O lázních Kyselka už toho bylo napsáno dost a dost. Muselo to být krásné místo asi 15 km od Karlových Varů, kde pramení známá Mattoniho minerálka neboli Matonka.
Český podnikatel
italsko-německého původu Heinrich K. Mattoni si pronajal roku 1867
hlavní pramen a začal minerálku stáčet do skleněných lahví a rozvážet do
celého světa. Za zisky z prodeje vody nakonec lázně r. 1873 odkoupil od
Heřmana Černína z Chudenic, přebudoval je a rozšířil. Postavil novou kolonádu, která zastřešila slavný „Ottův pramen“, dále
budovy sanatorií (mezi nimi i „Švýcarský dům“), vodoléčebný ústav,
hotely, restaurace, promenády, lanovou dráhu, kapli sv. Anny, své monumentální sídlo („Zámeček“), vodní elektrárnu a budovy stáčírny. Nakonec do obce přivedl i železnici,
aby lázeňský klid nerušily povozy, rozvážející minerálku. Celkově za
jeho éry lázně velmi rozkvetly a po jeho smrti už nikdy takové
prosperity nedosáhly. Mattoniho potomci nicméně drželi tento majetek až
do konce 2. sv. války.
Potom tu byly státní lázně a po chaotické privatizaci v 90. letech následovalo už jenom chátrání.
O Lázních Kyselka už bylo napsáno hodně, opakovat to nemá cenu. Vlatně jsem chtěla jenom na vlastní oči vidět tyhle budovy než spadnou definitivně...
Jediné, co je v dobrém stavu, je socha zakladatele.
Na opravu věže probíhá sbírka.
Z kohoutku vytéká pravděpodobně minerálka. Ochutnala jsem, bublinkatá, dobrá, nic mi nebylo :-)
Toto je ruina Mattoniho zámečku postaveného v letech 1897-1898 podle projektu vídeňského architekta Karla Haybecka.
tak na závěr snad už jenom: http://www.zachrante-lazne-kyselka.cz/cz/
Cestou z Varů jsme se zastavili ještě u další zajímavé památky- jde o dřevěný most v Radošově.
Čekala jsem most pro pěší, něco jako Rechle v Lenoře, takže tenhle most mě opravdu překvapil svojí velikostí, vnitřkem vede normální silnice pro auta! (teda vždycky jede jen jeden směr, ale stejně).
Radošov leží na staré cestě zvané od dob Karla IV. Via Regia a spojující Prahu s Chebem a Německem, původně zde byl brod, od 14 století už most, který byl opakovaně ničen (ohněm, Švédy, povodní) a obnovován.
V 18. století byly postaveny kamenné pilíře, horní část byla ale zřejmě bez zastřešení. Za napoleonských válek byla půlka mostu rozebrána a po pominutí nebezpečí byl most znovu opraven, tentokrát už se zastřešením. V tomhle stavu se dochoval až do 2. poloviny 20 století. 1979-1980 proběhla rekonstrukce, ovšem v roce 1986 zcela shořela dřevěná konstrukce mostu. V roce 2001 začala dlouho plánovaná rekonstrukce mostu podle dochované historické dokumentace. Ta byla ukončena v roce 2003.
Celková délka mostu je 62,25 metru a šířka 5,75 metru. Střecha je šindelová, vysoká 4 m.
Žádné komentáře:
Okomentovat