Malinné Brdo, Vlkolínec, Ružomberok

První výlet na Slovensku jsme podnikli po okolí Ružomberoku. Auto jsme nechali na kraji města u hřbitova a pokračovali kolem kalvárie k Hrabovu.

Kalvárie byla postavená v letech 1858-59 a je jedinou kalvárií s kapličkami na Liptově. V kapličkách byly původně obrazy malované na plechu, dnes jsou v nich dřevěné plastiky. Na konci křížové cesty se nachází kostelík Povýšení svatého Kříže.

Oklikou po žluté jsme potom došli do Hrabova.

Hrabovo s vodní nádrží si pamatuju z dávných časů, kdy tu byla spodní stanice lanovky. Dneska to tam teda vypadá dost jinak. Kolem nádrže stojí nové hotely a místo lanovky tu je rezort. V zimě se tu lyžuje a v létě sjíždí na kolech, koloběžkách a jakýchsi motokárách.

Nahoru jsme se rozhodli vyjít pěšky a nejdřív jsme měli trochu obavy ze svištících cyklistů sjezdařů. Pak se ale ukázalo, že cyklotrasy nevedou po sjezdovkách, spíš je občas jenom křižují a zase mizí kdesi v lesích. My jsme si na mapě našli cestu, u které se ukázalo, že vede přímo po sjezdovce. Nakonec to ale nevadilo, bylo to sice prudké, ale celkem pohodlné a nahoře na Maliném u sjezdovek jsme byli celkem rychle.

Nahoře se nám otevřely pěkné výhledy a taky jsme využili možnosti občerstvení. Kupodivu tam bylo liduprázdno...

sjezdovky z vrcholu Malinné

pohled směrem k Vlkolínci, vzadu se objevuje hřeben Nízkých Tater

pohled zpět ke sjezdovkám

Z Maliného jsme sestoupili do sedla pod Sidorovom a přes louky šli dál až do Vlkolínce.

sedlo pod Sidorovom

Cesta po žluté do Vlkolínce byla poměrně strmá a kamenitá, bylo vidět, že to byla kvalitní cesta užívaná pro povozy. Šlo se po ní ale pěkně blbě :-)

První písemná zmínka o Vlkolínci, který je typickou vrchařskou vesnicí, pochází z roku 1376. V roce 1625 ji tvořilo 9 domů a v roce 1828 pak 51 domů. V roce 1944 část obce německá vojska vypálila v rámci represálií proti partyzánům. V roce 1977 byl Vlkolínec vyhlášený památkovou rezervací a od roku 1993 je zapsaný do seznamu Světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

Vesnice je pořád stejně malebná jako si ji pamatuju. Ne že by tu nebyli turisti, to jsou... ale tak nějak se rozprostřou a pořád to ještě není tak strašné. Sice mi nepřipadalo, že by to byla živoucí vesnice, kde dodnes v chaloupkách žijí místní obyvatelé, jak jsem se dočetla v jakémsi článku, ale co už. Místní se věnují turistickému ruchu (jestli jsou to teda místní) anebo už spíš odešli. Je ale pravda, že na úplném konci vesnice jsme viděli pána sekat louku, tak třeba se pletu....

kostel Navštívení Panny Marie na konci vesnice

Po žluté značce a cyklostezce jsme se vrátili zpátky do Ružomberoku, cestou se otevíraly pěkné, byť poněkud zamlžené, výhledy na Vysoké Tatry.

Protože jsme měli trochu hlad a taky jsme se chtěli po nějaké době podívat do centra Ružomberoku, popojeli jsme na nám. A. Hlinku a seběhli dolů do centra.

Na konci náměstí stojí kostel sv. Ondřeje, který spolu s městským úřadem tvoří jakési srdce města. Obchody jsou sice dole na pěší zóně, ale tady jsou všechny "společenské instituce".

Před kostelem stojí socha Andreje Hlinky, rodáka z obce Černovej, dnešní součásti Ružomberoka. V Ružomberoku sloužil Hlinka jako farář a přímo pod zdejší farou vznikla neobvyklá stavba- Hlinkovo mauzoleum.

Andrej Hlinka byl katolický kněz, vůdčí osobnost slovenského národního hnutí, a zakladatel a Hlinkovy slovenské ľudové strany. Usiloval o větší práva Slováků v rámci Československa a neměli ho rádi především komunisté. Po smrti Hlinky dostala jeho jméno Hlinkova garda, polovojenská organizace vládní strany. „Za války aktivně pomáhala třeba s transporty Židů a dopouštěla se řady násilností,“ říká Hlinkův životopisec a historik Róbert Letz. „To Hlinkovi dost uškodilo". 

No, tohle asi není místo, kde bych měla ambice rozebírat osobnosti československých dějin, slovo kontroverzní považuji celkem za příhodně užité. Ovšem ta monumentalita schodů s mauzoleem mě v Ružomberoku vždycky fascinovala. Tentokrát jsem si ještě všimla, že hned vedle je gymnázium sv. Andreje. Asi si půjdu ještě nastudovat, jestli nebyl Hlinka prohlášen za svatého.. ale teda, to asi ne (nebo jo ?? :-)

Uprostřed schodů je vidět vchod do mauzolea. Hlinkovo tělo tu bylo uloženo, ale koncem války zmizelo a dodnes se neví, kde je.

Těsně před deštěm jsme ještě proběhli ružomberskou pěší zónou a rychle se podívali kousek k řece k synagoze.

Ružomberská synagoga pochází z roku 1890. Nově opravená budova v novorománském slohu, maurském stylu, patří mezi nejkrásnější stavby ve městě. Ovšem místní židovská komunita během 2. světová války zanikla.