z Modlivého dolu do Svitavy

Po dlouhém období nemocí a špatného počasí jsme se konečně vydali na výlet do přírody.

Ráno jsme dojeli na parkoviště ve Svojkově a prošli ke kapli v Modlivém dolu.

Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl (Pechgraben), protože zdejší uhlíři měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz. Teprve později zde vzniklo poutní místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. Podle jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce. U původně zavěšeného obrázku se začali zastavovat pocestní a časem se rozšířila pověst o zázračně vyslyšených modlitbách. Koncem 18. století tu hraběnka Alžběta Kinská nechala vytesat novou kapli do skalní stěny místo původní dřevěné.

V roce 1836 bylo průčelí kaple vyzdobeno gotickým portálem, který vytvořil sloupský sochař Antonín Wagner. Uvnitř kaple byl umístěn pozoruhodný milostný obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann-Sommerové a na stromech kolem kaple visely svaté obrázky. V roce 1903 byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské, a její vnitřek byl upraven na lourdskou jeskyni.

Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, takže na přelomu 20. a 21. století tu zůstala zachována jen skalní kaple a prázdný výklenek oratoře. Teprve ve 2. polovině roku 2016 byla díky Lesům ČR cesta do Modlivého dolu upravena a kolem ní byly rozmístěny nové obrázky Křížové cesty.

studánka U Strážce na začátku údolí

Přes Tisový vrch a Záhořín jsme došli k údolí s Pekelnými doly a dalšími jeskyněmi poblíž Svitavy.

vypadá to, že pořád ještě rostou :-)

Nad Záhořím se objevily výhledy směrem k Jablonnému

Je teda pravda, že největší a nejznámější z jeskyní podél Svitávky jsou Pekelné doly. Bohužel je v nich motorkářská hospoda, vstup psům zakázán a ani nám se tam moc nechtělo. Naštěstí jev okolí různých dalších jeskyní dost, tak jsme si mohli najít nějakou náhradní.

Unikátní jeskyně vznikly v 18. století hloubením písku pro továrny hraběte Kinského na výrobu zrcadel. Přilehlá budova sloužila kdysi jako brusírna a k ní byl skrz jeskyně přiveden potůček tekoucí na druhé straně skal.

Hned u silnice jsme vlezli do jeskyně Pusté kostely. Je sice o něco menší, ale protože nebyly výrazněji narušeny pozdějšími úpravami, zachovaly si svou téměř původní podobu.

V Tichém údolí podél řeky Svitávky, do kterého jsme od silnice odbočili, je taky řada jeskyní a taky náhony, kterými byla voda přiváděna do továren o kus dál.

tohle teda není ani náhon ani jeskyně, ale líbily se mi ty vychozené stupy :-)

V Lindavě jsme procházeli kolem zrekonstruované sklárny Ajeto. Sklárna byla vybudována v letech 1992 - 1994 na základech bývalé německé soukromé manufaktury. Je tu i sklářská krčma, ale rozhodli jsme se, že pro dnes krčmy vynecháme, měli jsme velkou svačinu...

více o sklárně http://www.ajetoglass.com/cs/ajeto-glass-lindava/

Cestou zpátky ke skalám u Sloupu jsme míjeli vrch Ortel. Snad se tam zatím nekonají poutě pologramotných příznivců oné skupiny :-) Kopec sám vypadá docela výživně..

Pod Ortelem jsme se napojili na žlutou značku a po ní došli na pěkné vyhlídkové místo u křížku. Objevil se Ještěd (vzadu nezřetelný) a Ralsko.

Po žluté značce jsme obešli kopec Šišák a došli na zdejší asi nejvýraznější vrch Slavíček. Zajímavý je hlavně tím, že čedičová žíla tu vystupuje nad okolní krajinu tvořenou pískovcovými sedimenty a ve vrcholových partiích vytvořila pěkně ohnuté čedičové sloupce (prý připomínají ocas ještěra).

Ze Slavíčku už jsme jenom kolem kaple v Modlivém dolu sešli zpátky k autu a těšili se domů do tepla.