V odpočinkovém dni jsme se vydali na oblíbené místo- do Liptovského Jána. Šli jsme jako obvykle od hotelu Borová Sihoť. Je tam přes řeku Váh krásná visutá (a dost vratká) lávka. Kývá se fakt hodně, stačí jenom projít. Na druhou stranu si říkám, že tady jsou lana vidět a dá se tedy předpovědět, kdy už nápor chodců nevydrží. Pokud to teda někdo kontroluje :-)

Nedaleko mostu a pramenu minerálky vyrostla vodní elektrárna. Když jsme tu předloni byli naposledy, teprve se zpevňovalo koryto řeky.

Liptovský Ján mě odjakživa fascinoval svým množstvím kaštielů a kúrií. Asi to bude místo s největší koncentrací kaštielů na metr čtvereční v Evropě :-) Mělo by jich být rovných sedmnáct, my jsme teda určitě neviděli všechny.

Nejdřív se teda vrátím k obvyklému problému- co je to vlastně kaštiel a co kúrie. Dle mých dosavadních zjištění je kaštiel venkovské sídlo vyšší a střední šlechty, kúrie bývá skromnější a vyvinula se ze středověkého zemanského dvora, takže to zřejmě bývalo spíš sídlo nižší šlechty.

Po Liptovském Jánu jsme se tentokrát prošli oklikou a vyfotili všechno, co kúrii (nebo kaštiel) připomínalo s tím, že to doma potom rozklíčujeme...

Hned na začátku obce stojí pěkný kaštieľ Márie Podturnianské, rozené Svätojánské. Původně renesanční objekt byl v 19. století přestavěn. Rod Svätojánských patřil k nejvýznamějším liptovským rodům, jehož členové zastávali významné funkce v rámci Uherska i na lokální úrovni.

O kus dál přes potok jsme narazili na zřejmě nově zrekonstruovanou kúrii Štefana IX. Smrečianskeho.

A pak v řadě směrem ke kostelu to byl skoro jeden vedle druhého - kúria Barnabáša II. Svätojánskeho a Teodora Nathana Smrečianskeho

Vznik Šándorovského kaštieľa je kladen někdy do 17. století s klasicistní přestavbou datovanou kolem roku 1830. Objektu vážně uškodilo utilitární využívání ve 2. polovině 20. století, kdy v něm bydlelo hned několik rodin, jímž byl zámek uzpůsoben. V přední části dokonce fungoval obchod.

Jedním z nejcennějších kaštieľů je bezesporu renesanční Nyárovský kaštieľ z konce 16. století. V průběhu 17. a 19. století byl několikrát upravován, v roce 1955 byl objekt částečně přestavěn a nahozen, čímž utrpěla především cenná renesanční fasáda zámku. Objekt byl rozšířen o pseudohistorickou přízemní vstupní přístavbu s napodobeninou nárožního oválného arkýře.

V sousední veliké zahradě stála pěkná stará sýpka.

Přes potok jsem vyfotila Kaštieľ Kasíno- původně renesanční ze 17, století, ve 2. polovině 19. století byl objekt přestavěn a upravován, stejně jako začátkem 20. století, což se projevilo především na necitlivých zásazích do renesančních konstrukcí a celkového vzhledu stavby, kdy byla poničena renesanční fasáda. Od roku 1870 fungovala v budově Kasína tzv. Židovská škola (podle učitele židovského původu). Ta sloužila jako opatrovna a škola pro děti šlechticů a lepších řemeslníků, zanikla roku 1896.

pěkně přestavěný je nedaleký kaštieľ Jána XXXVII. Svätojánskeho

a taky sousední kaštieľ Antona Karola Svätojánskeho

Kaštieľ Szentiványi Eugen byl postaven koncem 16. století a přestavěn v 19 a 20. století. Přestavbou byl zvýrazněn jeho renesanční charakter. Vnitřní prostory jsou zaklenuté renesančními klenbami, objekt je podsklepený a má rozsáhlou zahradu. Podle pověsti ho spojovala podzemní chodba s hradištěm na Hrádku a kostelem.

Naproti stojí románsko- gotický kostel sv. Jana Křtitele z konce 13. století, který je dominantou Liptovského Jána. Pojmenovaný byl podle sv. Jana Křtitele, patrona obce. Ve druhé třetině 17 století byl kostel opevněn, v 17. a 18. století byl zbarokizován, roku 1808 byla přistavěna věž a ze zvonice se stala knihovna.

Pálovský kaštieľ byl vystavěn někdy v průběhu 17. století jako jednoduchá přízemní bloková stavba na půdoryse širokého obdélníku se dvěma patrovými polygonálními věžemi v nárožích severovýchodní fronty. Věže, stejně jako zámek kryje jednoduchá valbová (jehlancová) střecha. Uvnitř objektu je zachovalá renesanční dispozice. Kolem oken a na nárožích se dochovaly malé pozůstatky sgrafitové výzdoby fasády.

O kus dál přes potok se nacházel hlavní cíl naší cesty, místní pramen zvaný Kaďa.

Liptovský Ján je totiž bohatý na minerální a termální prameny, kterých je zde přes 13 (a v blízkém okolí minimálně dalších 10). Kaďa je místní nejvyhledávanějšímu prameni, který byl v roce 1931 vytesán do tufu. Později byl upraven na malé (1,5 metru hluboké) jezírko, kde teplota vody celoročně dosahuje 22 až 26 ˚C. Hned vedle tohoto jezírka se nachází podstatně větší vodní plocha, ale už s mělčí a chladnější léčivou vodou.

Kousek nad Kaďou na pěkném kopečku je (jak jinak) Svätojánska rozhledna. Byla dokončená a zpřístupněná v roce 2013, rozhledy zamlžené...

Obec Liptovský Ján byla založena již v roce 1263, ale některé zdroje uvádějí dokonce rok 1200, kdy zde byla zaznamenána písemná zmínka o modlitebně. Kromě kaštielů a kúrií je tu řada dalších pamětihodností. Třeba krásné staré sýpky.