Vsetín, Bystřička, Vsacký Cáb

Po nějaké době jsme strávili pár dní ve Vsetíně, na výletování nebylo tolik času, ale pár procházek a dva kratší výlety jsme přeci jenom zvládli.

Co se týče Vsetína, byly trasy takové obvyklé. Při první cestě do města jsme se zastavili u staré sokolovny s opraveným meteosloupkem.

Meteosloupek nechal ve stylu art deco postavit Vsetínský okrášlovací spolek, do provozu byl uveden 3. září 1925. Tyto sloupky byly instalovány v mnoha městech a sloužily k určování všemožných meteorologických veličin. Postupem času se ze sloupku vytratily všechny přístroje a až do nedávné doby byl hodně zchátralý. Teď už je ale opravený

Meteosloupek stojí před pěknou budovou zdejší sokolovny.

Sokol byl ve Vsetíně založen v roce 1893, v roce 1909 byla od města koupena Forota, což je část pozemku dnešního hřiště u sokolovny. Družstvo sokolovny, které založili převážně vsetínští podnikatelé, stálo za vnikem budovy v roce 1930.

Při večerní procházce cestou k zámku jsem vyfotila pěkné zákoutí s dvěma evangelickými kostely. První (augsburský) byl postaven po vydání tolerančního patentu císařem Josefem II. v empírovém slohu. V 19. st. proběhla novorománská přestavba. Vzadu je vidět druhý evangelický kostel postavený v r. 1827. 

Kousek dál už je Vsetínský zámek.

Původně gotická tvrz byla začátkem 17. stol. přestavěna na čtyřkřídlý renesanční zámek se stranami orientovanými podle světových stran a 59 m vysokou strážní věží. Ta měla střežit prastarou cestu k beskydským horským průsmykům. 

Současnou klasicistní podobu zámek získal v letech 1833-34, zároveň byl v této době založen přilehlý anglický park s řadou vzácných druhů. 

zámek a kostely od řeky

 V Bečvě je málo vody, čápovi černému to ale nevadilo, možná naopak...

Cestou z vyřizování ve Valašském Meziříčí jsme se zastavili u přehrady Bystřička. Nejdřív nás zaujala ruina hotelu Klenov, u které jsme parkovali. Dřív to bývalo místní centrum turistiky a zábavy, dneska je na hotel hodně smutný pohled.

Hotel postavila rodina Novosadova ve 20. letech a spravovala ho až do 50. let, kdy byl znárodněn. V době slávy sem jezdila rodina Baťova, řada zpěváků, sportovců. Rodina Josefa Novosada v hotelu působila až do roku 1959, kdy byly teprve splaceny dluhy. Poté je stát donutil odejít úplně..

zajímavý článek včetně fotek je zde: https://magazin.aktualne.cz/hotel-klenov-na-bystricce-postavil-valecny-veteran-znarodnen/r~fdc5affa17e011e8a72bac1f6b220ee8/?redirected=1555927736

Přehrada na Bystřičce je jednou z nejstarších přehradních hrází v ČR a nejstarší přehradou v povodí řeky Moravy nad soutokem s Dyjí. Při jejím plánování a schvalování se původně počítalo s tím, že bude jednou z přehrad, zásobujících zamýšlený Dunajsko – Oderský průplav vodou. Výstavba probíhala v letech 1908 – 1912 a na základě projektu architektů Grohmana a Brangema ji zajišťovala vídeňská firma Rabas-Kosina-Weiner.

skoro vedle sebe tu byly malé stromky ve všech fázích rozkvětu

V pátek jsme se hned ráno vydali na kratší výlet na Vsacký Cáb. Kdysi jsem tu byla a chatu si pamatuju jako úplně idylické místo uprostřed lesů. Docela se mi to potvrdilo, bylo tam krásně.

výhledy se otevíraly jenom na "vsetínskou" stranu, nic identifikovat ale nedokážu

Turistická chata na Cábu je kultovním místem Vsetínských Beskyd, nedávno oslavila 90 let existence. Slavnostně otevřena byla totiž v roce 1928. 

Původně tu byla jen hospoda, byt hostinského, sklep, skladiště lyží a několik ložnic, voda se nosila ze studánky. Roubená veranda byla přistavěna až v roce 1936. Na vrcholu Cábu byly dokonce dva skokanské můstky, otevřené v roce 1932, po válce ale zanikly.

Ze Sázavy do Ledečka a zpátky

V sobotním krásném počasí jsme se spolu s Jess vydaly na výlet do okolí Sázavy. Z vlakového nádraží bylo nejdřív třeba obejít velký areál zdejší sklárny Kavalier.

Práce na první huti byla v Sázavě zahájena už v roce 1837, v 19. století se tu vyrábí hlavně laboratorní sklo, výroba se rozšiřuje, staví se huť František a huť Josef. Ve 20. století se staví další huť Vladimír a výroba se rozšiřuje o varné domácí sklo. Při privatizaci se sklárny stávají akciovou společností, po roce 2000 se dostávají do vážných problémů, které vyvrcholily insolvencí. V roce 2009 kupuje sklárny firma Ojgar a přejmenovává je na Kavalierglass, a.s.

Vypadá to, že sklárny pořád fungují, což je asi dobře...

pohled shora při příchodu do města

Přes lávku pro pěší jsme přešly řeku, Jess se v ní hned vykoupala a mohly jsme pokračovat dál po červené značce okolo Budína a nahoru nad řeku.

hezký starý mlýn u lávky

Z výhledu nedaleko Mrchojed se ukázal i Sázavský klášter.

Obec Mrchojedy se už nachází nahoře na jakési náhorní planině nad řekou a kromě názvu je zajímavá tajemným smírčím křížem, který se nachází hned u odbočky červené značky ze silnice, málem jsem ho přehlédla.

Smírčí kříže je cca 70 cm vysoký, vytvořený z pískovce, na čelní straně jsou zachovány jen málo zřetelné obrysy reliéfu bojovníka. Ze zadní strany jsou viditelné vrypy. Vzácně dochovaná poamátka je jedním z mála památkově chráněných smírčích křížů ve středních Čechách, datace ani historie kříže není známa.

Z Mrchojed jsme stále po červené značce sestoupily do obce Talmberk, kde se nachází zřícenina stejnojmenného hradu. Žádná sláva teda ten hrad není, vypadá to spíš, že posloužil jako stavební kámen pro řadu sousedních domů, ostatně skoro celý se nechází na soukromých pozemcích...

už je to fakt tady!

Historie hradu sahá do počátku 14. století, od poloviny 16. století je uváděn jako pustý. Hrad se nachází na skalnatém ostrohu, za příkopem se pak nacházelo předhradí, které je dnes zastavěno. 

Dnes na místě najdete především dobře zachovanou hradní věž s původně dvojitou branou a zbytky zdiva.

V podhradí mě zaujala nálepka na jednom terénním autě- každý borec se silným autem sebevědomím ji možná potřebuje (minimálně aby ostatní věděli, kdy prchat rychle a daleko).

Pořád po červené značce jsme došly na rozcestí Na Vítkovicích. Je tu kryté posezení a památník. Bohužel tu taky jezdí hodně aut, takže k posezení to tu moc neláká...

Jubilejní památník knížete Jana II. z Lichtejnštejna byl na rozcestí postaven roku 1898 k 40. výročí panování majitele zdejšího panství knížete Jana II. z Lichtenštejna. Žulová tabulka před kamenem z roku 1908 připomíná 50. výročí panování téhož panovníka. Zajímavostí je, že vláda tohoto lichtenštejnského knížete nakonec trvala 70 let a 3 měsíce, což bylo druhé nejdelší funkční období v evropské historii po Ludvíkovi XIV. Podobné památníky se v roce 1898 stavěly na mnoha místech lichtenštejnských lesních revírů. Okolo nich se vysazovaly jubilejní háje dubů. Celkový počet 58 dubů v každém háji symbolizoval věk knížete. Z toho 18 dubů červených připomínalo věk v den nástupu panování, 40 dubů letních a zimních vyjadřovalo počet let Janova panování.

Naše další cesta vedla pořád po červené dolů k řece do Ledečka. V lese se bohužel kácelo a byl tam zákaz vstupu. No, porušily jsme ho, ne že ne, obcházet se to moc nehodí a ani nevím kudy. Možná z nás dělníci neměli úplně radost, protože tam tahali kmeny takovým vlekem, ale bylo to jenom v jednom místě přes cestu a to jsme zčásti přeběhly, zčásti obešly. 

Těsně nad Ledečkem jsme minuly pěknou starou studánku.

Ledečko mi přišlo jako taková ospalá obec, i když hospoda u vody byla. My jsme ale přešly přes řeku a vyšplhaly nad ní na druhé straně. Řeka u Ledečka dělá takovou zákrutu skoro o 360 stupňů, takže v tom úzkém místě by mohla být vidět řeka na obou stranách. Kdyby tam teda byla pořádná vyhlídka...

Přes vrch Žákov jsme vrchem pokračovaly do Bělokozlů, odtud dolů na zelenou značku a po ní zpátky do Sázavy.

Na kraji Bělokozlů jsem vyfotila už jenom malá telátka a pádily jsme dolů do Sázavy, za prvé už to bylo kousek, za druhé jsme spěchaly na vlak a za třetí jsme toho měly (obě) už fakt docela dost, bylo to dlouhé.

okolo Prysku

Na jarní výlet jsme se po delší odmlce vypravili do Prysku. Vlastně dost podobnou trasu jsme šly s Jess kdysi před pár lety, akorát jsme šly z Horní Kamenice, tak jsme to braly ještě přes Břidličný vrch a taky přes Herdstein.

Tentokrát jsme přijeli autem a nechali ho v Dolním Prysku před školou. Odtud jsme se  vydali kolem hřbitova po modré značce směrem na Lipku.

památník v Dolním Prysku před školou

Kříž na rozcestí U Křížku

pod vrcholem Lipka

pyramidy na vrcholu

Z Lipky jsme sešli do Horního Prysku, kde jsme se těšili na občerstvení u koupaliště. Bohužel, asi je ještě moc brzo, tak měli zavřeno... co se dá dělat.

V Horním Prysku naproti koupališti je krásný kostel sv. Petra a Pavla se zvonicí. Barokní jednolodní sakrální stavba byla zbudována v letech 1718–21 podle návrhu architekta a stavitele Petra Pavla Columbaniho. Nad hlavním vstupním portálem je zasazen kamenný erb patronů kostela, knížecího rodu Kinských.

Z Horního Prysku jsme vystoupali pod Ovčácký vrch. Je tu pěkné posezení a nově vysazené stromky- dub a lípa. Podle cedule jsou to "stromy svobody a demokracie" vysazené 17. listopadu 2018... tak snad budou dobře prospívat.

Obešli jsme Tetřeví vrch, sešli trochu do údolí a zase vyšli nahoru a pak jsme vystoupali na "vrchol" našeho výletu- Střední vrch. 

Střední vrch (593 m) je výrazný čedičový kopec, který se vypíná nad vesnicí Dolní Prysk. Na vrcholu je výrazný skalní suk, podle něhož se vrch někdy lidově nazýval Hranáč nebo Skála. Je tu krásný kruhový výhled, v sobotu bohužel trochu zamlžený.

celé Lužické hory- vlevo výraznější kopec Jedlová, vpravo vystupuje špičatý Klíč

Růžák, vzadu německé -steiny, Děčínský Sněžník už se ztrácí v mlze

Po modré značce jsme pokračovali k rozcestí nad Riedlovou jeskyní a kolem jeskyně dolu do Prysku.

Riedlova jeskyně měla původně tři vchody, dnes už má ale jen jeden, který je vysoký něco přes 2 metry a je v něm mříž. Prostor jeskyně je velmi členitý, dlouhý 50 metrů, v nejširším místě má jeskyně 36 metrů. Výška jeskyně je v přední části 2,7 metrů a v zadní části 2 metry. Klenbu podpírá 11 pilířů, bydlí tu několik druhů netopýrů.

Výlet to nebyl ani tak dlouhý, ale konečně bylo pěkné počasí, tak jsme si to výborně užili, pivo si venku na sluníčku dáme snad už brzo.