podzimně letní Kutná hora

V sobotním krásném počasí padla nakonec volba na Kutnou horu. Počasí bylo skoro dokonalé a ve městě se navíc konalo dost kulturních akcí. Hlavně tedy Dny evropského kulturního dědictví.

Stříbrné město se samozřejmě pyšní spoustou památek, které se vztahují k její bývalé slávě a bohatství. Stejně je ale nejzábavnější se jen tak potulovat uličkama a prostě někam dojít. 

My jsme nejdřív došli k Sankturinovskému domu ze závěru 13. století. Koncem 18. století byl původní gotický palác přestavěn na důstojný měšťanský dům. Zadní třípatrová obytná věž sloužila jako ochranný prvek.

Nad Palackého náměstím jsem objevila pamětní desku na domě, ve kterém bývala prodejna Havlíčkova politického listu Slovan.

Kolem Mariánského morového sloupu z 18. století jsme pak došli ke Kamennému domu, který jsme si chtěli pořádně prohlédnout.

Kamenný dům na Václavském náměstí v Kutné Hoře je jednou z nejvzácnějších památek gotiky v Čechách. Dům nechal vystavět na konci 15. století měšťan Prokop Kroupa. Kamenické práce na výzdobě štítu dělal mistr Brikcius Gauske. Dnes je v domě umístěna část sbírek Českého muzea stříbra.

výhled z balkonu na průčelí

části původní výzdoby domu jsou umístěny v lapidáriu ve sklepení

Další místo, které jsme si prohlédli trochu důkladněji byl kostel sv. Jakuba. Tento gotický kostel je nejstarším kamenným chrámem Kutné Hory. Postavený byl 14. století na náklady místních důlních podnikatelů a mincovních cechů. Původně měl mít 2 věže, ale od stavby druhé se upustilo díky nevhodnému podloží v terénu. Kostel se původně označoval jako horní, později byl zasvěcen sv. Jakubovi. Pro jeho výjimečnou výšku se mu ale stejně častěji říkalo jen vysoký kostel.

 

pohled na chrám sv. Barbory proti slunci

vnitřek kostela sv. Jakuba

V kostele byly v průběhu rekonstrukce v letech 1941-1946 objeveny pozdně gotické freskové nástěnné malby.

Odpoledne jsme se ještě vydali ke slavné kašně zvané Rejskova na Rejskově náměstí.

Bohatě zdobený kamenný dvanáctiboký hranol ve stylu pozdní gotiky z konce 15. století vystihuje vztah obyvatel k vzácné vodě, která ve středověku, kvůli narušení pramenů důlní činností, musela být do města přiváděna několik kilometrů dlouhým dřevěným potrubím. Do roku 1890 sloužila kašna jako rezervoár pitné vody. Dnes je jedním ze symbolů Kutné Hory.

Přestože kašna se nazývá Rejskova a podle ní je pojmenováno i náměstí, průvodkyně nám vysvětlila, že Matěj Rejsek byl sice dlouhá léta považován za jejího autora, ale ve skutečnoti byl jejím tvůrcem spíš mistr Briccius Gauske, malíř a architekt pocházející ze Zhořelce.

V rámci Dnů evropského kulturního dědictví bylo možné si prohlédnout i vnitřek kašny. Jako fajn, ale vůbec nic tam není :-))

V Gasku se konala nějaké vernisáž, tak jsme se rozhodli vyhnout davu, chrám sv. Barbory jen vyfotili z různých úhlů, šli se najíst do Ruthardky (opět výborné) a pak se prošli na Jungmannovo náměstí. 

Cestou jsme míjeli vilu Aloise Horáčka z přelomu 19 a 20. století s pokrokovými secesními prvky. Původně měl být dům secesní s řadou hlavně rostlinných motivů. Na doporučení městské rady nakonec ale ředitel obecné školy a velký vlastenec Horáček postavil dům ve stylu české novorenesance.

nedaleký dům u jelena

Zpátky k autu jsme se vraceli kolem gotického kostela Matky Boží Na Náměti, který patří k nejstarším kamenným kostelům ve městě. Jméno kostela je podle pověsti odvozeno od „nametené“ stříbrné rudy, která při obchodování tržišti padala ze stolů prodejců a následně byla používána k financování výstavby tohoto kostela. V kostele je pohřben český barokní malíř Petr Brandl.

Do Kutné hory jsme se dostali až odpoledne, takže den docela rychle utekl. Možná to byl poslední den s krásně letní atmosférou...pěkné to bylo.