Držkopády v okolí Malé Skály

Dneska jsme teplé a jarní počasí trochu přecenili a naplánovali výlet do Malé Skály. Bylo sice krásně a teplo, ovšem nahoře bylo přeci jen dost sněhu a v lese, kam slunce tolik neproniklo, byly některé cesty totálně ledovaté. Někde se to dalo porůznu obejít, trasu jsme (já a Jess) víceméně dodržely, ovšem o pády nebyla nouze....

V Malé Skále jsme zaparkovali u nádraží a přes obec se vydali k řece. Hned na začátku se nám ukázal pěkný první výhled na Pantheon.

Cesta po modré směrem k Drábovně se ukázala jako pěkný oříšek, jinak řečeno, bylo to o ústa. Nahoře už to ale docela šlo, přeci jenom tam slunce proniká lépe a cesta už ubíhala o dost líp. Nejprve jsme se zastavili na vyhlídce na Pantheon. Vzadu byly vidět zasněžené Krkonoše.

Přes Voděrady k Frýdštejnu už vedla pěkná suchá silnice, to nás potěšilo. Nahoře zbývá pořád docela hodně sněhu...

v dálce se ukázal Ještěd

Když jsme se přehoupli přes kopec, ukázal se nám poprvé i Frýdštějn

Hrad Frýdštějn byl založen ve druhé polovině 14. století pravděpodobně pány z Bibrštejna. Na počátku 15. století byl hrad obléhán husity a ke konci 16. století se uvádí jako pustý. Historie Frýdštejna je spojena se jménem malíře Beneše Knüpfera a Eduarda Miléna nebo kameníka Ignáce Martince, jemuž jsou připisovány také práce na výzdobě Pantheonu.

Hrad byl z části vytesán ve skále, stísněné prostory nutily stavitele k vytvoření patrové koncepce stavby. Obranu hradu zajišťovaly hradby, do nichž byla zapojena i velká kulatá věž. Ta je dominantou Frýdštejna a také nejlépe zachovalou částí hradu.  Byla vystavěna na nejvyšším skalisku tak, aby z ní bylo možno obhlédnout široké okolí. Věž je asi 15 m vysoká a má 9 metrů v průměru, s dvouumetrovou tloušťkou zdiva. Jediný vchod byl v prvním patře asi 6 - 7 m nad úrovní nádvoří.

Za Frýdštejnem se cesta zase trochu zhoršila, některá místa na hřebeni k Pantheonu byla celkem problematická, ale zvládli jsme to a došli až na vyhlídku na konci. Po celém hřebeni je spousta různých drobných staveb, pomníčků, vytesaných nápisů.

deska s runovým nápisem PRSYMESL upomínající na bájného Přemysla Oráče

Přemyslova mohyla

brána do Pantheonu

Pomníček upomínající na statečného námořníka z lodi Quiberon, který 12. října 1820 zachránil z potápějící se lodi maminku s dítětem.

Samotný hrad byl ještě zavřený, tak jsme ho minuli a zamířili rovnou na vyhlídku. Na nejvyšším místě je tam kříž, ke kterému se dá vystoupat po schůdcích.

a o kus dál je vyhlídka na údolí Jizery

Suché skály

Z vyhlídky jsme se kousek vrátili a celkem bezpečně už sestoupili dolů k řece. Přešli jsme přes lávku a podél řeky se vrátili k autu. V létě tu bývá docela šrumec, teď všude zavřeno. Koupání by tu mohlo být fajn, ale asi to spíš všechno zaberou vodáci...

Vyhlídka, na které jsme stáli

tak teda nevim....

Protože byl výlet o něco kratší, než jsme původně mysleli a taky to dolů rychle klouzalo, měli jsme ještě čas a rozhodli se podívat do Železného Brodu.

Zaparkovali jsme na náměstí, přešli přes řeku a oklikou se vrátili.

Na náměstí nás zaujala budova městského muzea, která prorostla do historické roubenky.

O kus dál jsme narazili na pěkné zákoutí u kostela sv. Jakuba

Kostel z 18. st., který vznikl přestavbou staršího kamenného. V sousedství se nachází fara (první zděný dům ve městě), roubená zvonice. Jednolodní stavba s půlkruhově uzavřeným presbytářem se sakristií po severní a kaplí po jižní straně. Hlavní oltář pochází z let 1932-1933 a byl zhotoven podle návrhu architekta R. Klenky. Dřevěná zvonice stojí u kostela sv. Jakuba. Původní stavba z roku 1761 téměř celá v roce 2007 shořela. Další rok byla zrekonstruována do původní podoby

Z map jsem potom zjistila, že o kus dál se nacházejí krásné stavby lidové architektury, je tu vesnická památková zóna, která by určitě stála za návštěvu. To jsme ovšem nevěděli, takže jsme se vrátili k autu a vydali se k domovu. Sluníčko celou dobu svítilo, takže po té dlouhé době temna to byla dneska vítaná změna.

silvestrovská cesta zase do Prášil

Stejně jako vloni jsme se i letos vydali na silvestrovský prodloužený víkend do Prášil. Na Šumavě bohužel sníh moc nebyl, tak jsme nakonec nebrali ani běžky a připravili se na pěší výletování.

Cestou jsme naplánovali zastávku v obci Rabí, kde je kromě hradu i řada jiných zajímavostí. Potom jsme ale podlehli panice z poplašných zpráv o námraze a radši spěchali za světla do Prášil. Jenom krátce jsme se (na vyvenčení) zastavili u kostelíka sv. Jana Nepomuckého s vyhlídkou na hrad a pokračovali dál.

Zřícenina hradu se nachází na vápencovém kopci nad řekou Otavou. Jedná se o největší hradní zříceninu v Čechách, která měla jeden z nejvyspělejších obranných systémů své doby v Evropě. Podrobnější průzkum musíme provést příště.

Do Prášil jsme nakonec dojeli v pořádku, led trochu povolil a už to bylo celkem v pohodě. Po ubytování v chatě KČT jsme se spolu s Jess vydali na krátkou zdravotní procházku nad vesnici ke kapličce.

V Prášilech je všechno na svém místě...

Kníže Josef Schwarzenberg nechal vystavět kostel v obci Prášily v roce 1802. O rok později byl farní kostel vysvěcen a zasvěcen sv. Prokopovi. Po vytvoření Vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda byl kostel využíván jako kulturní dům, kino nebo tělocvična. Stavba byla postupně devastována, vybavení rozkradeno a v roce 1979 došlo k demolici objektu. V roce 2012 započaly práce na odhalování základů kostela.

hned za kostelem je pěkný hřbitov, cíl našich silvestrovských vycházek, na který se těší všechny děti

V neděli jsme se vydali na pěší túru k jezeru Laka. V noci trochu napadlo, tak jsme nejdřív měli obavy, aby nám nějaký běžkař nevynadal. Naštěstí jsme zjistili, že před námi šli běžkaři asi tak dva a za námi (zvlášť v posledním úseku z bývalé Staré Hůrky k jezeru) pěších turistů asi tak 50..

cesta po zelené přes bývalý Formberg ještě tak prošlápnutá nebyla

Cesta k jezeru nám příjemně utekla, z jezera jsme bohužel moc neviděli :-)

Laka je nejmenší a zároveň nejvýše položené šumavské jezero ledovcového původu. Není příliš hluboké, navíc postupně zarůstá rašelinou a po hladině plavou drobné ostrůvky organogenního původu. Velkou zajímavostí jezera, jakožto přirozené vodní plochy, je chov pstruhů ve 30. letech minulého století, kvůli němuž byla i zvýšena hráz jezera. 

příjemného posezení nikdo nevyužil

Zpátky jsme se vraceli stejnou cestou a popravdě řečeno v tom sněhu nám to docela stačilo :-)

Druhý den, na Silvestra přišla nepříjemná obleva, i v horách lehce pršelo.. My jsme se rozhodli, že obhlédneme pstruhy v řece Otavě, podíváme se do Sušice a na Svatobor.

V Sušici jsme si nejdřív zvenčí prohlédli gotický kostel Panny Marie a protější Kapucínský klášter a pak se vydali k pěší lávce přes řeku. Z lávky se totiž dá vidět speciální místní atrakce, a to vypasení pstruzi, kteří se tu dají nalákat na rohlíky. Nejdřív to vypadalo, že tu žádní nejsou nebo jsou po vánocích přežraní, ale nakonec připluli a fakt vypadali impozantně. Vyfotit se bohužel nedali a taky rohlíky hned přilákaly skupinu místních kachen, takže krmení přestalo být zajímavé :-)

kostel Panny Marie, u kterého jsme parkovali

Otava s lávkou

Přes branku bývalého opevnění jsme došli na náměstí s radnicí a pěknými historickými domy.

Sušická radnice se nachází uprostřed obdélníkového náměstí Svobody v centru města. Pochází z konce 16. století, ale až v polovině 19. století získala svou dnešní podobu. Její dominantou je 31 m vysoká věž, která je přístupná veřejnosti. 

Skoro nejvíc se nám v Sušici líbil místní starý židovský hřbitov. Jde o velmi cenný hřbitov s náhrobky barokního a klasicistního typu. Založen byl snad roku 1626, nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1708.

Po procházce v areálu kolem řeky jsme se rozhodli vystoupat na kopec Svatobor s rozhlednou. Kolem staré vodárny (ke které jsme bohužel neodbočili; pak jsem zjistila z mapy, že je fakt pěkná..) jsme po modré značce došli na žlutou a po ní až na vrchol. Lesy na Svatoboru jsou poseté obrovskými mraveništi, už dlouho jsem je neviděla v takovém množství a velikosti.

Kousek pod vrcholem jsme zjistili, že vcházíme do pořádné mlhy, takže z rozhledů nebude nic. Těšili jsme se do chaty na pivo a něco dobrého, ale zjistili jsme, že silvestrovský výstup, nebo spíš výjezd, je pro řadu lidí tradice a do hospody nemáme šanci se vejít. Ono to bude hlavně tím, že všichni místní turisté nahoru dojeli svými auty a došli jenom asi tak 100 metrů do hospody, kde se už logicky potřebovali občerstvit.

zřejmě stará cesta ze Sušice, po stranách s historickými patníky, foceno kousek pod vrcholem

Kamenná rozhledna se tu tyčí do výšky 32 metrů. V roce 1934 nahradila předchozí stavbu, která se zřítila vlivem špatného technického stavu.

My jsme si dali čaj z termosky a sešli po serpentýnách a červené značce zpátky do Sušice k autu.

Silvestrovský večer proběhl standartně klidně a bez petard (sláva, v národním parku jsou zakázané) a druhý den jsme se cestou domů ještě stavili v Anníně obhlédnout místní kempy u řeky.

Kempy jsou to sice vodácké a v sezóně tu bude frmol, možná to ale zkusíme a v létě se vrátíme na ty pstruhy :-)

Minipivovar Monopol v Teplicích

Po dlouhé době jsem se ocitla na místě, které mě opravdu nadchlo, takže vlastně ráda udělám i něco na způsob reklamy :-)

O pivovaru Monopol v Teplicích jsem už slyšela dřív, dokonce jsem při procházení kolem nahlížela do pěkné kavárny vepředu, ale nikdy se nějak nehodilo jít dovnitř.

Až včera konečně (!) nastala příležitost strávit v pivovaru pěkný večer. Kromě toho, že mají spoustu dobrých piv (já teda ochutnala jenom Karlíka, dobrý) úplně mě nadchly zdejší prostory.

průchod u vstupu

Dozvěděla jsem se, že původně tady bylo varieté, prošla jsem si i vrchní ochoz a udělala pár nekvalitních mobilních fotografií.

Dům byl postaven kolem roku 1850, byl využíván jako hostinec, později pod názvem Variete zum Schwan (U Labutě) jako kabaret s hudbou, tancem a cirkusovými prvky se stal oblíbeným a vyhledávaným podnikem v širokém okolí. Nacházel se v něm obrovský sál s balkonem a krásným zdobným stropem s prvky secese. 

V dobách socialismu sloužil jako obchodní dům lahůdkových potravin s názvem „Monopol“. Po roce 1989 se využívala pouze malá část domu pro obchodní činnost. 

Zchátralý objekt na Masarykově třídě koupili manželé Jiří a Gabriela Schönbauerovi, kteří v té době již společně vlastnili v Teplicích několik zavedených restaurací a klubů, a rozhodli se pro vybudování restaurace s vlastní výrobou piva a ubytováním. Objektu ponechali původní zavedený název Monopol. 
V letech 2012-2014 prodělal areál rozsáhlou rekonstrukci. Snaha byla celé budově vrátit původní podobu. Projekt Monopolu připravil architekt David Vondrášek z barrandovských filmových ateliérů, který připravil i vlastnoručně nakreslené návrhy interiéru. 
Vstupní ulička se snaží připomínat dobu první republiky, a jelikož Teplice byly česko-německým městem, objevují se ve zde i německé názvy obchodů. 

Fotodokumentace původního vzhledu stropu neexistovala a před rekonstrukcí byl strop v takovém stavu, že na něm už žádné malby vidět nebyly. Ke slovu se proto dostali zkušení umělečtí štukatéři, kteří na něm pracovali dva měsíce a barvy domalovávali malíři. 

Na první pohled zaujmou měděné pivní varny, které jsou srdcem teplického pivovaru. Ve městě se tak po čtyřech desetiletích začalo znovu vařit pivo. 

Z místního tisku: https://usti.idnes.cz/minipivovar-monopol-v-teplicich-doq-/usti-zpravy.aspx?c=A141127_2119476_usti-zpravy_alh

a takhle to tu vypadalo kdysi