Pomořany- Darlowo

Na letošní dovolenou jsme se vydali do destinace pro Čechy poměrně neobvyklé, a to do polských Pomořan. Vždycky mě lákalo vidět oblast, která přecházela z rukou do rukou a kde se v současném Polsku dají najít mocné hrady Řádu německých rytířů.

Západní Pomořany byly původně osídleny kmenem slovanských Pomořanů, od 13. století se tu začali usazovat Němci, od 12. století zde vládla dynastie slovanských pomořanských vévodů, ze které vzešla třeba manželka Karla IV. Alžběta Pomořanská (ano, ta z Noci na Karlštějně, co ohýbala železo). Když tato domácí dynastie vymřela, zmocnili se Pomořanska Švédsko (Přední Pomořany) a Braniborsko (Zadní Pomořany). V roce 1815 při dělení Polska se staly celé Pomořany součástí Pruska a do polských rukou se dostaly teprve po druhé světové válce. Jeho dnešní obyvatelstvo pochází převážně z východního Polska, které zase zčásti připadlo Sovětskému Svazu.

Západní Pomořany jsou u ústí řeky Odry, Polsku připadly jenom tzv. Zadní Pomořany, Přední Pomořany jsou v Německu.

Východní Pomořany se prostírají od ústí řeky Visly až k městu Lebork. Po nadvládě Řádu německých rytířů je  získalo Prusko. Po 1. světové válce připadly s výjimkou Gdaňska Polsku, za války patřily pod přímou německou správu, od konce 2. světové války patří Polsku.

Oblast není zrovna oblíbena čskými turisty, už na dálnici v Německu jsme byli za exoty a v prvním ubytování v obci Jezyce poblíž Darlowa zjevně taky :-). Dokonce nás naši polští spolubydlící litují, že chudáčkové nemáme moře a vyprávějí, že byli v Jeseníkách :-)

Jinak jsou tu ale všichni milí, ubytování je fajn a laciné, budovy ve vesnicích i městech jsou trochu omšelé, tak si člověk připadá jako doma. Ale cizina se přeci jen pozná. Zatím jenom z obrázků znám mocné hrady a stavby z červených cihel... a takové jsou tady často pozůstatky po bohatých statcích. Při projíždění venkovem narazíme každou chvíli na mohutné cihlové stodoly, kolem domy většinou už zrekonstruované anebo naopak ponechané osudu. Podél pobřeží se táhne pás větrných elektráren...

1. den bylo pořád zataženo a ne zrovna vedro. Nakonec to ani nevadilo. Vydali jsme se na prohlídku nedalekého Města Darlowo (Rugenwalde). Průvodce říká,že je to ospalé město s provinčním kouzlem a zástavbou. To docela sedí :-)

Nejvýznamější památkou je hrad z poloviny 14. století. Jeho nejznámější obyvatelem byl Erik I. z pomořanské dynastie. Koncem 14. století zdědil švédskou, norskou a dánskou korunu. Postupně byl ale ze všech trůnů sesazen a začal se živit jako pirát. V Darlowu žil v exilu, když ho vyhnali  z Visby na Gotlandu a roku 1459 zde zemřel. Místní na něho zřejmě dodnes vzpomínají, všechno se tu po něm jmenuje, z přístavu vyplouvají pseudo- pirátské lodě na projížďky a tak :-). V letáku popisujícím hrad jsem se dočetla o příběhu pozdní lásky Erika I. k dvorní dámě jeho zesnulé manželky Cecílii. Vyvolalo to pobouření, ale bývalý král si údajně dokonce Cecílii vzal za manželku a jejich příběh byl inspirací pro spisovatele a básníky.

Erik I. sídlil v místním hradu, který nechal rozšířit. Kromě toho byl hrad v Darlowu inspirací pro stavbu hradu Kronborg, sídlo Hamleta, prince dánského (tedy podle Shakespeara).

Kromě hradu je ve městě ještě mohutný cihlový mariánský kostel, kde je Erik pochován.

Na náměstí je kašna s rybářem a socha Stanislawa Dulewicze, prvního polského starosty města po válce.

Darlowo není úplně u moře (odhaduju to na 3 km), od moře ale vede kanál, kterým mohou lodě proplout až do města. Přímo u moře se nachází starý rybářský přístav Darlowka, kde jsou pěkné staré domy s pár uličkama, ale bohužel taky neskutečné davy turistů, takže ta krása uliček jaksi v tom mumraji zaniká. Podél kanálu jsou zajímavé stavby mlýna z roku 1894, elektrárny a haly, kde se vyráběly turbíny, z roku 1905. 

 pirátská loď v Darlowce a na moři

 Taky je tu unikátní sklápěcí most a maják obklopený rozestavěným čímsi.

na molu

Během 2. světové války byla v Darlowu testována dvě největší děla na světě, Dora a Gustav. Na obhlídku se zde byl podívat i sám Adolf Hitler. Německá firma Krupp vytvořila dva exempláře monstrózního děla, které muselo být přepravováno po dvou kolejích.

přístav

Okolo Darlowa a vlastně úplně všude, kde jsme zatím byli, jsou v souvislém pásu po celém pobřeží nádherné pláže s bílým jemňoučkým pískem a pozvolným přístupem do moře. Sprchy sice všude nejsou, ale jinak je moře krásně čísté a až na tu teplotu je koupání parádní. Na nějaké placené vyhrazené pláže si tu nehrajou a psi mají přístup kamkoliv, což jsme docela ocenili. Jess objevila svojí nejmilejší zálibu- brouzdání a běh v moři, hrabání děr a nadhazování si klacíků. Druhý den už bylo krásně, tak jsme ho většinou strávili u moře- v našem okolí na pláži bylo taky pár psů, tak si střídavě hráli spolu, tahali se o klacek a střídavě se váleli ve stínu. Děti z okolí je občas přišly pozdravit, všichni naprosto v pohodě (a neviděli jsme za celé dva dny jediného cizince).

výlet na Housku

Včera (16.7.) jsme se v krásném počasí vydali na krátký výlet na hrad Houska a jeho okolí

Auto jsme zaparkovali poblíž obce Tubož u rybníka a po cyklostezce jsme došli až k hradu.

Původně gotický hrad pravděpodobně založil Přemysl Otakar II. v 1. polovině 13. století v malebném prostředí pískovcových skal. V roce 1590 byl přestavěn na renesanční zámek. Coby vlastníci hradu se na Housce vystřídalo spousta majitelů, byli to pánové z Dubé, Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy. V roce 1924 hrad kupuje prezident Škodových závodů, senátor pan Josef Šimonek. Po opravách byl až do roku 1939 užíván jako letní a reprezentační sídlo rodiny.
Poté byl hrad, díky své poloze v Sudetech, do roku 1945 využíván německou armádou, od roku 1950 zde byl umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu. Hrad byl v 90. letech vydán v restitucích původním majitelům, kteří ho poprvé v historii zpřístupnili veřejnosti. 

 

Polohu má hrad fakt krásnou a vůbec je to jedno z oblíbených míst. Sice ta urputná snaha o jeho prezentaci jakožto brány do pekel a podobné "čertovské" vynálezy jsou mi trochu protivné, ale fakt je, že lidi je třeba přilákat, aby bylo na opravy a provoz, na nádvoří je vždycky k dostání občerstvení, tak co ....

Na hradě byla řada stánků a až později jsem se dozvěděla, že to byl Jarmark s hudbou dávnověku. Hudbu dávnověku jsme teda nestihli vyslechnout, dali jsme si jen pivo, prohlédli stánky a šli dál :-)

Po modré a pak červené značce jsme okolo pěkné kapličky došli na rozcestí Pod drnclíkem. Protože bylo fakt pěkně, rozhodli jsme se pro delší variantu výletu a pokračovali kolem další pěkné kapličky po zelené do Brusného a po silnici do Ráje. Hospodu jsme tentokrát vynechali, jenom v nedalekém občerstvení si dali kafe. 

Po žluté značce jsme pak došli po staré dlážděné cestě (tady v okolí je jich víc, podobná vede k hradu Kokořín) do opravdu krásné vesničky Olešno a pak pokračovali až na rozcestí Zbrázděný vrch.

Cestou jsem vyfotila jednu pěknou vyhlídku směrem k Housce, hrad ale vidět není

Odtud jsme už po neznačené cestě sešli okolo Tubožského dvora a vesnicí Tubož zpátky k autu. Tubož je další krásně památkově zachovaná vesnice v okolí. Už od 14. století zde zřejmě stávalo šlechtické sídlo. V záznamech ze 16. až 19. století je už zmiňován jen poplužní dvůr s ovčínem a ves.

Od 16. století je také zmiňován tzv. Spálený mlýn u Tubožského rybníka. Jeho zbytky jsou dodnes patrné ve skále vytesané chodby a ustájení pro domácí zvířata.

Uherské Hradiště, Velehrad (8.-9.7.)

Návrat z dovolené jsme nakonec rozvrhli do dvou dnů. Za prvé jsme nechtěli tak dlouho jet v jeden den a za druhé jsme se chtěli večer projít po Uherském Hradišti, trochu si prohlédnout okolí a vyspat se v pohodlné posteli po krušných nocech ve stanu.

Po přejezdu hranice jsme se ještě stavili nedaleko Bystřice pod Lopeníkem u pěkných kapliček a starého morového hřbitova.

 

V Uherském Hradišti jsme měli menší problém s ubytováním, protože právě probíhalo Slovácké léto. Nakonec se to ale podařilo, takže jsme se ubytovali a vydali se do města.

Naše první zastávka byla u Památníku Velké Moravy. Nikdy dřív jsme o téhle instituci neslyšeli...

Památník Velké Moravy ve Starém Městě v poloze „Na Valách“ byl vybudován nad základy hřbitovního kostela z 9. století objeveného archeologem Vilémem Hrubým roku 1949. Církevní stavbu obklopovalo ve velkomoravském období rozsáhlé pohřebiště. Pohřbeni zde byli jak příslušníci velkomoravské nobility s bohatou výbavou se zbraněmi a šperky, tak i lidé chudí, zemědělci a řemeslníci. Doposud zde bylo prozkoumáno přes 2000 hrobů, což z pohřebiště „Na Valách“ činí nejrozsáhlejší nekropoli Velké Moravy. Některé z hrobů v blízkosti základů někdejšího kostela jsou zachovány na původních místech.

Velkolepá stavba obrovského moderního kostela svatého Ducha (hned vedle) trvala v rozmezí let 2002 - 2014. Interiér kostela je zatím provizorní a bude postupně dle finančních možností dovybavován. Dlouho rozestavěný kostel si vysloužil mezi místími obyvateli přezdívku "Temelín". Slavnostní žehnání nového kostela proběhlo 5. října 2014 při pontifikální mši.

 

 

Na Mariánském náměstí jsme si prohlédli Mariánský morový sloup. Základní kámen stavby byl vysvěcen v září 1718 s velkou slávou a nejrůznějšími obřady a procesími. Autorem sochařské výzdoby se stal brněnský řezbář a sochař Antonín Riga. Sloup byl slavnostně vysvěcen v listopadu roku 1721 a při všech mariánských svátcích pak byly k němu pořádány velké zbožné průvody.

Stará radnice

balón nad Masarykovým náměstím

Kostel sv. Františka Xaverského je součástí komplexu bývalého kláštera jezuitského řádu. 

Bývalá synagoga byla postavena v roce 1875 v novorománském slohu. Roku 1904 prošla rekonstrukcí a získala secesní podobu. Dnes je v budově synagogy umístěna městská knihovna.

Františkánský klášterní komplex je společně s přilehlým kostelem Zvěstování Panny Marie významnou kulturní památkou města. Klášter byl založen v roce 1491 správcem olomouckého biskupství Janem Filipcem, který je zde pochován.

Další den jsme se už konečně vypravili domů. Ráno jsme se ještě rozhodli stavit ve Velehradu a cestou jsme zastavili i u archeoskanzenu Modrá. Tady by se asi dal strávit celý den, je tu spouta atrakcí a i samotný archeoskanzen by si zasloužil hodně času. Tak snad někdy příště. Tady je budovy Centra Slováckých tradic.

Další krátká zastávka byla ve Velehradu.

Kdysi dávno už jsem tu byla, pamatuju si to dobře, bylo to v roce 2002, když jsme se vraceli z Pobaltí, pořád pršelo, ponevadž začínaly povodně.

Dneska to bylo s počasím lepší, tak jsme se areálem prošli, udělali pár fotek a pokračovali v cestě.

Velehrad je asi nejznámějsí poutní místo v ČŘ. V lidové tradici je ztotožňován s hlavním střediskem Velké Moravy, Veligradem (které tu ale ve skutečnosti nebylo).

Rozsáhlý klášter a jedno z nejvýznamnějších poutních míst na Moravě byl postaven ve 40. letech 13. století v pozdním románském slohu. Součástí je bazilika Nanebevzetí Pany Marie, sv. Cyrila a Metoděje. 

 Bazilika

Kaple vystavěná v první polovině 13. století, zasvěcená sv. Cyrilu a Metodějovi, lidově nazývaná Cyrilka.