Kyjovské údolí a okolí

Při krátké návštěvě Českosaského Švýcarska jsme se vydali na kratší (ale celkem náročnou) procházku po Kyjovském údolí a jeho okolí.

Auta jsme nechali v Kyjově u hospody (která je bohužel zřejmě už otevřená jenom o víkendech) a klasickou trasou se vydali Kyjovským údolím k turistickému mostu.

Někteří si ještě odskočili na Kyjovský hrad a Kinského vyhlídku.

Od turistického mostu jsme se vydali po zelené na Brtnický hrádek. 

Hrádek je vlastně jenom prohlubeň ve skále- tvořila ho jen jedna budova, sloužil jako strážnice a zřejmě zanikl už ve 14. století.

Dál jsme kolem Soví jeskyně (byli jsme akorát na vyhlídce, dolů  k jeskyni se nám nechtělo) došli k Velkému pruskému táboru. Jde o rozlehlý pískovcový převis, který podle pověsti sloužil jako úkryt obyvatelům okolních obcí ve válečných dobách. V roce 1756 zde bylo vytesáno do skály srdíčko jako památka na narození a úmrtí dítěte.

 Pokračovali jsme k bývalé zotavovně Šternberk, kdysi dávno jsem tu byla na táboře, tak mě zajímalo, jak místo teď vypadá. Věděla jsem sice, že původní lovecký zámeček (klasicistní z roku 1772) už tady nebude, ale čekala jsem alespoň nějakou zříceninu. Místo mě docela překvapilo, našli jsme jakousi chatu, opuštěnou budovu (možná to byla ta hájenka naproti zámečku) a potom zarostlý bazén a zbytky místa, kde zřejmě stávaly chatky. Dneska je tam jenom pár lamp. Nějak jsem nedokázala rozpoznat, ve kterých místech měl vlastně zámeček stát.

Pokoušela jsem se pátrat na netu a vypadá to, že ta první budova je opravdu hájenka, zámeček musel být hned naproti ní, mezi hájenkou a tou budovou na posledním obrázku.
Nejvíc fotek jsem našla tady, i novodobých, bohužel jenom z likvidace.
http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=3947

Od Šternberku jsme se vydali prohlédnout si Křtící kámen. Prý sloužil v období husitských válek, kdy se vesničané ukrývali v lesích.

Potom jsme se lesem prodrali na cyklostezku vedoucí z Brtníků k turistickému mostu. Před mostem jsme ale uhnuli a došli na Vlčí hrádek, který je docela podobný Brtnickému hrádku- opět základy vytesané ve skále. Jinak ale pěkné místo a dokonce i trochu vyhlídka.

Od Vlčího hrádku jsme pokračovali k Englově prameni a potom už po Koglerově naučné stezce zpátky k (zavřené) hospodě.

ZOO Ústí

Pěkné počasí nás vylákalo na návštěvu ZOO. Cestou jsem ještě vyfotila pár pěkných pohledů na okolní kopce

Historie ZOO se píše od roku 1908, kdy ústecký podnikatel, obchodník a náruživý ornitolog Heinrich Lumpe odkoupil na úpatí Mariánské skály pozemky, o kterých věděl, že jsou místem častého výskytu drobného ptactva. Založil tu soukromou přírodní ptačí rezervaci známou pod názvem Lumpepark. Park se rozkládal na rozloze 6 ha a kromě stovek úkrytů pro ptačí hnízda v něm byla vybudována pohádková jeskyně, trpasličí hrádek (ten jediný se zachoval dodnes), vodopády a kaskády, jezírko s vodotryskem nebo srnčí obora. 

V roce 1914 se Lumpe rozhodl otevřít park pro veřejnost, zveleboval ho i po 1. světové válce až do své smrti v roce 1936. Po válce přešel park do vlastnictví Československé republiky, zpočátku to šlo pomalu, ale postupně se budovaly nové klece a výběhy, takže se i rozloha ZOO začala zvětšovat. Největšího rozmachu dosáhla ZOO v 70. letech, potom se začala rozrůstat až nahoru na kopec, kde byly vybudovány velké výběhy pro nosorožce, žirafy, slony, zebry a antilopy.

Přišli jsme odshora, takže jsme postupně viděli žirafy, slony, různé antilopy, opice, velbloudy, lamy, surikaty, krokodýla ve starém jezírku (tam býval odjakživa)... a další a další

takže pár fotek zvířátek

 

/zde mláďata Alpak upřeně pozorují Jessinu.. všechny by si zjevně hrály, ale měly smůlu/

 

 

Jezírko, kde vždycky bývali lachtani je v rekonstrukci a lachtani jsou tam, kde vždycky bývali tučňáci.

Orangutani nebyli doma.... a to je asi tak všechno :-)

Městské lázně v Ústí nad Labem

V rámci Dnů evropského dědictví jsme dneska navštívili staré Městské lázně v Ústí- místo to mého nekonečného utrpení v dětství. Když mě v první třídě rodiče posílali na tradiční kurzy plavání pro děti, bylo to pro mě opravdové mučení.. Ještě dneska při vstupu do budovy na mě dýchla ta atmosféra strachu, se kterým jsem sem vždycky vstupovala, doplněná vůní/smradem chloru . 

Kurzy plavání pro mě byly koncentrací naprostého děsu z hluboké vody a plavčíků, kteří (prý) shazují děti do hluboké vody a odstrkují je od okraje bazénu dlouhou tyčí...  Nikdy jsem tuhle hrůzu nepřekonala a naschvál se tady plavat nenaučila, to až o něco později, sama a bez plavčíků :-)

Přestože od té doby jsem neměla tu čest, Městské lázně se mi jako stavba vždyky líbily. V architektonicky poněkud chudém Ústí působí tahle secesní stavba trochu tajemným a hlavně osvěžujícím dojmem... i když teda hlavně zvenku. Zevnitř je to opět takový pěkný skanzen 80. let, zase se dá konstatovat, že se tu nic nezměnilo. On si člověk vlastně užije ten pohled na malý bazén, všude kachlíky a socialistické skříňky na oděvy. Když si ale uvědomí, že v současné době je to jediné místo, kam se dá jít v krajském městě ve špatném počasí plavat... je to jako obvykle, takové trochu (dost) smutné.

Pro stavbu Městských lázní byl vybrán návrh vídeňského architekta Petera Paula Branga, asi hlavně proto, že se radním líbily lázně, které navrhl pro Liberec. Lázně byly otevřeny v červnu roku 1908.

K nahlédnutí byly i původní návrhy včetně projektové dokumentace.

Bazén byl na svou dobu velkoryse řešený- s vysokým klenbovým stropem zdobeným rozetou a arkádami.

V budově byla parní lázeň, vanové lázně, sprchové kouty, uhličité lázně a slatinná kabina. Všechno bylo využíváno v mnohem větším rozsahu než dnes (i tam, co jsou dnes kanceláře, byly všude vany), hlavně proto, že dřívější hygienické standardy byly dost jinde, takže se lidé chodili do lázní opravdu mýt. V době hospodářské krize prý dostávali nezaměstnaní poukázky, na které chodili do Městských lázní zdarma, v té době byly taky asi nejvíc využívané ve své historii.

Původní je také zázemí sauny.

 Méně původní, ale vtipné, jsou všudypřítomné cedule upozorňující návštěvníky, co všechno se nesmí :-)

Návštěvní doba bývala dříve rozdělena zvlášť pro muže a ženy. Dnes je zase stanovena tak zvláštně, že si sem pracující člověk asi nemá šanci jít zaplavat, pojmenováno je to omezený provoz. A taky lázně nefungují v létě; dozvěděli jsme se, že je to proto, že všechen personál je zaměstnán u městkých služeb a jako takový se přesunuje na letní období na koupaliště v Brné, takže by tady přes léto neměl kdo návštěvníky obsloužit. Prostě když je špatné počasí, můžete se jít otužovat do Brné, a když se chcete v létě saunovat, musíte halt počkat, až bude pořádné vedro venku :-)

výlet z Ústí do Litoměřic

Na sobotním výletu jsme využili autobusu, který nás vyvezl do Nové Vsi a odtud jsme se vydali po červené značce po vyhlídkové trase do Litoměřic.

Je to taková naše klasika, i když už dlouhou dobu jsem tenhle výlet nešla. 

V Nové Vsi jsme si nejdřív prohlédli kapličku s lípou. Kaplička je z roku 1806, stáří lípy se odhaduje na 300-400 let.

Vzali jsme to z druhé strany okolo Ostrého po naučné stezce. Cesta vedle kolem rezervace Sluneční stráň (důvodem ochrany je typická fauna a flora Českého Středohoří), nedaleko byla pěkná vyhlídka do údolí Labe.

Cestou na Trpasličí kameny se nám dokonce ukázal v dálce Ještěd. 

Viditelnost byla fakt dobrá a ačkoliv to nejdřív vypadalo skoro na déšť, nakonec se ukázalo i sluníčko.

Vyhlídka od Němčí

 Sestup k Čeřeništi

Když jsme vylezli na louky nad Lbínem, otevřely se výhledy skoro na všechny strany- a všude Středohoří :-)

a Říp

Kolem starého tábora ve Lbíně jsme došli do Skalice. Ve vsi byla kdysi poustevna zčásti vytesaná ve skále, která byla zrušená Josefem II. v roce 1783. Na vrcholu kopce stály dvě kaple nad sebou. Dolní byla téměř celá vytesaná ve skále, horní je věžovitá stavba barokního typu a je zasvěcená Nejsvětější Trojici.

Nedaleko se nachází Národní přírodní památka Bílé stráně. Je to opuková stráň nad Pokratickým potokem. Geologický podklad je zde tvořen druhohorními slínitými vápenci- tzv. zvonivou opukou. Jsou zde vzácné rostliny, třeba teplomilné orchideje.

Z kopce se schází do Litoměřic, konečně vylezlo sluníčko a ukázaly se pěkné výhledy