Jizerky- Josefův Důl, Kristiánov, Černá hora, Sněžné věžičky, Čihadlo

Na první výlet do Jizerských hor jsme zvolili trasu přes nádrž Josefův Důl do Kristiánova, a dál po červené na vrcholy Černé hory a Sněžné věžičky.

Nádrž Josefův Důl je největší a zároveň nejmladší přehrada v Jizerských horách. Byla vybudována v letech 1976 až 1982 a slouží jako zásobárna pitné vody.

Okolo přehrady jsme prošli po cyklostezce až na Kristiánov.

Zde kdysi stála osada a sklářská huť (1775 - 1887) založená sklářem Johannem Leopoldem Riedelem. Kolem huti postupně vznikla osada, roku 1780 byl na Kristiánově vysvěcen hřbitov, od r. 1846 měla samota vlastní školu, duchovního. V 1882 se sklář Riedel - pravnuk zakladatele- z Kristiánova vystěhoval a pět let na to, 7. srpna 1887, Kristiánov vyhořel. Zůstala jen myslivna, která stojí dodnes, panský dům a sklářská hospoda - Liščí bouda, ve které je dnes Sklářské muzeum. Panský dům shořel r. 1938 při mobilizaci. Zůstal také hřbitov kde vedle sebe odpočívají sklářští dělníci i členové rodiny Riedelů.

Nedaleko odbočky na Černou horu (1085 m.n.m.) jsme se napili z pramene Jizerské Kamenice.

Černá hora je vlastně dvojvrchol. Vyšším vrcholem je právě Černá hora a nižší jsou Sněžné věžičky (1070 m.n.m.). V sedle mezi oběma vrcholy leží nejvýše položené rašeliniště v české části pohoří- Vánoční louka. Čím jsme stoupali výš, tím byla mlha hustší a vlhkost větší. Když se přidal ještě vítr, nebylo to fakt nic příjemného a byla jsem ráda, že jsem přibalila čepici.

Na Sněžných věžičkách už nebylo vidět skoro nic, na vyhlídku jsme sice vystoupali, ale spíš abychom mohli říct, že jsme tu teda byli než že bychom něco viděli :-)

Potom jsme sestoupili dolů na asfaltku, kde už bylo trochu příjemněji a zašli ještě k rozcestí Čihadla a odtud ještě kousek k rašeliništi Na Čihadle. Jde o jedno ze známých vrcholových rašelinišť v sedle mezi Snědavskou horou a Černou horou. Místo bylo pojmenováno podle čihařů, kteří zde lovili ptáky na tahu.
Pramení zde Černý potok a říčka Jedlová. Samotné rašeliniště není porostlé klečí a na jeho okraji byla zbudována 4 m vyhlídková věž.

Potom jsme se už otočili zpátky a na silnici směr Kristiánov minuli jeden z jizerskohorských pomníčků- tzv. Jagerovu smrt. Připomíná neštěstí, kdy se na dřevorubce Karla Jägera v lednu roku 1927 převrátily saně při svážení dřeva.

Kousek od křížku jsme odbočili a po cyklostezce sešli zpátky k Josefodolské nádrži a do Karlova

Panská skála, Dutý kámen, Lemberk, Sloní kameny

28.10. jsme využili volna a vydali se na takový hodně prodloužený víkend do Jizerských hor. 

Cestu jsme pojali odpočinkově, ale zastavili jsme se na spoustě zajímavých míst. 

První byla Panská skála u Kamenického Šenova.

Je to samozřejmě takové "profláknuté" místo, Pyšná princezna a tak dále. Pamatuju ještě v dřevních dobách, kdy se porůznu parkovalo podél silnice, ale zase u atrakce nebylo tolik lidí. Dnes je tu infocentrum a placené parkoviště, ovšem člověku pořád někdo leze do záběru. A to jsme měli dneska zřejmě ideální počasí- trochu temno a až podezřele silný vítr, kvůli kterému jsem si na další pobyt v horách radši cestou zakoupila čepici, protože jsem zjistila, že jsem omylem doma zapomněla kapucu na teplejší bundu :-)

Takže pár geologických faktů: jde o kamenné varhany vzniklé sloupcovou odlučností čediče při tuhnutí magmatu. Původně zde bylo asi 30 m vysoké návrší s trojicí křížů na vrcholku nazývané Kalvárie nebo Křížový vrch. Při lámání čedičových sloupů byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku. Pravidelně vyvinuté 4 až 6-ti boké sloupy jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají 20- 25 cm.

Další místo, které jsme navštívili byl Dutý kámen. Jde o zalesněný pískovcový hřbítek kousek od Cvikova, u hlavní silnice je motorest Dutý kámen a tohle je jen kousek od něj. Hřbet je proťatý asi 3-4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny zvané polzenit. Dutý kámen je pozorohodný především sloupkovým rozpadem pískovce, což je mimořádný geologický jev. Vyvřelá hornina sice nepronikla až na povrch, ale horké plyny a páry, které její průnik provázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Ta způsobila její zpevnění prokřemelněním, takže při chladnutí došlo k rozpukání pískovce na tenké svislé desky a ty byly rozděleny ještě příčnými trhlinami + tam, kde došlo k velkému zahuštění příčných trhlin, vznikly drobné pískovcové sloupečky.

V jižní části hřbetu jsou četné pískovcové skály, mezi nimi bylo upraveno vyhlídkové místo, dříve zvané Körnerova výšina. Pod ním je na prostranství mezi skalami, vytvořené lámáním pískovcových bloků, vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. Jde o dílo místních umělců a členů kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy Karla Beckerta a Karla Bundesmanna z roku 1913 vzniklé jako upomínka na sté výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera.

Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště s 38 kamennými stupni, vystupující na ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Na stole byla kdysi astronomicko-geografická orientační tabule a sluneční hodiny, z nichž se však dodnes dochovaly už jen nepatrné zbytky.

 Další zastávkou byl zámek Lemberk. Z parkoviště jsme se prošli k zámku, který se už brzy uzavře na zimu. My jsme se jenom prošli na nádvoří a vyfotili pár zákoutí.

Lemberk byl původně hrad zmiňovaný už od poloviny 13. století. Vybudoval ho Havel z rodu Markvarticů při obchodní žitavské cestě.Havel Markvartic byl významný šlechtic své doby, býval důvěrníkem a rádcem Václava I. i Přemysla Otakara II., ovšem dnes je daleko známější osobností jeho manželka Zdislava z Křižanova. Ta pocházela z významného moravského rodu a po sňatku s Havlem ho následovala do tenkrát nehostinného kraje v Podještědí. V Lemberku i okolí proslula svou pomocí chudým a uzdravováním nemocných, spolu s manželem založila dominikánské kláštěry v Jablonném a v Turnově. Za své činy a zázraky byla v roce 1995 v Olomouci svatořečena papežem Janem Pavlem II.

Po Markvarticích patřil hrad Vartenberkům, Berkům z Dubé, potom se majitelé hodně střídali. V průběhu 16 a znovu v 17. století došlo k renesanční přestavbě hradu a po bitvě na Bílé hoře připadl zámek Albrechtovi z Valdštejna a po jeho smrti rodu Bredů.

Za prusko-rakouské války byl ovšem hodně poničen, dokonce v něm byl lazaret.

Poté ho vlastnili Clam- Gallasové až do 2. světové války a potom připadl státu na základě Benešových dekretů. V 70. letech se zjistilo, že je zámek v havarijním stavu kvůli napadení dřevěných prvků dřevomorkou, musel být uzavřen a rekonstruován. Opravy stále probíhají, částečně byl zámek otevřen pro veřejnost až v roce 1992.

Od zámku jsme pokračovali okolo Bredovského letohrádku krásnou alejí ke Zdislavině studánce a zpátky k parkovišti.

Bredovský letohrádek byl postaven v letech 1660-1680 Kryštofem Rudolfem Bredou. Jde o barokní klasicitně upravený letohrádek, u kterého je udržovaná zahrada s barokní sochařskou výzdobou. Zahrada byla bohužel zavřená, ale udělala jsem pár fotek skrz plot.

Lipová alej a podzimní krajina

Zdislavina studánka byla upravena u příležitostí jejího svatořečení, podle legendy ji Zdislava používala k léčení očních nemocí. Pramen zdobí empírový gloriet s osmi toskánskými sloupy.

Další naší zastávkou byly Sloní kameny (správně se vlastně jmenují Bílé kameny, ale název Sloní kameny je asi známější). Jde o přírodní památku nedaleko obce Jitrava, osamocná skupinka pískovcových skal připomíná mohutné hřbety odpočívajících slonů- jde o neobvyklou ukázku zvětrávání křídových pískovců, které byly vystaveny intenzivní erozi. Kameny vypadají fakt parádně, dá se bez problémů vylézt nahoru, jsou v nich už vyhloubené stupy od řady návštěvníků.

 

 

Českolipsko

V pošmourném dni jsme se vydali na menší výlet, který byl nakonec překvapivě pěkný. Auto jsme nechali nedaleko Zahrádek u České Lípy, u hospody na Staré poště u Novozámecké průrvy. 

Je to moc fajn místo s vyhlídkou na průrvu a rybník, který se ale (asi) zrovna vypouští. Teda doufám, že to není jen důsledek sucha, ale vody v něm opravdu moc nebylo. Nám to teda nevadilo, protože po návratu z výletu jsme mohli projít kratší cestou přes stavidlo přímo k hospodě :-)

Novozámecká průrva je středověký uměle vytvořený kanál ze 14 století, který patří do soustavy Holanských rybníků. V místech výpusti je instalována kopie stavidla ze 17. století, poblíž je zrekonstruovaná rybářská bašta na kamenné podezdívce.

Prošli jsme kousek Zahrádkami a pak částečně po silnici a částečně po louce dál směrem na Sosnovou. Od silnice se otevřel docela hezký pohled na Českou Lípu a kopce Lužických hor (ty by teda byly vidět, kdyby bylo trochu vidět- ale v zásadě jsme byli rádi, že neprší)

Přešli jsme hlavní silnici a zanořili se do lesů mezi Sosnovou a Srním u České Lípy. Je to lesní oblast se skálama, kterou vede jenom jedna (modrá) turistická značka a spolehlivě jsem tu nikdy nebyla. Když jsme se ale pohybovali mimo značené cesty, bylo to tam úplně úžasné- samé borovice, písčitá půda a krásné skalní útvary od maličkých osamělých skalek, po větší souskalí i údolí, fakt zajímavá krajina, rozmanitá, plno údolíček, někde zase borový les a jen sem tam skalka..

 

Občas se otevřel pěkný výhled směrem na Bezděz a Jestřebí (Jestřebí není moc vidět, protože ho zakrývají na obzoru další kopce)

No a protože jsme dostali strašný hlad, trochu jsme si výlet zkrátili a nedošli až do Srní. Po polní cestě jsme seběhli zase k Novozámeckému rybníku a prohlédli si místní ptačí pozorovatelnu. Je poměrně nová- byla vybudována v roce 2012 a otevřena v roce 2013 a má umožnit návštěvníkům prohlédnout si zdejší vzácné ptačí druhy. 

Novozámecký rybník je totiž významná ptačí rezervace (národní přírodní rezervace už od roku 1933). Vyskytují se tu potápky, kachny, lysky, zalétá sem potáplice severní nebo severské husy běločelé. Byl tady viděn ale i orel mořský nebo jeřáb popelavý.

My jsme teda zrovna moc ptáků neviděli, v dálce se pohybovali nějaké labuťě, ale jinak ani peříčko :-)  Možná to bylo počasím anebo částečnou vypuštěností rybníka.

Cestou jsme se ještě zastavili u zámku v Konojedech. Byli jsme tam asi před rokem, kdy jsme se prošli okolo zámku, nakoukli i do obory. Všechno je dost zchátralé, i když na opravě zámku a kostela se pracuje. Člověka hlavně udiví, jak rozhlehlý je to areál (na to, že je to naproto neznámé místo). V Konojedech je zámek, okolo něho býval anglický a francouzský park. V 17. st. ho vlastnil František Antonín Špork, který ve starém renesančním zámku nechal vybudovat servitský klášter s kostelem. Klášter byl zrušen Josefem II. a potom byl zase zpátky proměněn na zámek. Po 2. světové válce přešel zámek na stát, byl využíván jako skladiště a od 80 let nebyl využíván vůbec a jenom chátral. Od 90 let zřejmě nějakého majitele má, ale chátrání až donedávna pokračovalo, což je velká škoda. 

No, tentokrát jsme se na areál podívali víceméně jen tak zběžně, ale snad se někdy zase zastavíme a podíváme se trochu blíž, jak práce pokračují.

A poslední místo, kde jsme se ještě cestou stavili byl kostel Nejsvětější Trojice v Hostíkovicích. Je to kousek od Zahrádek a už několikrát jsem si toho kostela všimla, když jsme projížděli okolo. Kostel vypadá úplně úžasně, krásná středověká stavba, která i ze silnice zaujme.

Takže teď jsem se teprve dozvěděla, že je to původně raně gotický kostel přestavěný 1832. Byl postaven koncem 13. století a zasvěcen sv. Kateřině, po přestavbě mu bylo zasvěcení změněno.