Slavonice, večerní Jemnice

Po prohlídce Českého Rudolce jsme se v pátek ještě vypravili do nedalekých Slavonic. Město jsme si v klidu prošli, dali si kafe, pěkné to bylo...

První písemná zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260. Původně se jednalo o osadu, později o trhovou ves, která patřila Pánům z Hradce. Ve 14. století se osada rozšířila o dvě tržiště: směrem na západ (dnešní náměstí Míru) a směrem na východ (Horní náměstí). 

do města jsme vstoupili kolem Severozápadní bašty bývalého opevnění

Dačická brána

Mezi náměstími stojí farní kostel Nanebevzetí Panny Marie s dominující městskou věží. Kostel byl budován od poloviny 14. století, ale věž byla postavena až v letech 1503–1549.

Největší rozvoj zažívalo město v 16. století. Z této doby pochází nejcennější památky – měšťanské domy s bohatě zdobenými fasádami, na kterých vedle psaníčkových motivů najdete také velké množství složitých figurálních sgrafit.

Mírové náměstí a kostel Nanebevzetí Panny Marie

Po smrti Zachariáše z Hradce (1589) sem přišlo nové panstvo a s ním i úpadek města.  Slavonice byly navíc vypleněny po třicetileté váce, většina měšťanů z města v roce 1623 odešla, zbytek obyvatel postihl na konci 17. století mor. Dalšími ranami pro město bylo přemístění poštovní cesty a velký požár – obě pohromy přišly v roce 1750. 

kostel Nanebevzetí Panny Marie z pol. 14. století

V 19. století se začal do Slavonic vracet textilní průmysl a v roce 1902 spojila Slavonice s Telčí nová železnice. V krátkém období prosperity před 1. světovou válkou byla přestavěna radnice, na místě panského domu a solného skladu vyrostly dvě nové školy, přestavovány byly i další renesanční domy. Byla odstraněna také část středověkých hradeb včetně Rakouské brány. Ze tří původních bran se tak dochovaly pouze dvě: brána Jemnická (také Znojemská) a brána Dačická (též Bolíkovská nebo Červená).

domy na Horním náměstí

Do konce 2. světové války byla většina zdejších obyvatel německé národnosti. Po válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno a Slavonice se staly součástí hraničního pásma. Po uklidnění politické situace na přelomu let 1958–1959 byly z tohoto pásma vyčleněny a roku 1961 byly vyhlášeny městskou památkou rezervací. 

Horní náměstí s Jemnickou bránou

Zpátky k autu jsme se vraceli kolem bývalé synagogy z 19. století. V 70 letech 20. století byla tato novorenesanční stavba přestavěna na byty.

Po návratu do ubytování v Jemnici jsme se ještě večer prošli po městě.

Jemnice patří k nejstarším městům na Moravě, které dosáhlo největšího rozkvětu ve středověku. Město bylo založeno na začátku třináctého století jako královský majetek na křižovatce obchodních cest. Název města byl odvozen od takzvaných jamníků, tj. lidí vybírajících rudu z jam.

Místní zámek má základy ze 13. stolet, zámek samotný byl ale mnohokrát přestaván, naposledy pseudorokokově. Až do roku 1945 ho vlastnili Pallaviciniové, za války se tu ukrývaly vídeňské umělecké sbírky. Po válce byl zámek užíván pohraniční stráží, v roce 2014 byl zpřístupněn návštěvníkům, smělé plány na výstavbu sanatoria pro válečné veterány se ale nepodařilo realizovat.

My jsme kromě náměstí prošli i vedlejší uličky- místní židovská čtvrť se nacházela mezi ulicemi Zámecká a U Templu. Dochovalo se z ní ale jenom pár domů, synagogu v roce 1942 zničili nacisti. Na místě židovské čtvrti se dnes nachází pamětní deska.

O kousek dál jsme si prohlédli půlkruhovou kamennou baštu, která se jako jediná dochovala z jemnického opevnění. To nechal roku 1227 postavit Přemysl Otakar I.

Přes park jsme pak sešli k místnímu židovskému hřbitovu ze 14. století. Pravděpodobně se jedná o nejstarší židovský hřbitov na Moravě. Nejstarší hroby pochází z roku 1676, pohřbívalo se zde až do roku 1942.

Na náměstí jsme se pak vraceli přes další zbytek městských hradeb s mostem ze 13. století.

kamenný reliéf panny pravděpodobně gotického původu na zdi branky

Dominantou náměstí Svobody je kostel sv. Stanislava z pol. 14 století, který byl roku 1580 renesančně přestavěn. Na jeho věž se dá vystoupat, my jsme to ale vzhledem k pokročilé hodině nezkoušeli...

Celkově Jemnice působila moc příjemně. Jen škoda, že dojem z hlavního náměstí trochu kazí množství zaparkovaných aut.

Cesta do Prdele se zastávkou v Českém Rudolci

První den prodlouženého víkendu jsme se vydali z Jemnice na severozápad. Nejdřív jsme se krátce zastavili v Českém Rudolci a potom pokračovali k Valtínovskému mlýnu a rozhledně U Jakuba.

Zámek v Českém Rudolci na mě zanechal dojem už před lety (odhaduji tak minimálně deseti, kdy jsem v téhle oblasti byla naposledy). Měla jsem ale pocit, že se opravuje a tudíž dneska už bude po všech těch letech určitě jako nový. Tak ne, opak je pravdou... Chátrající skorozřícenina sice vypadá velmi romanticky a malebně, na druhou stranu je to tedy smutné. Jediné, co vypadá trochu opraveně, je věž (+ interiér je zastřešený, takže tam alespoň neteče a je šance na záchranu v budoucnu).

Tvrz v Rudolci vznikla v první polovině 14. století, neboť v r. 1353 už podle pramenů náležela vladykům z Rudolce. Koncem 14. století byla v zeměpanském držení; markrabata udílela tvrz i vesnici lénem. V polovině 16. století přešla tvrz s příslušenstvím na Hodické z Hodic. Kateřina z Hodic prodala v r. 1630 Rudolec s tvrzí, přestavěnou v renesančním stylu  s dvorem, s mlýnem a s pilou císařskému hejtmanu Ferrantu Coquiovi. Později se držitelé panství rychle střídali. Tvrz byla z větší části zničena požárem v roce 1860.

Dnešní podoba zámku pochází z 60. let 19. století, kdy byl na místě tvrze postaven nynější dvouposchoďový zámek s věží, která má půdorys nepravidelného mnohoúhelníku. Majitelem velkostatku byl tehdy major ženijního vojska Angelo Picchioni. 

Jde o stavbu ve stylu tudorovské novogotiky, někdy se zámku říká Malá Hluboká, ačkoliv jejím vzorem nebyla Hluboká, ale italský zámeček Miramare.

Výhradním vlastníkem objektu je od r. 2009 společnost Malá Hluboká a.s., která začala postupně obnovovat zámek a přilehlé budovy. Zámek je zabezpečen a zpřístupněn, byl zprovozněn protější zájezdní hostinec z 18. století a došlo k rekonstrukci barokní oranžerie. Po 118 letech se tu také obnovila tradice vaření piva a podařilo se zrekonstruovat i historickou bývalou budovu správce zámku, ve které dnes funguje informační turistické centrum.

My jsme se po procházce kolem rozhledny U Jakuba zastavili v Rudolci znovu a zúčastnili se prohlídky vnitřku zámku. Paní průvodkyně nám přitom objasnila, že společnost Malá Hluboká měla sice původně smělé plány, ale potom se zúčastnění nepohodli a samotná rekonstrukce zámku se jaksi zadrhla... no, tak třeba se to ještě v budoucnu zase rozhýbe...

pamětník starých časů

Trochu mě překvapilo, že uvnitř zámku se nedochovalo prakticky nic. Teda ne že by člověk očekával vybavené komnaty, ale i architektonicky vnitřek téměř postrádá původní prvky, protože ještě v 80. letech bylo v plánu zámek přestavět na hotel, přičemž došlo k dost citelným stavebním zásahům do interiéru zámku.

různé bezcenné (ale stylové) pozůstatky bývalého vybavení

malý kousek původní výmalby

krásná dřevěná okna, většinou už vylámaná včetně obložení

původně odkrytý vnitřní dvůr je teď zastřešen

poslední předváleční vlastníci před zámkem a bazénkem

bazének nyní

omítka

Dopolední procházka, z které jsme se do Rudolce vraceli, vedla z nedalekého parkoviště u Valtínovského mlýna na okruh k rozhledně U Jakuba a dál k žulovým balvanům.

Asi nejzajímavější (a hlavní) cíl byl slavný skalní útvar Ďáblova prdel. Jde o žulový balvan, typický pro zdejší oblast.

Původně jsem si představovala, jak si to tu pěkně v klidu a sami odfotíme, ale to jsem se spletla. Naučná stezka je dost frekventovaná, pohybuje se tu spousta lidí s malýma dětma a taky hodně cyklistů. Klid tu není vůbec a na fotky se stojí téměř fronta. To je halt tak, když se člověk na něco těší.... Ale tak dobrý, viděli jsme a i tak to stálo za to.

Mezi rozhlednou a prdelí se nachází moc pěkně upravená kaskáda rybníků. Je tu ostrůvek, dřevěný vodník a spousta velkých kaprů ve vodě.

Na konec stezky jsme si nechali samotnou rozhlednu. Je vidět, že celý areál je budován hlavně pro děti, protože v okolí je spousta dětských atrakcí, taky občerstvení a stánky se suvenýry.

elegantní čarodějnice...

.. a její perníková chaloupka

rozhledna

Na rozhlednu jsme vystoupali a pořídili pár fotek z okolí. Bohužel Česká Kanada nemá moc výrazné kopce, takže jsou to spíš pěkné pohledy do kraje, na kterých nejsem schopná nic konkrétního identifikovat.

poslední dřevěná figurka- Dědeček Hříbeček