něco z Istrie, Vršar

Letos jsme se vydali na krátkou dovolenou na poloostrov Istrie. Vzhledem k tomu, že docela často pršelo, měli jsme čas projít řadu pěkných městeček na istrijském pobřeží a pěkně si je prohlédnout :-)

Istrie má poměrně komplikované dějiny. Původně zde sídlili Ilyrové, po nich přišli Římané a potom zde byli Gótové a Langobardi. Byzantská moc se tu udržela až do 10. století a od 7. století sem přicházeli slované (Slovinci na severu, Chorvaté ve vnitrozemí- ovšem žádný státní útvar nevytvořili). Od roku 1000 ovládli území Benátčané. Po zrušení Benátské republiky Napoleonem připadla Istrie Rakousku, po 1. sv. válce Itálii a po 2. sv. válce Jugoslávii.
Na mě městečka na Istrii působila hodně "italsky" a taky mi přišlo, že řada místních mluví italsky. Je možné, že jsou tu tak silné italské vlivy, ale je taky možné, že je to tím, že je tady dodnes hodně silná italská menšina. Všechny oficiální názvy míst jsou dvojjazyčné- nejdřív chorvatsky a potom italsky. To nás zpočátku teda trochu mátlo....

Asi nejlíp jsme si prohlídli Vršar (aneb Orsera), což je malé, ale malebné město asi v polovině poloostrova na úplném (jižním) konci tzv. Porečské riviéry. Město se rozkládá na kopci a i když nepatří mezi módní turistická letoviska, zachovalo si středověkou atmosféru.

Na nejvyšším místě se nachází kostel sv. Martina se zvonicí. Nevypadají špatně, ale historicky nic moc .. kostel je z roku 1935 a zvonice ještě novější (ta stará byla zničena za 2. sv. války)

Nejvýznačnější vršarská památka je vcelku nenápadný kostel Panny Marie ze 12. století. Jde o románskou památku, která se krčí hned u přístavu, schovaná za zídkou a větším domem, takže neznalý turista ji snadno přejde.

Poblíž města se nacházejí pozůstatky po dolování kamene. V době benátské nadvlády byly zdejší kamenolomy zdrojem materiálu pro výstavbu paláců řady italských měst, např. Benátek a Ravenny.