Na poslední výlet jsme se vydali z chaty Zverovka (1037 m.n.m.) po žluté Látanou dolinou do sedla Zábrať.
Původní chata Zverovka byla postavena v roce 1938. Tato chata byla zničena v roce 1944 při bojích mezi fašisty a partyzány. Hned po skončení války byl vypracován projekt na stavbu nové chaty a ta byla dokončena v roce 1951.
Sedlo Zábrať nás překvapilo množstvím lidí. Otevřely se v něm ale parádní výhledy na celý hlavní hřeben Roháčů.
Na vrchu Rákoň, který byl už jenom kousek, se navíc objevily v dálce Vysoké Tatry
Po hřebeni jsme se narozdíl od davů lidí, kteří na Rákoň vystoupali spolu s námi, vydali doleva po směrem na Lúčnou a dál. Cesta vede přímo po státní hranici s Polskem a taky na turistech, které jsme potkávali to bylo poznat. Vrchol Lúčné je zřejmě něco jako polské poutní místo včetně kříže na vrcholu. Byly tam takové davy, že jsme jenom rychle odbočili zase do vnitrozemí směrem k Osobité.
Po vedlejším hřebeni jsme došli až do sedla pod Osobitou. Osobitá je vápencová skalnatá hora, která je výraznou dominantou a tvoří zvláštní geomorfologický celek. Dřív na její vrchol vedla cesta, ale teď už se tam dojít nedá.
Potom už jsme Teplým žlebem po docela nepříjemně příkré cestě sestoupili dolů a došli k autu. Cestou jsme se ještě krátce zastavili u plesa pod Zverovkou, což je nejníže položené pleso v Tatrách. Ono teda vlastně ani nevypadá jako pleso, spíš jako takový rybníček. Ještě nikdy jsme neviděli takovou koncentraci pulců jako tady, celá hladina se jima hemžila... no, to bude žabek :-)
Ještě jsme vystoupali k partyzánské nemocnici. Zajímavé místo hodně vysoko na svahu Salatína, kde se v roce 1944 ukrývala skupina 14 zraněných partyzánů, 2 ošetřovatelky a jeden medik ve funkci lékaře. Neměli potraviny, léky ani operační nástroje, přesto vydrželi část kruté zimy a díky záchranné akci polské záchranné služby ze Zakopaného se nakonec dostali přes území ovládané fašisty do bezpečí.
Žádné komentáře:
Okomentovat