Sedlo

Poprvé v životě (alespoň co si pamatuju) jsem vystoupala na výrazný vrchol Sedlo nad Litoměřicema.

Sedlo je poměrně zajímavý vulkanický kopec, který dominuje Verneřickému Středohoří.

Na jeho táhlém hřebenu jsou různé skalky- svrchnokřídové usazeniny

Pár výhledů:

 (tady je vidět Úštěk s jezerem Chmelař a za ním Vlhošť)

(zde výhled směrem na Středohoří)

Pár skalek:

A kříž na vrcholu

Děčín

Po docela dlouhé době jsem navštívila centrum Děčína- a byla jsem příjmně překvapená. Hlavně parkem pod zámkem, zámkem samotným a zámeckýma zahradama.

V zámeckém parku byla pohodová atmosféta, lidi polehávali na trávníku, všude se proháněli psi. Kdysi tu bylo založeno historicky první město s názvem Děčín. V průběhu 14. století bylo osídlení opuštěno, začátkem 19. století tu vznikl zámecký park a po 2. sv. válce tu bylo koupaliště s autokempem. Paradoxně až povodeň v roce 2002 sportoviště zničila a umožnila tak rehabilitaci někdejšího půvabu tzv. Mariánské louky.

Prošli jsme po řetězové lávce (vybudována 1830-31 a jde o jediný řetězový most v ČR zachovaný na původním místě), tunelem vytesaným ve skále a došli na náměstí.

Odtud jsme vystoupali k zámku, pamatuju si, že Růžová zahrada byla pěkná vždycky a při mojí poslední návštěvě se rekonstruoval zámek. Nádvoří bylo teda (zřejmě znovu) rozkopané, ale co mě překvapilo nejvíc, byly krásné zahrady. 

Po terasách se dalo sestoupit až dolů k vodotrysku a cestou si prohlédnout Zahradnický dům, který původně slouži jako obydlí zahradníka. Po prodeji zámku armádě (což bylo už za první republiky) byl využíván k ubytování vojáků z povolání, později jako porodnice pro manželky sovětských důstojníků.

U vodotrysku je ještě opravený Čajový pavilon se sochařskými alegoriemi jitra, poledne, večera a noci.

Poslední, co jsme si v Děčíně prohlédli byl starý most přes Ploučnici z 2. pol. 16. století s barokním sousoším M.J. Brokofa. Most je krásný, ale okolní nadjezdy a moderní most prakticky přímo nad ním působí trochu neutěšeně. Alespoň že okolí je celkem pěkně upravené a přístup sem není špatný.

 

Komáří vížka a okolí

Včerejší výlet jsme začali v Unčíně a po cyklostezkách vystoupali na Mravenčí vrch a dál ke Chlumecké kapli. Tato kaple, celým jménem kaple Bolestné Matky Boží byla postavena na tzv. Chlumecké cestě přes Krusné hory z vnitrozemí do Saska. Bývá spojována s významnou bitvou u Chlumce r. 1126.

Okolo pěkného smírčího kříže nedaleko od kaple jsme vystoupali na pláň u Habartic

 

Přes pláně jsme došli ke Komáří vížce, kde už funguje i občerstvení venku. Asi díky pěknému počasí tu bylo spousta Němců, ale to se asi dalo čekat. Výhledy nic moc, bylo zamlženo.

Cestou dolů jsme se zastavili u jezírka Kesselteich neboli Kostelního jezírka

Přední, Zadní Paště, Bergl, Křemelná, Rejštejn

Asi nejzajímavější výlet z jarní návštěvy Šumavy bylo putování po zaniklých osadách kolem Předních a Zadních Paští. Auto jsme nechali u Pašteckého mostu, odkud vede krásná (samozřejmě už opuštěná) stará silnice s patníkama z kamenů.

Na bývalých Předních Paštích byla obnovená kaplička na původním místě. Jinak v okolí kapličky samozřejmě stálo spousta domů a statků, dneska je vidět zbytky ruin mezi stromama a to je tak všechno.

O kus dál stávala hospoda. Na místě  jsme mezi kamenama našli spoustu střepů a třeba taky dno od starého půlitru.

Cesta z luk okolo Berglu k bývalé hospodě.

Kaplička na Zadních Paštích.

Pro Zadní Paště jsou synonymem dvě jména, podle kterých byly pojmenovány dva zdejší největší statky- Scheinosthof a Sallerhof. Na přelomu 19. a 20. století tady žilo cca 110 lidí, před 1. světovou válkou počet klesl na 60, po odsunu Němců na nulu.

Po skončení 1. světové války přišla do Zadních Paští epidemie chřipky. Na statku Scheinostů postupně zemřeli 24-letá Agnes, 26-letý Ignaz, 32- letý Franz Karl, 27- letí Herman a Rosa. Jejich umrlčí prkna jsou hned vedle kapličky.

Další cesta vedla (spíš cestou necestou) na vrchol hory Křemelné. Je na ní umístěný památník E.T. Setona. Jinak je tam klid, poměrně pusto a bohužel žádné výhledy.

Dostatek výhledů je ale hned po sestupu z Křemelné, tenhle je od rozcestí u Velkého Babylonu.

Cestou do Rejštějna se nachází taková technická zajímavost- smolná pec, která nebyla nikdy použita. 

V Malém a Velkém Radkově jsou pěkná stavení a za Velkým Radkovem krásná kaplička.

V Rejštejně je pěkný starý kostel se hřbitovem, na kterém je pohřbena Klostermannova matka a jeho bratr Jakub, který býval v Rejštějně farářem.

Cestou z Rejštejna do Kašperských hor se nad Rejštejnem nachází lesní kaple Panny Marie Pomocné na Klapperlu z roku 1936 a v okolí jsou stopy po povrchovém dolování zlata ve středověku.

Výhled na Kašperské hory ze Šibeničního vrchu, ano, prováděly se zde popravy oběšením. Hromady kamenů na nejvyšším místě jsou prý ještě pozůstatkem popraviště.

Srní a Klostermannova vyhlídka

Ubytování jsme byli v Srní, kde je všechno, co by si turista mohl přát- hospody, obchod a křižovatka turistických cest :-)

Večer jsem se šla ještě projít na Klostermannovu vyhlídku (jak jinak, tady je všechno Klostermannovo). 

Cestou je k vidění vodní elektrárna Vydra postavená v letech 1937-42. Využívá hydroenergetického potenciálu řeky Vydry, přesněji její vody svedené do Vchynicko-tetovského kanálu. Voda z kanálu se přivádí do přečerpávací nádrže, z té proudí podzemním kanálem do vyrovnávací komory tzv. Vodního zámku a odtud do strojovny elektrárny. 

Vodní zámek

Tady je ještě pár obrázků z vyhlídky