Památník největší tramvajové nehody

Minulý týden jsem úplnou náhodou při procházce Ústím narazila na Bukově nedaleko rondelu na památník, o kterém jsem neměla ani ponětí.

Týká se tramvajové nehody, která se tu stala v roce 1947. Je označována za úplně nejhorší tramvajovou nehodu v české historii.

13. červenec 1947 zřejmě kvůli přetížení vykolejila tramvajová linka číslo 1 a v troskách vozu na místě zemřelo 19 lidí, dalších 11 podlehlo zraněním v nemocnici.

Osudná linka číslo 1 měla oficiální kapacitu 88 lidí. Do dvou vagónů se ale vtěstnalo 140 cestujících. Většinou šlo o výletníky, kteří se po krásném dni vraceli z Krušných hor domů. Tramvaj odjížděla z Telnice směrem k centru Ústí nad Labem. Trať celou dobu klesala, a souprava tak nabrala až 70km rychlost. Po posledním prudkém klesání zvaném Walerův kopeček vjela do rozjezdové výhybky konečné Bukov. Vůz se naklonil a zachytil o sloup trolejového vedení, který jej rozpáral.

Celková bilance - 30 mrtvých a skoro stovka zraněných. 

Hned po nehodě se objevila řada spekulací o příčině. Odborníci se přiklánějí právě k selhání brzd. Objevila se i teorie o sabotáži sudetských Němců, nebo sebevraždě řidiče. To se ale neprokázalo. Tehdejší vyšetřování svalilo veškerou vinu na řidiče tramvaje, který při tragédii také zahynul. 

Od začátku 70. let minulého století už v Ústí nad Labem tramvaje nejezdí, nahradily je autobusy a trolejbusy.

čerpala jsem z článku http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1158535-nejhorsi-tramvajova-nehoda-30-mrtvych-a-skoro-sto-ranenych

více třeba ještě tady http://ustecky.denik.cz/zpravy_region/20070713_jit_pomnik_bukov.html

Alejní cestou na Belveder a tak různě

Dnešní výlet jsme začali v obci Bynovec nedaleko Děčína. Stával tu zámek, který používali Clary- Aldringenové jako letní sídlo. Odtud jezdili kočárovou cestou, které se říkalo Die Alee na Belveder. Roku 1790 ale zámeček vyhořel a od té doby zdejší končiny panstvo opustilo. Nová budova postavená na místě zámku sloužila už jenom jako sídlo lesní správy a finanční úřad. My jsme kolem jenom  projížděli.... parkovali jsme kousek za vesnicí.

Částečně po zelené značce a částečně lesem jsme se vydali ke Slunečné bráně. Nepamatuju si, že bych tu kdy byla, ale je to fakt kouzelné místo. Malá skalní brána a okolo skalní město, teda takové menší. Škoda, že nebylo moc počasí na delší sezení... lehce poprchávalo.

kopýtko :-)

socha krávy (?) u kravína vprostřed lesa

Při obcházení obce Bynovec jsme došli k rybníčku. V jeho místech bývala studánka zvaná Russborn. Její německý název pochází od výroby sazí (což teda mimochodem slyším poprvé, že by se cíleně VYRÁBĚLY saze :-)), která se v okolí nacházela. Saze byly využívány při výrobě barev, inkoustů a v chemickém průmyslu. Sudy se sazemi se vyvážely i do zahraničí. Rybníček byl vyhlouben ve 2. polovině 20. století.

divný houby

Pak jsme se konečně napojili na starou Alejní cestu z Bynovce na Belveder. Cesta byla vybudována počátkem 18. století od zámečku Clary-Aldringenů v Bynovci. Zbytky staré aleje byly v roce 1931 vykáceny, část cesty nechala Správa CHKO Labské pískovce osadit novou lipovou alejí v roce 2009. Část těch nových stromků jsme asi viděli hned za Labskou strání, ovšem vypadá to, že po vysazení se o ně nikdo dál už nestaral, takže dost chřadnou... škoda.

 

Podél cesty bývaly kamenné patníky, které udávaly vzdálenost. Dodnes se jich pár zachovalo.

Díky geocachingu jsme se vydali boční cestou, prodrali kousek houštím a tam objevili parádní smírčí kříž. Je to tzv. Gaudernackův smírčí kříž. Na kříži je dodnes dobře patrný nápis: "ALHIER IST DER SEELIGE MATTEUS GAUDERNACK VERSCHIEDEN. ARNSDARF. DEN 19. NOVEMBER ANNO 1775"/Zde zahynul Matheus Gaudernack z Arnoltic dne 19.listopadu 1775./ 

Jinak o osudu kříže není nic známo, podle typu se jedná o templářský smírčí kříž.

Zajímavost je, že Matheus Gaudernack je předek dnes světoznámého norského klenotníka, Gustava Gaudernacka (1865-1914).

Cestou k vyhlídce u Mnicha jsme narazili ještě na jednu vyhlídku nad údolím řeky :-)

Asi nejpěknější vyhlídka na Kaňon Labe byla na dnešním výletě z vyhlídky u Mnicha. Mnich je jedna z četných pískovcových věží na pravém břehu řeky Labe, 1,5 km jižně od obce
Labská Stráň na jižním okraji boční strže. Na protějším břehu, nad obcí Dolní Žleb, je dobře viditelná skála zvaná Jeptiška, která patří mezi nejkrásnejší skalní pískovcové veže Labského údolí

Tyto dvě skály k sobě váže staroslovanská pověst;
Jeptiška a Mnich kdysi bývali milenci, kteří měli za úkol hlídat dva posvátné ohně hořící na skalách na obou březích Labe. Tyto ohně však neuhlídali před zlým čarodějem a proto na místě zkameněli, navždy od sebe odděleni kaňonem řeky Labe.

 Vyhlídka u louky poblíž Labské Stráně

Nakonec jsme došli na skalní vyhlídku Belveder. Je to nejstarší upravená vyhlídka Českého Švýarska na okraji 130m vysoké skály nad hladinou Labe západně od Labské Stráně. Skálu upravil a nechal na ni zřídit stupňovitou vyhlídkovou terasu František Karel Clary-Aldringen v letech 1701-11. V protejší skále byla vytvořena salla terrena v podobe grotty - umělé jeskyně, vyzdobené vysokým arkádovým obloukem zakončeným kamennou divadelni maskou. Belveder se stal příjemným místem odpočinku i zábavy, pořádaly se tu hudební produkce a pravděpodobně i divadelní hry. V roce 1839 byla vybudována schodišťová přístupová cesta a divadelní masku na arkádě nahradil znak Clary-Aldringenů, práce maliře J. Hegenbarta z Labské Stráně.
Po požáru bynoveckého zámku v roce 1790 šlechta ztratila o Belveder zájem, o to častěji sem ale přicházeli místní obyvatelé i zvědaví návštěvníci Českeho Švýcarska. A. Dittrich z Labské Stráně vyšel hostům vstríc a v roce 1841 tu postavil dřevěnou hospodu, kterou v letech 1888-9 nahradila nová kamenná restaurace s hostinskymi pokoji. Místo se stalo dějistěm nejrůznějších lidových slavností, zábav a plesů. Po roce 1948 byl objekt upraven na podnikové rekreační středisko, nyní slouží jako penzion.

budova Elektrických podniků

Při deštivé návštěvě Prahy jsme v rámci Dne architektury navštívily budovu Orco- bývalé Elektrické podniky na Vltavské.

Výrazná budova Elektrických podniků z let 1927-1935 od architektů Adolfa Benše a Josefa Kříže představuje kvalitní příklad funkcionalistické architektury. Avantgardní stavba v konstruktivistickém duchu ve své době znamenala velký stavební počin. Působivá je zejména monumentální dvorana s ochozy a centrálním schodištěm. 

Obě dvorany jsou shora prosvětleny světlíkem s luxferovým zasklením. Stejně kryté jsou i anglické dvorky podél budovy. Unikátně je dochovaná přízemní hala s přepážkami a kójemi (původně pokladny Dopravního podniku). Další unikát je původní vzduchotechnika (strojovna s chladícím zařízením a kotelna). V celém objektu je dochována řada původních umělecko-řemeslných prvků i technologického vybavení (z materiálů často využitá mosaz a chrom, jako obkladový materiál dřevo a keramická dlažba, k prosvětlení luxfery).

Po obou stranách ochozů jsou umístěny kanceláře. Další kanceláře jsou podél dlouhých chodeb v příčném křídle, na jejichž konci jsou menší úniková schodiště. V suterénu budovy jsou umístěny tři společenské sály, dva menší a jeden velký dvouúrovňový, s galerií (první a druhý suterén).

Rozsáhlý objekt se skládá z několika kubických těles, vzájemně prostoupených, výškově odlišných. Nejvyšší střední část je sedmipodlažní, kolmo prostupující napříč postavený 6-podlažní kubus, obě hmoty vyrůstají z široké třípodlažní podnože umístěné souběžně s přilehlou komunikací. Zadní nízké křídlo polikliniky obrácené ke kostelu sv. Antonína je odděleno od budovy třemi malými dvory. Fasáda je obložena keramickým obkladem v krémově bílé barvě. Členění je výrazně horizontálními pásovými okny v kombinaci s pásy dlaždicového obložení,  pouze zadní stěna hlavního schodiště  a schodiště v příčném traktu je prosvětleno velkoplošným zasklením. Veškeré střechy jsou ploché. V hlavní budově je uprostřed centrální dvorana s ochozy a působivou konstrukcí monumentálního schodiště.

Asi nejvíc nás ale překvapily prostory v suterénu. Nacházely se tam totiž lázně pro zaměstnance se spoustou van (uhličité a bahenní koupele, solárium, elektroléčba) a také bazénem.
Dneska jsou úplně zničené, jsou to dost strašidelné prostory, ještě že tam byli ostatní návštěvníci :-)