V dnešním deštivém dni jsme se nakonec vydali jenom na krátkou zdravotní procházku do Teplic.
Chtěli jsme hlavně trochu prozkoumat zámecký park, který jsme doteď spíš míjeli a potom vilovou čtvrť Letná.
Do zámeckého parku jsme prošli okolo morového sloup na Zámeckém náměstí
Sloup Nejsvětější Trojice byl postaven v letech 1718-19 jako
poděkování za odvrácení morové rány od Teplic v r. 1713. Autorem návrhu
je český barokní sochař Matyáš Bernard Braun. Šestiboký sokl se třemi bazénky kašny nese trojboký
obelisk na jehož vrcholu je na zemské kouli osazeno sousoší Nejsvětější
Trojice. V dolních
partiích soklu jsou umístěny sochy morových patronů – sv. Šebestiána,
sv. Rocha; sv. Jana Křtitele, sv. Pavla a sv. Karla Boromejského.
Zámecký park je součástí zámeckého areálu už od dob renesance, z té doby pocházejí i
oba rybníky. Na přelomu 18. a 19. století se z geometrické
francouzské zahrady přeměnila v krajinářský park anglického typu
s množstvím drobných staveb a řadou cizokrajných okrasných dřevin.
Hned u vchodu do zahrady nás zaujal Zahradní dům- jde o budovu postavenou r. 1732 teplickým zednickým mistrem Kristianem Laglerem
na příkaz hraběte Františka Karla Clary-Aldringena. Barokní bohatě členěné
průčelí bylo původně v podstatě velkou kulisou a až v průběhu 19.
století byla ke středovému sálu přistavěna boční křídla do dnešní
podoby. Nad vchodem je v pískovci vyveden znak teplických držitelů
Clary-Aldringenů a strop sálu zdobí fresky kadaňského rodáka malíře J.
F. Müllera. Budova byla dlouho sídlem Severočeské filharmonie, ovšem dnes tu tak trochu typicky působí...ehm, casino.
O kousek dál mě zaujala busta, u které jsem odvodila, že to bude Beethoven. A jak jsem si pak doma potvrdila, měla jsem pravdu. Samozřejmě jsem si hned vzpomněla na onu legendární historku popisující setkání Ludwiga v. Beethovena s Johannem Wolfgangem Goethem se suitou rakouské císařovny Marie Louisy. Bylo to v roce 1812, ale z busty jsem nevyčetla vůbec nic. Doma jsem se pak ze stránek města Teplic dozvěděla, že někde v blízkosti busty je ještě pamětní deska na toto setkání... sakra! To mě teda dost naštvalo, desku bych určitě dohledala.... No tak zas někdy příště teda..
Jinak busta je dílem teplického výtvarníka M. Kyselky. Původně byla osazena jako bronzová
plastika v r. 1971, v r. 2002 došlo k nahrazení kamennou bustou.
U rybníka je pěkný Apollonův chrámek, který má podobu antického chrámu se sloupy s jónskými
hlavicemi.
Hned za parkem už začíná Letná (neboli Královská výšina neboli Königshöhe). Místo za městem- původně zvané Špitální vrch bylo
oblíbeným výletním cílem lázenských hostí i obyvatel Teplic. Již od
pocátku 19. století zde vznikaly stavby výletních restaurací, vyhlídek a
odpočívadel
Já jsem vyfotila vyhlídku na Středohoří a na Doubravku
Na nejvyšším místě Letné se nachází vyhlídka Stráž. Původně nesla hrdé jméno Stráž
císare Františka Josefa I, pozdeji Vysoká stráž a byla postavená v roce 1897. Architekt Gustav Jirsch do ní promítl všechny významné styly – od
gotického lomeného oblouku až po renesancní okno. Rozhlednu, která také
nabízela posezení v restauraci a ubytování, postavil jeden z
nejvýznamnejších teplických spolku druhé poloviny devatenáctého století –
Horský spolek. Po první svetové válce v souvislosti s pádem
rakousko-uherské monarchie došlo k prejmenování na Vysokou stráž.
Ješte
za první republiky sem proudily davy místních i lázeňských hostu. Po
druhé svetové válce však zacala rozhledna chátrat. Smutnou historií této
dominanty jsou devadesátá léta. Podnikatelský plán jejího majitele
nevyšel a stavba nezadržitelne chátrala. Až v roce 2003 koupila objekt firma Viamont a kompletně ji (s použitím peněz z Evropských fondů samozřejmě) zrekonstruovala. Nyní je tu rozhledna a stylová restaurace
Franc Josef
Hned naproti stojí známý dům zvaný Škvárovník
(Schlackenburg). Postavil ho v letech 1805 až 1826 zednický mistr ze
spečených kazových škvárových cihel z místních cihelen (první cihly byly
použity z domu, které lehly požárem). Stavba sloužila jako výletní restaurace s letní zahradou a
brzy proto získala evropský ohlas.
Zednický mistr Jerke se ovšem nespokojil s počátecní podobou hrádku, ale
každoročne, až do své smrti v r.1826, přistavoval další prostory. Do
počátku 80.let 20.století byl objekt využíván jako restaurace, ale již v
té době začal upadat. Budovy zůstala prázdné a v devadesátých letech nastalo období
častých změn soukromých vlastníku objektu. Po dlouhých letech byl
Hrádek, který obdivuhodne odolává povětrnostním vlivum, prohlášen za
kulturní památku. Nyní to vypadá, že jakási rekonstrukce probíhá, hrádek má novou střechu a probíhá oprava oken
Cestou zpátky jsme prošli přes Lázeňské náměstí s Ptačími schody a Kolostůjovými věžičkami do Lázeňské ulice.
Tady je zase jedna připomínka Beethovena- pamětní deska odkazující na jeho pobyt v tomto domě v roce 1811.
Na konci procházky dokonce začalo i svítit slunce, ale brzo ho doplnil fakt silný vítr, střídavé slunce a dešťové kapky poletující v tom větru... tak jsme už radši jeli domů :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat