Konečně pěkně! Smědava- Zelený kámen- Pytlácké kameny- Jelení stráň- Jizerka

V sobotu se konečně ukázalo sluníčko, což nás naplnilo novým elánem a vydali jsme se tedy spolu s Hankou na výlet ze Smědavy na Jizerku.

První chata na Smědavě byla postavena již v roce 1841, přesně o půlstoletí později byla k chatě přivedena i silnice. Původní chata však vyhořela v roce 1932. Dnešní stavba pochází až z roku 1935.

Od parkoviště, které bylo ještě poloprázdné (narozdíl od odpoledne, kde se tam nedalo najít místo a stálo se všude kolem) jsme se po asfaltce vydali okolo pěkného jezírka

a podél Černé Smědé až pod Zelený kámen. Úplně na vrchol cesta sice nevede, ale dá se tam celkem pohodlně dojít lesním průsekem a pak po vrcholové pěšince.

Zelený kámen je moc pěkný vrchol s obvyklou žulovou skálou, nabízí krásné výhledy a na rozdíl o ostatních vrcholů na dnešní trase je tu klid a liduprázdno.

Po sestupu z vrcholu jsme se vydali dál po asfaltce a napojili se na červenou turistickou značku, po které jsme došli k přírodní rezervaci Černá jezírka s krásným potokem a rašeliništěm

a dál až na Pytlácké kameny

Ty dostaly jméno po králi jizerskohorských pytláků Heinnrichovi, který se pod nimi za napoleonských válek prý ukrýval a chodil odtud pytlačit. Heinnrich je tajemná postava, spekuluje se nejen o tom, jak se přesně jmenoval, ale i jaké byl vlastně národnosti. Šlo prý o zběha z napoleonských vojsk, mohl by to tedy být Francouz, ale i Němec nebo Polák. Jisté ale je, že se stal místní legendou, tradovalo se o něm, že je nezranitelný. Nakonec se ale ani jemu smůla nevyhnula a prý ho náhodou zastřelil jeden hajný, když nabíral vodu a nebyl ozbrojený. Prý se to stalo nedaleko odtud, na místě zvaném Hennrichova smrt, kde je vztyčen i kříž s nápisem Hennrich 1813.

Kousek dál jsme si prohlédli pěkný viklan (je vyznačený i na mapě).

A nakonec jsme vystoupili na nejvyšší místo dnešní trasy- Jelení stráň. Jsou odtud pěkné výhledy směrem k Jizeře, Smrku, ale i Krkonošům. Bohužel ale taky dost lidí ...

Od Jelení stráně jsme po chvíli sešli zase na asfalt a po něm dolů do osady Jizerka.

Jizerka je hodně známé místo, takže asi nemá cenu o něm moc psát. Stručně asi jenom to, že jde o nejvýše položenou obci v ČR. Původně to bylo sídlo čihařů (= ptáčníků), potom dřevorubců a sběračů drahých kamenů. V polovině 19. století zde byly založeny dvě sklářské huti, z nichž jedna slouží dodnes.
Osadou protéká stejnojmenný potok a také Safírový potůček, na němž bývalo vyhlášené naleziště drahokamů (safírů, rubínů, chalcedonů, topasů, atd.).

Kousek od Jizerky se nachází chráněná oblast Rašeliniště jizerky. Protéká jí potok Jizerka a je chráněná kvůli unikátním porostům a květeně rašelinišť.

Po silnici a cyklostezce jsme se potom vrátili menší oklikou k parkovišti na Smědavě a domů

Severák- Bramberk- Slovanka + Jablonec

V pátek jsme se spolu s Hankou vydali na takovou menší odpočinkovou procházku. Zahájili jsme ji na parkovišti u sjezdovek na Severáku. Je to docela velký areál, ale místní sjezdovky jsou spíš mírnější, pro dětí prostě ráj :-)

Vystoupali jsme na vrchol Severáku a odtud se spustili na silnici vedoucí pod rozhlednou Slovanka. Potom jsme prošli osadou Malá Strana. Je to pěkné místo s výhledy (teda kdyby bylo vidět samozřejmě). Je chráněné jako přírodní rezervace s dosud nezachovalejším a nejrozsáhlejším komplexem mokřadních až rašelinných luk na obvodu Jizerských hor.

Pokračovali jsme na Bramberk, kde je jedna z pěkných rozhleden, kterými se zdejší kraj jenom hemží. Na Bramberku jsme shodou okolností byli před 2 roky, kdy tady ještě vedle rozhledny stála stará zavřená chata (z roku 1892). Dneska jsme tedy s překvapením konstatovali, že namísto chaty stojí novostavba, zatím ještě nedokončená, ale vypadá poměrně rozsáhle. No, tak snad bude nová chata lépe prosperovat...

 Rozhledna Bramberk je ze žuly, byla postavená v roce 1912 a nahradila původní dřevěnou rozhlednu, je 21 m vysoká a poskytuje nádherný kruhový výhled (byla zavřená, ale nevadilo, stejně by to bylo bez výhledu)

Z Bramberka jsme pokračovali okolo vrchu Krásný zpátky pod Slovanku a podél nově upravené křížové cesty jsme vystoupali k rozhledně. 

 

Křížová cesta vede od úpatí kopce strmě na vrchol a ještě kousek dál k Siebtově studánce. 15 zastavení bylo postaveno roku 1840 Antonem Siebtem. Poničené žulové sloupky byly zrekonstruovány v letech 2011-13.

Na vrcholku kopce je rozhledna Slovanka, která je nejstarší železnou rozhlednou v ČR. Byla postavena v roce 1887 a nedaleko od ní stávala i turistická chata. Ta v roce 1895 vyhořela a v roce 1928 byla postavena chata nová. Rozhledna se postupem času dostala do tak špatného stavu, že hrozila i její demolice. Až v polovině 90. let začaly akce na její záchranu a v roce 2000 byla po rekonstrukci slavnotně otevřena.

Od Slovanky to už byl jenom skok zpátky k autu. 

Ještě jsme sjeli do Jablonce, ale tam jsme prošli jenom centrum s náměstím.

Jizerky- Josefův Důl, Kristiánov, Černá hora, Sněžné věžičky, Čihadlo

Na první výlet do Jizerských hor jsme zvolili trasu přes nádrž Josefův Důl do Kristiánova, a dál po červené na vrcholy Černé hory a Sněžné věžičky.

Nádrž Josefův Důl je největší a zároveň nejmladší přehrada v Jizerských horách. Byla vybudována v letech 1976 až 1982 a slouží jako zásobárna pitné vody.

Okolo přehrady jsme prošli po cyklostezce až na Kristiánov.

Zde kdysi stála osada a sklářská huť (1775 - 1887) založená sklářem Johannem Leopoldem Riedelem. Kolem huti postupně vznikla osada, roku 1780 byl na Kristiánově vysvěcen hřbitov, od r. 1846 měla samota vlastní školu, duchovního. V 1882 se sklář Riedel - pravnuk zakladatele- z Kristiánova vystěhoval a pět let na to, 7. srpna 1887, Kristiánov vyhořel. Zůstala jen myslivna, která stojí dodnes, panský dům a sklářská hospoda - Liščí bouda, ve které je dnes Sklářské muzeum. Panský dům shořel r. 1938 při mobilizaci. Zůstal také hřbitov kde vedle sebe odpočívají sklářští dělníci i členové rodiny Riedelů.

Nedaleko odbočky na Černou horu (1085 m.n.m.) jsme se napili z pramene Jizerské Kamenice.

Černá hora je vlastně dvojvrchol. Vyšším vrcholem je právě Černá hora a nižší jsou Sněžné věžičky (1070 m.n.m.). V sedle mezi oběma vrcholy leží nejvýše položené rašeliniště v české části pohoří- Vánoční louka. Čím jsme stoupali výš, tím byla mlha hustší a vlhkost větší. Když se přidal ještě vítr, nebylo to fakt nic příjemného a byla jsem ráda, že jsem přibalila čepici.

Na Sněžných věžičkách už nebylo vidět skoro nic, na vyhlídku jsme sice vystoupali, ale spíš abychom mohli říct, že jsme tu teda byli než že bychom něco viděli :-)

Potom jsme sestoupili dolů na asfaltku, kde už bylo trochu příjemněji a zašli ještě k rozcestí Čihadla a odtud ještě kousek k rašeliništi Na Čihadle. Jde o jedno ze známých vrcholových rašelinišť v sedle mezi Snědavskou horou a Černou horou. Místo bylo pojmenováno podle čihařů, kteří zde lovili ptáky na tahu.
Pramení zde Černý potok a říčka Jedlová. Samotné rašeliniště není porostlé klečí a na jeho okraji byla zbudována 4 m vyhlídková věž.

Potom jsme se už otočili zpátky a na silnici směr Kristiánov minuli jeden z jizerskohorských pomníčků- tzv. Jagerovu smrt. Připomíná neštěstí, kdy se na dřevorubce Karla Jägera v lednu roku 1927 převrátily saně při svážení dřeva.

Kousek od křížku jsme odbočili a po cyklostezce sešli zpátky k Josefodolské nádrži a do Karlova

Panská skála, Dutý kámen, Lemberk, Sloní kameny

28.10. jsme využili volna a vydali se na takový hodně prodloužený víkend do Jizerských hor. 

Cestu jsme pojali odpočinkově, ale zastavili jsme se na spoustě zajímavých míst. 

První byla Panská skála u Kamenického Šenova.

Je to samozřejmě takové "profláknuté" místo, Pyšná princezna a tak dále. Pamatuju ještě v dřevních dobách, kdy se porůznu parkovalo podél silnice, ale zase u atrakce nebylo tolik lidí. Dnes je tu infocentrum a placené parkoviště, ovšem člověku pořád někdo leze do záběru. A to jsme měli dneska zřejmě ideální počasí- trochu temno a až podezřele silný vítr, kvůli kterému jsem si na další pobyt v horách radši cestou zakoupila čepici, protože jsem zjistila, že jsem omylem doma zapomněla kapucu na teplejší bundu :-)

Takže pár geologických faktů: jde o kamenné varhany vzniklé sloupcovou odlučností čediče při tuhnutí magmatu. Původně zde bylo asi 30 m vysoké návrší s trojicí křížů na vrcholku nazývané Kalvárie nebo Křížový vrch. Při lámání čedičových sloupů byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku. Pravidelně vyvinuté 4 až 6-ti boké sloupy jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají 20- 25 cm.

Další místo, které jsme navštívili byl Dutý kámen. Jde o zalesněný pískovcový hřbítek kousek od Cvikova, u hlavní silnice je motorest Dutý kámen a tohle je jen kousek od něj. Hřbet je proťatý asi 3-4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny zvané polzenit. Dutý kámen je pozorohodný především sloupkovým rozpadem pískovce, což je mimořádný geologický jev. Vyvřelá hornina sice nepronikla až na povrch, ale horké plyny a páry, které její průnik provázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Ta způsobila její zpevnění prokřemelněním, takže při chladnutí došlo k rozpukání pískovce na tenké svislé desky a ty byly rozděleny ještě příčnými trhlinami + tam, kde došlo k velkému zahuštění příčných trhlin, vznikly drobné pískovcové sloupečky.

V jižní části hřbetu jsou četné pískovcové skály, mezi nimi bylo upraveno vyhlídkové místo, dříve zvané Körnerova výšina. Pod ním je na prostranství mezi skalami, vytvořené lámáním pískovcových bloků, vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. Jde o dílo místních umělců a členů kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy Karla Beckerta a Karla Bundesmanna z roku 1913 vzniklé jako upomínka na sté výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera.

Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště s 38 kamennými stupni, vystupující na ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Na stole byla kdysi astronomicko-geografická orientační tabule a sluneční hodiny, z nichž se však dodnes dochovaly už jen nepatrné zbytky.

 Další zastávkou byl zámek Lemberk. Z parkoviště jsme se prošli k zámku, který se už brzy uzavře na zimu. My jsme se jenom prošli na nádvoří a vyfotili pár zákoutí.

Lemberk byl původně hrad zmiňovaný už od poloviny 13. století. Vybudoval ho Havel z rodu Markvarticů při obchodní žitavské cestě.Havel Markvartic byl významný šlechtic své doby, býval důvěrníkem a rádcem Václava I. i Přemysla Otakara II., ovšem dnes je daleko známější osobností jeho manželka Zdislava z Křižanova. Ta pocházela z významného moravského rodu a po sňatku s Havlem ho následovala do tenkrát nehostinného kraje v Podještědí. V Lemberku i okolí proslula svou pomocí chudým a uzdravováním nemocných, spolu s manželem založila dominikánské kláštěry v Jablonném a v Turnově. Za své činy a zázraky byla v roce 1995 v Olomouci svatořečena papežem Janem Pavlem II.

Po Markvarticích patřil hrad Vartenberkům, Berkům z Dubé, potom se majitelé hodně střídali. V průběhu 16 a znovu v 17. století došlo k renesanční přestavbě hradu a po bitvě na Bílé hoře připadl zámek Albrechtovi z Valdštejna a po jeho smrti rodu Bredů.

Za prusko-rakouské války byl ovšem hodně poničen, dokonce v něm byl lazaret.

Poté ho vlastnili Clam- Gallasové až do 2. světové války a potom připadl státu na základě Benešových dekretů. V 70. letech se zjistilo, že je zámek v havarijním stavu kvůli napadení dřevěných prvků dřevomorkou, musel být uzavřen a rekonstruován. Opravy stále probíhají, částečně byl zámek otevřen pro veřejnost až v roce 1992.

Od zámku jsme pokračovali okolo Bredovského letohrádku krásnou alejí ke Zdislavině studánce a zpátky k parkovišti.

Bredovský letohrádek byl postaven v letech 1660-1680 Kryštofem Rudolfem Bredou. Jde o barokní klasicitně upravený letohrádek, u kterého je udržovaná zahrada s barokní sochařskou výzdobou. Zahrada byla bohužel zavřená, ale udělala jsem pár fotek skrz plot.

Lipová alej a podzimní krajina

Zdislavina studánka byla upravena u příležitostí jejího svatořečení, podle legendy ji Zdislava používala k léčení očních nemocí. Pramen zdobí empírový gloriet s osmi toskánskými sloupy.

Další naší zastávkou byly Sloní kameny (správně se vlastně jmenují Bílé kameny, ale název Sloní kameny je asi známější). Jde o přírodní památku nedaleko obce Jitrava, osamocná skupinka pískovcových skal připomíná mohutné hřbety odpočívajících slonů- jde o neobvyklou ukázku zvětrávání křídových pískovců, které byly vystaveny intenzivní erozi. Kameny vypadají fakt parádně, dá se bez problémů vylézt nahoru, jsou v nich už vyhloubené stupy od řady návštěvníků.