Bologna

Začátkem června jsme se s kamarádkou konečně (!) vydaly na týden do Itálie. Původně to měl být prodloužený víkend, který se nakonec rozrostl na týden, ve kterém jsme stihly dva dny v Bologni, tři dny ve Florencii a dva dny v Pise.

Počasí nám taky přálo, teda když za dobré počasí považujete 34 stupňů ve stínu :-). I když ty nejhorší vedra byly hlavně ve Florencii, jinak to celkem šlo.

První den jsme s asi hodinovým zpožděním dorazily do Bologni, autobus MHD z letiště se nám nějak vůbec nepodařilo najít, tak jsme museli jet drahým aerobusem do centra. Nakonec jsme ale byly rády, že jsme se vůbec nějak dostaly, v pohodě se ubytovaly ve výborném ubytování v úplném centru a vydaly se na první průzkum. Za tmy jsme teda jenom obešly Piazza Maggiore a okolí, ostatní jsme si nechaly na druhý den.

To jsme začaly prohlídku opět na hlavním náměstí. Na piazza Maggiore se nachází bazilika, radnice a spousta paláců. Palazzo Comunale je členitá budova s několika přistavěnými objekty, základní kámen byl položen ve 13. století, stavba byla dokončena v 15. století.

Naproti je něco jako shluk renesančních paláců (Palazzo dei Notai, Palazzo del Podesta)

Uprostřed náměstí je Neptunova fontána se sochou nahého Neptuna. Zhotovil ji vlámský sochař Jean de Boulogne pro papeže Julia II. v 2. polovině 16. století.

Jedna z nejdůležitějších památek v celém městě je Basilica di San Petronia; její stavba začala na konci 14. století a vlastně dodnes není dokončena. V 16. století existoval plán, aby bazilika velikostí předčila chrám svatého Petra v Říme, ovšem papež Pius IV. se proti tomu postavil a celý projekt zastavil. Od té doby má bazilika svou charakteristickou nedokončenou fasádu...

Skoro nejzajímavější z památek ve městě jsou dvě věže nedaleko Piazza Maggiore, na Piazza di Porta Ravegnana, používá se pro ně přímo označení Two towers a jsou symbolem města. Vyšší věž se jmenuje Asinelli, měří 97 metrů a je z roku 1109. Menší věž se jmenuje Gariselda, měří 48 metrů a je šikmější než věž v Pise, její vychýlení dosahuje 3 metry. V celém městě je ještě asi dalších 20 věží, ve středověku jich ovšem údajně bylo až sto.

Na Torre Asinelli se dá vystoupit, čemuž jsme samozřejmě nemohly odolat. Ve věži není žádná pokladna, takže tu funguje trochu složitější systém- nejdřív je třeba si lístek koupit v infocentru na náměstí a potom se s ním vrátit do věže, anebo si lístek koupit přes internet. Naštěstí tam nebyla žádná velká fronta a stoupat jsme moli hned. Z věže je parádní výhled na celé město.

Jedna za zajímavostí Bologne se ukrývá nedaleko na Strada Maggiore v paláci Corte Isolani. Existuje legenda, podle které přišli tři lupiči zabít a oloupit zámožného obchodníka z Bologni, který zrovna postával u okna. Ten si jich ale všiml a místo sebe nastrčil do okna svojí nahou milenku. Tím se mu lupiče podařilo rozptýlit, jejich šípy nabraly špatný směr a skončily v dřevěném stropě, kde jsou dosud. Není to teda úplně dobře vidět, z určitého úhlu se mi zdálo, že něco vidím... možná je to lepší při večerním osvětlení.

Po zastávce v příjemné kavárně jsme se vydaly za dalšími památkami. První z nich bylo náměstí Piazza San Stefano, na kterém je komplex sedmi románských kostelů založených někdy v 5 až 7. století. Dnes jsou vidět v podobě po přestavbě ve století jedenáctém a dvanáctém. Faktem je, že komplex je asi vidět spíš zevnitř, zvenčí to spíš vypadá jako jeden kostel...

Nedaleko zadní části baziliky se nachází další z paláců- Palazzo dell´ Archiginnasio. Jde o jednu z původních a nejstarších univerzitních budov, ve které jsou krásné místnosti knihovny a přednáškové haly. Protože Bologna je známá hlavně jako starobylé univerzitní město, vlezli jsme i dovnitř a vyfotili něco málo z veřejně dostupných míst, mělo to tam opravdu starobylou a "vzdělaneckou" atmosféru.

historický nápis zakazující používat kola

K další významné církevní památce jsme zamíříly hned potom- bazilika di San Domenico byla založena po smrti Domenikuse, zakladatele žebravého řádu v 1. polovině 13. století. Cílem bylo vybudovat svatostánek, ve kterém bude jeho hrobka. Před bazilikou jsou ještě další hrobky, vypadají trochu zvláštně...

Tyhle hrobky v Bologni uchovávají významné učence ze zdejší univerzity. Většinou (nevím, jestli vždy) patří glosátorům, tedy právníkům, kteří proslavili zdejší univerzitu a jsou považováni za zakladatele právní vědy; studovali římské právo a texty opatřovali poznámkami, tzv. "glosami", které se později sbírají, třídí a stávají se samostatným pramenem práva. Podařilo se mi najít, že první hrobka patří Egidiovi Foscherarimu, doktoru kanonického práva, druhá Rolandinovi dei Passaggeri.

Trochu oklikou jsme obešli centrum a před bazilikou di San Francesco našli další tři hrobky glosátorů. Jedna z nich patří jednomu z nejvýznamějších- Accursiovi. To byl profesor zdejší univerzity, který sepsal dílo Glossa ordinaria shrnující školu glosátorů.

Bologna se vůbec vyznačuje kromě krásné gotické a renesanční architektury, hlavně skoro jednotnou barvou všech budov. Je to taková cihlová, lehce do růžova. Další věc, která každého na Bologni zaujme, jsou místní podloubí, která vedou většinou po obou stranách každé ulice. Je to fakt moc příjemné, dobře se tam chodí bez ohrožování projíždějícími auty, je tam stín, řada kavárniček. Celková délka všech podloubí v Bologni činí neuvěřitelných 40 km...

Kromě toho, že má Bologna moc příjemnou atmosféru a není tu moc turistů (teda možná v sezóně je,ale v červnu to bylo ještě celkem v pohodě), dá se tu najít i řada drobnějších zajímavostí. Jedna z nich jsou třeba tři šípy zapíchnuté ve stropě (viz. výše). Další takové zajímavé místo je v paláci Podesta na Piazza Maggiore. Ve středu paláce je prostor se sochami, kde jde prý slyšet člověka, který šeptá něco směrem do zdi v protějším rohu. Toho využívali obchodníci i různí špehové, kteří se tu mezi sebou domlouvali, aniž by byli spolu spatřeni. My jsme místo našli prakticky náhodou, nikdo tam nebyl, tak jsme to samozřejmě vyzkoušely. Opravdu tam bylo něco slyšet (zřejmě zvuk putuje nějakým způsobem uvnitř zdí), ale že by člověk slyšel šepot, to se mi tak úplně nezdálo, slyšet šlo spíš hlasitější větu :-)

Další takovou zajímavostí je nápis v podloubí nedaleko hlavního náměstí. Na stropě je tu latinsky "Panis vita, canabis protectio, vinum laetita", která by se dal volně přeložit jako "chléb je život, konopí je ochrana, víno je radost".  Konopím se tu myslí ochrana v podobě bohatství, protože výnosy z pěstování konopí v předešlých staletích zajistili Bologni bohatství a tím i potřebnou ochranu.

Další (a poslední) zajímavostí, kterou jsme viděli až cestou na nádraží jsou tzv. malé Benátky ukryté na Via Piella. Ve zdi domu je tu vyříznuté nenápadné okno, za kterým se skrývá pohled na kanál protékající za zdí jednoho z domů. Vypadá to opravdu jak v Benátkách.

Večer před odjezdem jsme se ještě vydali na menší "túru" k bazilice Il santuario della Madonan di San Luca. Leží na kopci jihozápadně od Bologně a jedná se o architektonickou památku světového významu. K bazilice vede vůbec nejdelší portikus na světě- s 666 oblouky má celkovou délku čtyři kilometry. Každoročně se z baziliky di San Petronia vydá procesí nesoucí ikonu patrona města svatého Petroia až nahoru do baziliky di San Luca. Portikus měl ikonu chránit přes nepřízní počasí.

pohled do krajiny za bazilikou

Druhý den už se udělalo docela vedro, v podvečer to bylo o něco lepší a nahoře u baziliky se pěkně sedělo. Překvapilo nás množství běžců, kteří podloubím vybíhají nahoru a zase sbíhají. Vydedukovali jsme, že v Bologni není moc míst, kam by se dalo jít běhat, vlastně ve městě není zrovna moc zeleně celkově, takže po pohybu toužící občané využijí podloubí, vyběhnou nebo vyjdou na kopec a tam můžou běžet dál po kopcích..

Třetí den jsme se už sbalili a vydali na nádraží na vlak do Florencie. Nádraží v Bologni mi v prvé řadě evokuje bombový útok, ke kterému tu došlo v roce 1980. 2. srpna tu vybuchla bomba, nádraží bylo zčásti zdemolováno a o život přišlo 85 lidí. Za vším zřejmě stáli neofašisté, i když se dodnes spekuluje o tom, že skuteční viníci nebyli potrestáni a ve vyšetřování byla řada nejasností. Je pravda, že nádraží v Bologni je převážně nové (hlavní budova), ovšem nádraží je hodně rozlehlé, z jedné budovy se přechází do druhé, měly jsme co dělat, abychom našli správné nástupiště...