výlet na Bystrou

V neděli jsme nakonec vyrazili asi na nejnáročnější tůru celé dovolené. Autem jsme dojeli do Podbanského, kde jsme na parkovišti nechali auto. Ještě před odchodem jsem vyfotila trochu zvláštní památník SNP i s mapou.

Po menších zmatcích s hledáním cesty (tentokrát teda ne naší vinou, do turistické trasy si prostě někdo začal stavět dům) jsme došli na rozcestí s odbočkou do Kamenisté doliny a pokračovali po modré dál dolinou.

když i já najdu obrovskou houbu u cesty, znamená to jedině to, že tu nikdo nechodí.

pohled na Kotlovou, tam už jsme nešli

Údolím jsme došli do Pyšného sedla. Chvíli jsme poseděli a dívali se na naši další (dost strmou) trasu. Vůbec nikoho jsme ještě za celý půlden nepotkali, zato se na nás přišel podívat kamzík.

Pyšné sedlo

naše trasa pokračovala do Bystrého sedla

pohled z Pyšného sedla do Polska

Pyšné sedlo už z výstupu

vlevo se začal vynořovat Klin

Výstup nakonec nebyl tak hrozný a přes vrchol Blyšť (2169 m.n.m.) jsme došli na Bystrou (2248 m.n.m.), která je nejvyšším vrcholem Západních Tater.

Za Klinem (vpravo) je vidět hřeben Jakubiny, který jsme šli minule a za ním hřeben Barance, který jsme šli předminule

Celou dobu jsme se těšili, jak si na vrcholu odpočineme, v klidu se nasvačíme a budeme se kochat. Ovšem už cestou nahoru jsme pochopili, že výlet možná nebude až taková procházka růžovou zahradou, nad horama se totiž začaly shlukovat podivné černé mraky.

Pořád jsme si ještě říkali, že to třeba nějak přejde, ale když Martinovi přišla varovná sms, že v horách se chystají velké bouřky, začali jsme být přeci jen lehce nervozní.

pohled na Bystré plesa a trasu našeho sestupu Bystrou dolinou

Když jsme v dálce zaslechli hřmění a začal foukat silný vítr, rychle jsme dosvačili a fakt dost velkou rychlostí jsme sestoupili z hřebenu do Bystré doliny. Dolní pleso, kolem kterého vede žlutá značka, bylo vyschlé, ale viděli jsme u něj spoustu svišťů....

Cestou jsme se ještě celkem radovali, že nás bouřka asi mine, ale nakonec se to tak úplně nepovedlo. Nejdřív jsme viděli úchvatné pohledy na sunoucí se mraky a déšť mířící o kus vedle, potom ovšem došlo i na nás.

mraky se nasunují nad hory a my jsme pořád ještě kousek pod hřebenem...

tenhle déšť nejde na nás (ale všeho dočasu)

Mno, nakonec to bylo tak, že ta bouřka, kterou jsme měli celou dobu sestupu v zádech, nás dohonila a navíc se zřejmě kus nad náma srazila ještě s další bouřkou, která postupovala v opačném směru. Nedaleko nás udeřilo jenom jednou, už hodně dole, ale ten déšť byl dost vydatný a jít asi dvě hodiny v prudkém lijáku po klouzajících kamenech a prakticky v korytě potoka... není něco, co by si člověk takhle v horách vybral.

Po červené značce jsme se už bez deště vrátili do Podbanského a byli fakt dost rádi, že zase vidíme naše vyhřáté auto a taky že se vracíme do pokoje a ne do stanu.