Jihlava cestou na dovolenou

Cestou na dovolenou na Vsetínsku jsme se krátce zastavili v Jihlavě. Sice nás tu chytla bouřka, ale to, co jsme z města stihli vidět, bylo moc pěkné. Ještě se tu někdy budeme muset zastavit.

Historie města začíná na konci 12. století, kdy nad řekou Jihlavou při tzv. Haberské stezce vzniká malá slovanská osada s havířským kostelíkem sv. Jana Křtitele. V 1. polovině 13. století byla v jejím okolí objevena ložiska stříbrných rud, což mělo za následek příchod velkého množství nových obyvatel. Jihlava se brzy stala jedním z největších měst v království.

Obklopovaly ji pevné hradby s pěti branami a tržiště se změnilo v náměstí lemované kamennými domy s podloubím. Ustanovením horního zákoníku se Jihlava stala prvním městem ve střední Evropě, jehož život se řídil také jiným právem než jen právem městským.

Koncem 14. století byla nejbohatší stříbrná ložiska vytěžena a část štol byla zničena zemětřesením a zaplavena podzemní vodou. Význam Jihlavy jako horního města začal klesat a zcela upadl během husitských válek.

V 18. století se znovu rozvinula tradiční výroba sukna, kterou zdokonalili nizozemští soukeníci pozvaní do města Marií Terezií. Ve 2. polovině století už byla Jihlava druhým největším producentem sukna v Rakousku-Uhersku a město začalo znovu prosperovat.

Hned na rohu náměstí mě zaujal pěkný dům s malbami na fasádě. Podle článku, který jsem našla dlouho chátral, ale potom ho koupili noví majitelé a bude se opravovat. Článek byl teda z roku 2013 a na velké opravy to zatím nevypadá...

Na náměstí nás samozřejmě nejdřív upoutal místní Prior. Pak jsme se ale dostali i k dalším památkám. Kašna Amfitrité své jméno dostala podle pískovcové sochy mořské bohyně Amfitrité. Je jednou ze dvou kamenných kašen na náměstí. Byla postavena v roce 1797 na místě původní dřevěné kašny a jejím autorem je Jan Václav Prchal. Kolem kašny se zachoval původní pás dlažby tzv. „kočičích hlav“ z 19. století.

Jednolodní kostel sv. Ignáce z Loyoly se třemi páry bočních kaplí a plochým závěrem je typickou raně barokní stavbou. Bývalý kostel jezuitského řádu byl postaven v letech 1683-89 italským stavitelem Jacopo Braschou. 

No a konečně  místní Prior. Podle fotek vypadal úplně obludně, nakonec tak veliký není a dají se najít úhly, kde na náměstí není vidět :-)

Prior Obchodní dům byl postaven v letech 1978–1983 podle projektu Zdeňka Sklepka na místě skupiny domů, Kreclu, bouraných mezi lety 1974–1976, jako výstavní skříň socialismu. Těleso domu doplňují střechy z měděného plechu, plochá budova je opticky členěna do náznaků imitace jednotlivých domů, které mají kopírovat rytmus domů náměstí. Mno, nevím, jestli kopírují rytmus domů, ale rozhodně otevřený není (s výjimkou McDonalda dole), možná se rekonstruuje (?).

Prošli jsme se ještě kousek uličkama a dalším náměstí k symbolu města- Bráně Matky Boží.

Tato brána vznikla v době výstavby města a hradebního systému na počátku 2. poloviny 13. století a je jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran.V letech 1508-1509 byla původní věž brány snesena a postavena nová pozdně gotická brána s vysokým průjezdem s hrotitými portály. Po požáru v roce 1551 dostává brána v roce 1564 renesanční nástavbu 4. a 5. parta a dosahuje dnešní výšky 24 metrů. Koruna věže byla ozdobena atikou, jenž dala bráně její specifickou podobu. Součástí brány bylo i složité předbraní s mohutným barbakánem, padacím mostem a několika baštami. Šest metrů široký průjezd býval opatřen padací mříží. V roce 1853 byla brána renovována a opatřena hodinami. Předbraní bylo zbouráno v roce 1862.

Mezi náměstím a bránou jsme ještě (díky kešce) narazili na zapuštěné označení Středu historického města Jihlavy. Ten byl určen průsečíkem spojnic protilehlých bodů historického jádra města, podle mapy stabilního katastru z r. 1897,  uložené v dokumentaci Katastrálního pracoviště Jihlava. Pro hledání středu bylo zvoleno historické jádro, město jako celek se rozrůstá, jeho střed se tedy průběžně mění.