Cestou do ústí Žiarské doliny jsme se zastavili u krásného opevněného kostela v Liptovských Matiašovcích, který je dokonce označován za klenot liptova. Jde o barokní kostel sv. Ladislava z roku 1697 s opevněním z 18. století.
Potom jsme už pokračovali do ústí Žiarské doliny a odtud začali po žluté značce stoupat na Baraniec. Stoupání to bylo fakt výživné, cca 1300 výškových metrů. Když jsme ale vystoupali nad hranici lesa, začaly se otevírat krásné výhledy na protější Nízké Tatry, okolní Roháče a vzadu i Vysoké Tatry.
Při sestupu a výstupu na Smrek se objevovaly další části hlavního hřebene Roháčů, za Plačlivým i Ostrý Roháč.
Žiarská chata je už z roku 1939, kdy ji postavil Klub slovenských turistů, za války byla vypálena nacisty, protože sloužila i jako útočiště partyzánů. Po válce byla obnovena, prošla několika rekonstrukcemi a byla k ní vybudována asfaltka. Protože už ale nevyhovovala požadovanému standardu, byla v roce 2006 zbourána a v rekordním čase byla postavena chata nová. Ta měla v roce 2009 měla obrovské štěstí, když ji nesmetla lavina století, jenom ji trochu poškodila.
Od chaty už jsme se vydali Žiarskou dolinou zpátky k autu. Obrovským hitem mezi turisty sice bylo sjíždět dolů na koloběžkách, které tady šikovně nabízeli. Ale my jsme usoudili, že to nemůžeme tomu ubohému zvířeti udělat, aby muselo ještě závěrečných 5 km běžet, tak jsme radši šli pěšky.
Žádné komentáře:
Okomentovat