojenský soud v Novém Boru
odsoudil 21 vzbouřenců k smrti, ale jen u sedmi byl téhož dne večer
za lesním hřbitovem rozsudek vykonán. Na místě popravy byl roku 1923
odhalen pomník, zničený a odstraněný za okupace. Dnes tu stojí žulový
památník a na hřbitově v jeho blízkosti je sedm hrobů se jmény
popravených.
památník na hřbitově se sedmi hroby
Místo popravy
Od hřbitova jsme se napojili na zelenou turistickou značku a po ní došli na vyhlídu na Jelením skoku, Klíč byl jako na dlani...
Pokračovali jsme k Havraním skalám. Jde o skupinu sedmi pískovcových skalních věží, z nichž některé dosahují až 20 m.. Na jedné z nich je skalní vyhlídka.
Pověst vypráví, že Havraní skály jsou ve skutečnosti zkamenělí průvodci zlého rytíře, který zde pronásledoval nevinnou dívku.
výhled zase na Klíč
a směrem k České Kamenici
Z cesty do Radvance jsme si kousek zašli k Panenské skále. Jsou to vlastně dvě zajímavě tvarované skály se skalním oknem na konci Údolí samoty. Tam už jsme zajít nezvládli, snad se podaří někdy příště...
Nedaleko u cesty se nachází první dnešní reliér- lidová plastika Krista bičovaného u sloupu.
křížek u rozcestí cestou do Radvance
Ještě před Radvancem jsme míjeli další skalní reliéf Krista na stěně staré úvozové cesty.
A v Radvanci o kousek dál je další reliéf Krista, tentokrát dokonce barevný.
V Radvanci jsme se občerstvili v nově otevřené příjemné hospodě U Mlejna, hned naprosti je pěkná zvonice se slunečníma hodinama.
Pak už zbývalo jenom po silnici kolem hřbitova dojít zpátky k autu... nebylo to tak dlouhé, ale byli jsme docela unavení, asi to dělá to slunce nebo co :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat