Cesta do Florencie proběhla v pohodě, trvalo to asi hodinku. Trochu nevýhoda je, že vlak většinu času jede tunelem, takže z krajiny není moc vidět. Na druhou stranu je to vlakem pohodlné a rychlé...
Dojeli jsme na nádraží Rifredi, které je trochu stranou, takže cesta do ubytování byla trochu krkolomná.
Nicméně ubytovali jsme se v ulici Via San Giovanni Bosco a poté se vydali na první podvečerní průzkum města.
pokaždé, když jsme zamířili do centra, procházeli jsme bránou Porta alla croce, který bývala součástí městského opevnění |
románský kostel sv. Ambrože |
V centru jsme za kostelem sv. Ambrože zahnuli k Velké synagoze. Ta je jednou z největších synagog v jižní Evropě. Byla postavena v roce 1848 a před válkou se těšila velkému významu. Teď je zavřená a střeží ji voják se samopalem.
Od synagogy jsme to vzali trochu oklikou na náměstí Piazza Santissima Annunziata. Podle některých znalců je to nejkrásnější náměstí Florencie a ukázkový příklad renesanční architektury. Celé náměstí pravděpodobně navrhl Brunelleschi, když zde v roce 1440 stavěl budovu Spedale degli Innocenti. To byl první sirotčinec v Evropě a jedna z prvních renesančních staveb, navržená Filippem Brunelleschim. Název byl inspirován biblickým příběhem o zabíjení neviňátek. Stavba byla zahájena 19. srpna 1419 a v lednu 1421 byl vztyčen první sloup podloubí ze strany před kostelem.
Na kolonádě jsou kruhové výklenky z glazované terakoty a postavami dětí, které v 15. století vytvořil Andrea della Robbia.
Až do roku 1875 mohly matky, které chtěly anonymně opustit své novorozence a svěřit je raději sirotčinci, vložit dítě do tzv. "ruoty", otočného dřevěného válce na konci podloubí. Kdesi jsem četla, že děti, které vyrostly v sirotčinci, dostaly potom příjmení Innocenti a i v současné době žije ve Florencii řada lidí s tímto příjmením. Nejčastější příčiny takového odložení dítěte byla chudoba, ale taky třeba prekérní situace lépe postavených obyvatel, kteří se tu zbavovali následků nemanželských poměrů.
Nedaleko odtud je další významné místo- dominikánský kostel a klášter San Marco, ve kterém je jedno z nejzajímavějších muzeí ve Florencii. Jako mnich zde působil malíř rané renesance Fra Angelico, většinu jeho nejlepších maleb je možné si prohlédnout právě v areálu kláštera. Na konci dormitáře jsou tu taky k vidění komnaty Savanaroly.
Tentokrát jsme se rozhodli se úplnému centru s dómem vyhnout a dál jsme se vydali k basilice si San Lorenzo. Obvod kolem tohoto kostela byl po staletí domovem mocné dynastie Medicejských. Kostel San Lorenzo byl postaven za peníze Medicejských v 15. století podle návrhu Brunelleschiho, fasádu pak dokončil Michelangelo, mramorové obložení exteriéru ale nebylo nikdy doděláno. Kostel byl jedním z Brunelleschiho nejranějších architektonických úspěchů a prvním čistě renesančním kostelem ve městě. Cosimo starší Medicejský si později nedaleko nechal postavit palác a kostel San Lorenzo považoval za farní kostel Medicejských. V kostele jsou uloženy ostatky mnoha příslušníků tohoto rodu.
Prošli jsme kolem nádraží a došli k bazilice Santa Maria Novella. Ta je považována za jeden z nejkrásnějších florentských kostelů; navrhli ho ve 13. století dominikánští architekti a v 15. století dokončil Leon Battista Alberti vrchní část odvážné fasády z vykládaného mramoru v renesančním slohu. Kromě rodinných kaplí s bohatou výzdobou patří mezi nejpozoruhodnější díla v kostele slavná Masacciova freska Nejsvětější trojice z 15. století.
Před kostelem na náměstí se nachází kamenný obelisk spočívající na bronzových želvách, jejichž autorem je Giambologna. Označovaly hranice dráhy koňských závodů, které se tu konaly v letech 1550-1850.
Po krátkém posezení jsme se davem propletli k řece Arno a odtud vyfotili Ponte Vecchio. Nejstarší most ve Florencii unikl jako jediný zkáze běhen 2. světové války. Současná podoba mostu pochází z roku 1345, most je lemován dílnami zlatníků a klenotníků, které přečnívají i nad řeku.
Kolem galerie Uffizi jsme to pak stočili a došli až k Palazzo Vecchio na Piazza Signoria, což je politické a společenské centrum města. Využili jsme toho, že vpodvečer už tu nebylo tolik lidí, tak jsme obhlédli náměstí a podívali se i dovnitř radnice.
Palazzo Vecchio bývá také označován jako Palazzo della Signoria podle nejvyšší třídy městské správy, která zde zasedala v 15. století. Ve 13. století palác navrhl Arnolfo di Cambio jako sídlo městské správy. Krátce zda pobývali také Medičejští než se přestěhovali do nového Palazzo Pitti. Interiér paláce je překvapivě zdobný a luxusní, Cosimo Medici ho totiž nechal celý přebudovat. Nádvoří navrhl Michelozzi Michelozzo v roce 1453.
Autorem kašny ve středu nádvoří je Vasari, který také v roce 1565 doplnil výzdobu o zdobený štuk a fresky. Verrochiova bronzová soška Putta s delfínem sem byla přemístěna z vily Lorenza de Medici v Careggi.
Před palácem stojí symbol Florencie, Michelangelův David. Originál je od roku 1873 v Gallerii dell´ Accademia. V roce 1504, kdy ji Michelangelo dokončil, mu bylo pouhých 26 let. Díky vyrovnané, harmonické kompozici a mistrovskému řemeslnému zpracování se socha okamžitě zařadila mezi mistrovská díla světového sochařství.
Na kameni nedaleko vchodu do paláce a nedaleko Davida (hned za rohem) se nachází tajemná rytina tváře. Zřejmě se ve skutečnosti neví, kdo je na ní ani kdo jí vytvořil, ale existuje o tom řada teorií. Jedna z nich říká, že jde o podobiznu právě Michelangela, jiná zas že jde o podobiznu Michelangelova dlužníka, a vyryl ji Michelangelo, aby alespoň zpodobnil toho, kdo mu nezaplatil. Pravdu se už dneska těžko dozvíme, ale je to taková "zajímavůstka" pro fajšmekry :-)
Neptunova fontána hned vedle radnice a Davida |
Z náměstí už jsme se začali vracet a jen tak jsme se zanořili do uliček. Úplnou náhodou jsme procházeli kolem Dantova domu. Casa Dante je dům, ve kterém měl v roce 1265 narodit Dante Alighieri. Kvůli loajalitě ke guelfům byl z města na posledních 19 let svého života vykázán, v případě návratu by mu hrozila smrt upálením.
Třetí den jsme hned brzo ráno vyrazili na pravděpodobný vrchol naší návštěvy města. Za drahých 20 euro/ os. jsme si koupili vstupenky do Dómu, na kupoli, do Baptisteria a na věž zvonice. Trochu jsme spoléhali na to, že nebudeme muset stát hroznou frontu u vstupu do dómu, ale to jsme se spletli.
Jako první jsme vylezli na kupoli. Autorem návrhu mohutné kupole, mistrovského díla středověkého stavitelství, je Filippo Brunelleschi, první skutečně "renesanční" architekt. Inspirací mu byla báň římského Pantheonu. Na vnitřní straně kupole lze spatřit nádhernou fresku Posledního soudu od Giorgiho Vasariho ze 16. století.
výhled na náměstí a zvonici |
vpravo Palazzo Vecchio, vzadu Santa Croce |
pozlacené bronzové dveře patří mezi nejproslulejší prvky baptisteria. Východní dveře vytvořil Ghiberti a Michelangelo je pojmenoval "Brána ráje" |
Pořád ještě bez fronty jsme se se zbytky energie vydali na Campanilu di Giotto. Stavbu zvonice zahájil roku 1334 Giotto a pokračoval v ní jeho následovník Andrea Pisano, ve 14. století ji dokončil Andrea Talenti. Z vrcholu je pěkný výhled na katedrálu a město, ve kterém bylo zakázáno postavit cokoliv, co by převyšovalo kupoli dómu.
Nakonec jsme se posledních sil vydali do dómu. Vstupenka, kterou jsme měli, uváděla, že máme do katedrály přednostní vstup a nemusíme tedy stát frontu vinoucí se dokola a daleko dozadu. Jenže to prostě nějak nefungovalo. Sledovali jsme pozorně nějakou paní, která se se stejnou vstupenkou v ruce domáhala vstupu a byla odeslána do fronty, takže jsme se o totéž ani nepokoušeli a zařadili se do fronty rovnou.... no, nedalo se nic dělat a stáli jsme to nakonec "jenom" něco málo přes hodinu :-)
Dóm Santa Maria dei Fiori navrhl architekt Arnolfo di Cambio. Nová katedrála měla svou velikostí a krásou předčit všechny známé antické stavby. Stavební práce začaly kolem roku 1296 a dokončeny byly až ve 2. polovině 15 století. Dóm vyrostl na místě menšího kostela Santa Reparata z 5. století, propracovaná novogotická fasáda pochází až z 19. století.
Uccellovy hodiny z roku 1443 |
V kryptě pod kostelem je umístěna Brunelleschiho hrobka. Nově jsou v kryptě k vidění pozůstatky původního kostele Santa Reparata.
tohle teda asi spíš ta Brunelleschiho hrobka není |
Po kryptě jsme ještě zamířili do muzea katedrály, kam byla přestěhována řada původních soch z fasády i interiéru dómu, zvonice i baptisteria, taky jsou tam originály dveří baptisteria, modely dómu a další poklady. Fotit se tam ale nesmí...
Žádné komentáře:
Okomentovat