Pula

Pula (Pola) je největším městem Istrijského poloostrova. Prvními známými obyvateli byli Ilyrové, rozkvětu dosáhla za vlády římského císaře Augusta (30 p.n.l.- 14 p.n.l.)- to zde byl vybudován přístav, amfiteátr, divadlo, řada paláců a chrámů. Po pádu Říše římské se panovníci střídali, ve 14 století se  město dostalo pod nadvládu Benátčanů. Mírem v Campo Formio 1797 města připadlo Rakousku, po 1. sv. válce město připadlo Itálii a po 2. světové Jugoslávii... inu, měli to tu pestré..

Jednoznačně nejvýznamější stavbou je místní amfiteátr. Stavbu zahájil císař Augustus a dokončil ho císař Vespasianus už za našeho letopočtu (69-79). V aréně se odehrávaly zápasy se šelmami a utkání gladiátorů. V římských dobách stál amfiteátr ještě na břehu moře, takže mrtvoly lidí i zvířat byly vhozeny do propadliště, vlny je odnesly do moře a tehdy (!) byl záliv ještě plný žraloků...  praktické :-)

Městská brána Gemina pochází z 2. století n.l. Za branou se nachází budova archelogického muzea a ruiny římského divadla.

Nedaleko je druhá, Herkulova brána z poloviny 1. století. Na jejím vrcholu je sotva znatelná Herkulova hlava s plnovousem.

Hned vedle je Sergiův vítězný oblouk, který nechal roku 29 př. n. l. postavit Lucius Sergius Lepidus (a taky neuvěřitelné davy lidí)

Na nejvyšším místě města kdysi stávala římská pevnost, odkud byly střeženy ostrovy, moře a pobřeží v blízkosti Puly. V 17. století tady Benátčani postavili Citadelu (současná podoba je ale po výrazné přestavbě)

Docela stranou, zezadu v bloku obytných domů, kam se musí z hlavní ulice důmyslně kličkovat, se nachází opravdový skvost- Římská mozaika z 2. století, která kdysi zdobila podlahu vily. Hlavním tématem je výjev z řecké mytologie- potrestání Dirké (tato thébská královna byla za svou krutost přivázána za vlasy k rohům divokého býka a usmýkána)

Hned u hlavní ulice stojí vedle prázdného prostranství kaple Marie Formozy. V 6. století tady nechal exarcha Maximilianus postavit baziliku v byzantském stylu. Ta byla několikrát vyplněna a v roce 1549 si Benátčané odvezli většinu jejích stavebních prvků včetně mramorových sloupů. Zachovala se pouze tato pohřební kaple.

Na někdejším Fóru stojí radnice, která byla vestavěna roku 1296 do antického chrámu bohyně Diany, z kterého se zachovala pouze zadní stěna. Vedle radnice je Augustův chrám s korintskými sloupy, který nechal opět postavit císař Augustus.

Kousek dál je bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Původní chrám je z 4.-5. století, ale mezi 15 a 18. stoletím byl různě přestavován a nastavován.

Ve městě je určitě ještě spousta zajímavostí k vidění- uličky, paláce v benátském stylu... ale prostě už pršelo trošku moc..

něco z Istrie, Vršar

Letos jsme se vydali na krátkou dovolenou na poloostrov Istrie. Vzhledem k tomu, že docela často pršelo, měli jsme čas projít řadu pěkných městeček na istrijském pobřeží a pěkně si je prohlédnout :-)

Istrie má poměrně komplikované dějiny. Původně zde sídlili Ilyrové, po nich přišli Římané a potom zde byli Gótové a Langobardi. Byzantská moc se tu udržela až do 10. století a od 7. století sem přicházeli slované (Slovinci na severu, Chorvaté ve vnitrozemí- ovšem žádný státní útvar nevytvořili). Od roku 1000 ovládli území Benátčané. Po zrušení Benátské republiky Napoleonem připadla Istrie Rakousku, po 1. sv. válce Itálii a po 2. sv. válce Jugoslávii.
Na mě městečka na Istrii působila hodně "italsky" a taky mi přišlo, že řada místních mluví italsky. Je možné, že jsou tu tak silné italské vlivy, ale je taky možné, že je to tím, že je tady dodnes hodně silná italská menšina. Všechny oficiální názvy míst jsou dvojjazyčné- nejdřív chorvatsky a potom italsky. To nás zpočátku teda trochu mátlo....

Asi nejlíp jsme si prohlídli Vršar (aneb Orsera), což je malé, ale malebné město asi v polovině poloostrova na úplném (jižním) konci tzv. Porečské riviéry. Město se rozkládá na kopci a i když nepatří mezi módní turistická letoviska, zachovalo si středověkou atmosféru.

Na nejvyšším místě se nachází kostel sv. Martina se zvonicí. Nevypadají špatně, ale historicky nic moc .. kostel je z roku 1935 a zvonice ještě novější (ta stará byla zničena za 2. sv. války)

Nejvýznačnější vršarská památka je vcelku nenápadný kostel Panny Marie ze 12. století. Jde o románskou památku, která se krčí hned u přístavu, schovaná za zídkou a větším domem, takže neznalý turista ji snadno přejde.

Poblíž města se nacházejí pozůstatky po dolování kamene. V době benátské nadvlády byly zdejší kamenolomy zdrojem materiálu pro výstavbu paláců řady italských měst, např. Benátek a Ravenny.

výlet po okolí Prysku

Tak zase jednou nastalo pěkné počasí na výlet- ani zima ani vedro a navíc krásná viditelnost. Spolu s Jess jsme se vydali vlakem do Horní Kamenice a odtud po kopcích po okolí Prysku.

Z Horní Kamenice jsme prošli kolem skály Hrnčíř (prý je opředená řadou pověstí)

a pokračovali okolo Břidličného vrchu s pěknou vyhlídkou na vrch se zříceninou Pustý zámek. Původně tvořily oba vrchy jedno znělcové těleso, ale oddělila je říčka Kamenice (chtěly jsme tam na zpáteční cestě vylézt, ale nanašly jsme přístupovou cestu a už se nám taky moc nechtělo)

okolo Riedlovy jeskyně (uměle vytvořená podzemní prostora, kterou na svém pozemku v roce 1928 vyhloubil Ernst Riedel jako podzemní lom na písek. Jde o 50 m dlouhý a 33 m šíroký prostor, který je uzavřen, protože tam zimují netopýři) jsme se vyšplhali na Strážný vrch. 

Jde o čedičový vrch o výšce 451 m.n.m., jižní strana jeho vrcholové partie je tvořena bočními čedičovými sopouchy se sloupcovitou odlučností.

Jeho spodní partie tvoří pískovcové skály, ve kterých je obnovená skalní kaple, vyhlídka a Boží hrob s křížovou cestou.

Svačinu jsme si dali na vrchu Lipka, kde byly příjemné rozhledy (a naštěstí žádný dobytek, i když všude bylo oplocení). Nedaleko vedla dřív železniční trať, dneska už je zrušená, zbyl jenom násep bez kolejí.

Po sestupu do Prysku jsme si trochu zašly k místní požární nádrži sloužící ke koupání (téměř vypuštěná, ale zase skoro žádný lidi). Dá se tam vyjít na pěknou vyhlídku na celou obec, ale hlavně (!) je tam sympatická hospůdka, kde je možné se občerstvit, což bylo přesně to, co jsme potřebovaly :-)

Kostel sv. Petra a Pavla v Prysku je barokní a vznikl na místě staršího kostelíka v první pol. 18. století.

Dál naše cesta vedle kolem Ovčáckého vrchu, kde začaly být pěkné vyhlídky do kraje a na Tetřeví vrch.

Asi největší překvapení a parádní kruhová vyhlídka nás čekala na Středním vrchu, lidově Hranáči. Jde o čedičový kopec s výrazným čedičovým sukem s řadou pěkných odkrytých čedičových sloupů.

 /vzadu Jedlová a Luž/

 /Růžák a za ním Lilienstein/

Z Hranáče jsme sešli přes Herdstein zase dolů pod Břidličný vrch a zpátky do Horní Kamenice. 

Výlet to byl nakonec docela náročný, ale pěkný a Jess bude aspoň zbytek víkendu hodný (=spící) pes :-)