Norimberk je považován za symbol německého romantismu a tradice a také za symbol slavného německého středověku. Proslul jako "pokladnice německé říše", byly tu totiž uloženy říšské klenoty a každý nově zvolený římský král do města musel svolat svůj první říšský sněm. Zlatý věk prožívalo město v 15. a 16. století, kdy bylo město stejně významné jako třeba Benátky, Bruggy.
Bohužel právě díky této pověsti se město stalo taky symbolem začátku a konce nacistické éry v Německu, byly tu vyhlášeny norimberské zákony a po válce se tu konaly norimberské procesy. Asi i kvůli téhle "tradici" byl Norimberk skoro srovnán se zemí koncem války. Řada památek je znovu postavených a řada starých domů taky vzala za své....
V průvodci jsem se dočetla, že centrum města dělí řeka Pegnitz na dvě části- severní Sebaldov, kde je hrad, hlavní náměstí a kostel sv. Sebalda, patrona města, a jižní Vavřincov podle kostela sv. Vavřince (st. Lorenz).
My jsme se nejdřív vydali do Sebaldova. Zase jsme popojeli tramvají a od hradeb se vydali směrem k hradu.
 |
| socha nosorožce cestou. Mysleli jsme, že je mrtvý, ale on jenom spí... tak aspoň že tak |
Cestou jsme míjeli farní kostel sv. Jiljí neboli Egidienkirche, ten patří patří k nepříliš četným norimberským barokním stavbám. Byl postaven v 18. století poté, co v roce 1696 po zásahu bleskem vyhořel starý kostel sv. Jiljí bývalého kláštera skotských mnichů.
Kolem tzv. "Fembohausu" jsme zabočili do kopce k hradu. Fembohaus je pozdně renesanční dům, ve kterém je dnes muzeum o historii Norimberku.
Hrad na kopci tvoří historickou dominantu města a jeden z hlavních turistických cílů. Právě pod ochranou hradu vyrůstala vzkvétající obec, která byla roku 1219 povýšena na svobodné říšské město a rychle se vyvinula v jedno z nejvýznamnějších obchodních center Svaté říše římské národa německého. Hrad se stal symbolem královské moci, jeho postavení pak ještě zdůraznila Zlatá bula Karla IV.
Pětihranná věž je nejstarší stavbou města (pozdní 12. století). Jedná se o bergfrit purkrabského hradu. Tato věž, kaple sv. Valburgy a purkrabství jsou to jediné, co se dochovalo z purkrabského hradu.
 |
| kaple sv. Valburgy |
 |
| výhled z hradu na centrum města |
Uprostřed vnějšího nádvoří hradu stojí hrázděný studniční domek (to vpravo uprostřed) s Hlubokou studnou, která při obléhání zásobovala hrad vodou.
Dál do hradu se jít nedalo, hlavní vchod je stejně uzavřený kvůli rekonstrukci. My jsme se hlavně chtěli podívat do zahrad na hradbách, ale nenašli jsme vchod. Nakonec jsme to obešli spodem, stavili se v hospodě a na hradby vešli zboku.
Zespodu z hradeb je vidět královský palác ze 14. století
 |
| průchod u věže Neuturm |
Po projití kusu hradeb jsme se vrátili na náměstí Beim Tiergartnertor. Působí opravdu malebně, takže turistů je tu dost.
 |
| dům vpravo patřil Albrechtu Dürerovi, tady žil a pracoval |
Vpravo je vidět hrázděný pozdněgotický dům zvaný Pilatushaus. Před domem vidíme moderní plastiku zvanou Zajíc, jejíž motiv vychází z jednoho Dürerova obrazu.
 |
| vyfotit to bez pózujících turistů byl docela kumšt, naštěstí jedna rázná (asi) Japonka na ty neustále nahoru lezoucí turisty něco zařvala a byl chvilku klid :-) |
Od hradu jsme sešli ke kostelu svatého Sebalda. O nejstarším a nejvýznamnějším kostele města jsou zmínky už ze 13. století. Původně byl románský, což je vidět na jeho střední části, spodních částech věží a zvlášť na západní apsidě. Ve 14. století byl rozšířen a přestavěn v gotickém stylu. Po roce 1525 se stal kostelem luteránským.
Ve východní gotické části chrámu, která byla postavena v tzv. parléřovském období ve 14. století, se nachází hrob sv. Sebalda, patrona města. Je to unikátní z mosazi odlité renesanční dílo sochaře a kovolitce Petera Vischera staršího a jeho synů.
Hned vedle kostela jsme procházeli kolem radnice. Stará radnice byla postavena několik let před třicetiletou válkou, za zlaté éry Norimberku. Stavitelem byl Jakob Wolff mladší, který do plánů včlenil i části přechozí stavby.
Pod radnicí už začíná Hauptmarkt neboli hlavní náměstí. Zde býval ve středověku močál, takže nekvalitní pozemek město přenechalo Židům, kteří zde založili osadu se synagogou. Když byly ale obě části města obehnány v roce 1323 společnými hradbami, o ghetto s výhodnou polohou začal být zájem. Se svolením císaře Karla IV. došlo v roce 1349 k pogromu, při němž Norimberčané upálili asi 600 Židů a zničili synagogu. Na uvolněné ploše vzniklo největší dlážděné tržiště na sever od Alp. Pořádaly se tu turnaje a každý rok vystavovaly říšské klenoty.
Na náměsí na první pohled zaujme Krásná kašna (Schöner Brunnen). Zlatem a barvami zářící, 19 metrů vysokou kamennou kašnu ve tvaru gotické věže z konce 14. zdobí řada alegorických postav celebrit podle představ tehdejšího světa - filozofů, evangelistů, církevních představitelů, kurfirstů a proroků.
Na druhé straně náměstí stojí kostel Panny Marie (Frauenkirche). Byl založen římským císařem Karlem IV. v roce 1355 a původně zde měly být uloženy říšské korunovační klenoty. Po reformaci se stal kostelem luteránským a po připojení Norimberka na začátku 19. stol. k Bavorsku byl vrácen katolíkům.
Turistickou podívanou je norimberský orloj zvaný Männleinlaufen, který je umístěný ve štítu kostela. Každé poledne zazní troubení trubačů a objeví se sedm kurfiřtů, kteří třikrát obejdou císaře. Symbolicky jdou nejdříve tři církevní knížata arcibiskupové mohučský, kolínský a trevírský, čtvrtý v pořadí s královskou korunou český král a pak falckrabě rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský.
Orloj měl připomenout Zlatou bulu Karla IV. z roku 1356, kde se určuje, že každý nově zvolený římský král musí svolat říšský sněm do Norimberka. Vytvořil ho v roce 1509 hodinář Jörg Heuss a figury na orloji mědikovec Sebastian Lindenast st.
Z náměstí jsme se kolem kostela kousek vrátili, abychom viděli v průvodci doporučovanou uličku Full. Má to být jedna z nejkrásnějších uliček starého Norimberka názvem připomínající příkop zasypaný při přestavbě městského opevnění. Jsou tu honosné měšťanské domy s typickými norimberskými arkýři a půvabnými dvorky.
Full nás teda až tak neuchvátil, zato vedlejší Weissbergergasse, to byla jiná. Tady se dochovalo asi dvacet středověkých hrázděných domů, takže si člověk může udělat představu, jak asi před válkou vypadal celý Norimberk. Pěkný a zároveň trochu smutný, protože i v centru člověk spíš vidí novodobé neutrální domy, které tuhle středověkou krásu nahradily....
Na kraji ulice jsme se občerstvili dobrou kávou a pak už zamířili k Weinstadelu u řeky.
Weinstadel je velký hrázděný dům, který sloužil asi od roku 1571 jako sklad vína. Tenhle dům byl ale původně postavený jako špitál pro malomocné, kteří se o velikonočním týdnu směli po tři dny zdržovat ve městě. Nad ním se tyčí věž původního opevnění města - Wasserturm. Ta byla postavená jako součást původního městského opevnění v roce 1325. Když bylo město obehnáno novou hradební zdí, ztratila svůj původní význam a sloužila jako vězení.
Na ostrůvku, který s druhou částí města spojuje tzv. Katova lávka (Henkersteg) stojí Katova věž (Henkerturm) a pod ní Katův domek.
Večer jsme ještě procházeli některé části města, ale fotit už se moc nedalo a hlavní atrakce Vavřincova jsme nechali na neděli.
