hřeben Javorníků a svatý Hostýn

Na sobotní výlet v ideálním výletním počasí jsme se tentokrát vydali autobusem ze Vsetína do Podťatého. Člověka až potěší, že tahle linka (možná i ten autobus) je pořád stejná už asi dvacet nebo třicet let. Tuším, že naposledy jsem tuhle trasu šla v roce 1997 i s tou dopravou autobusem. Později to už spíš bylo za použití auta nebo jinudy. V Podťatém nám natěšenou náladu zkazil jenom chlap řvoucí cosi o psech bez vodítka, přitom jeho pozemku ani jeho samotného se pes bez vodítka vůbec netýkal, někdo prostě musí řešit řevem i věci, které zahlédne někde v dálce...

Minuli jsme pěknou kapličku ve Světlé a začali stoupat po silnici ke Kasárnám.

Těsně pod Kasárnami jsme překročili hranici na Slovensko a trochu si připomněli vášně, které tu panovaly v 90 letech po rozdělení, kdy se spousta chat a chalup najednou ocitla v cizím státě. Dneska už to vypadá skoro úsměvně, ale tenkrát to bylo jiné.

první výhledy směrem ke Vsetínu, v popředí chata, kde jsme trávili dovolenou kdysi v osmdesátkách

studánka na žluté značce cestou k Javorníku nám přišla vhod

Po žluté značce jsme po příjemné lesní cestě mírně vystoupali do sedla Gežov mezi Velkým Javorníkem a Stratencem. Je vidět, že borůvky už jsou skoro v plném proudu i tady nahoře, bylo tam plno sběračů.

vzadu vrchol Velkého Javorníku

Po hřebenové cestě mezi Javorníkem a Stratencem se otevírají nejkrásnější výhledy směrem k Beskydům. Je tu jenom turistická cesta, ale bohužel je celkem široká a pěkná, takže si ji oblíbili cyklisti a občas to byl celkem hukot, když kolem nás proletěla skupina nabušených frajerů s jejich "Spešlama". Naštěstí to ale kousek za Malým Javorníkem přestalo, asi se tam napojili na nějaké skutečné cyklotrasy.

vlevo Kněhyně, uprostřed Smrk, vpravo Lysá hora

Nejpěknější místo a výhledy celé trasy, byly jednoznačně na Stratenci. Charakteristické tři kříže tu stojí odjakživa, ale rozhledna byla (pro mě teda) nová. Ona vlastně tak nová není, už tu zřejmě stojí pěkných pár let, některé schody se dost viklají a celkově jeví známky opotřebení, ovšem já jsem tu taky pěkných pár let nebyla :-)

hned vedle křížů stojí ještě památník padlým z 2. světové války

Na chatrnou rozhlednu jsem se teda nakonec vydala a vyfotila panoramata znovu z vyšší pozice.

opět zleva Kněhyně, Smrk a Lysá hora

Po sestupu ze Stratence už se cesta víc a víc nořila do lesa, takže výhledy byly jenom občas. V sedle Bukovina byla tabulka upozorňující na výskyt vzácných rostlina na zarůstající horské louce.

Cesta se začala trochu vlnit a taky už to nebyla ta pěkná rovná hřebenovka, stoupali jsme a zase klesali, přešli přes vrchol Malého Javorníku a blížili se k obávanému Portáši. Totiž, za mých dětských let i později byla tahle hřebenovka na Portáš dost obávaná, cesta se zdála nekonečná a vždycky se něco nepříjemného stalo; jednou nám došla voda, podruhé jsem dostala úpal... prostě mám ji v paměti zafixovanou trochu jako cestu hrůzy. Tentokrát jsme ale prokletí museli prolomit, protože cesta naopak příjemně ubíhala, a protože jsme nenacházeli vhodné místo na svačinu, došli jsme až na Portáš a nasvačili se tam. Trochu nás vyvedlo z míry, že výlet plánovaný na celé odpoledne jsme měli prakticky ujitý asi ve 2 hodiny, ale co už. Na Portáši bylo hodně lidí, tak jsme vzali zavděk lavičkama u ohniště a dali si siestu.

Budova hotelu Portáš byla postavena v roce 1932 přímo pod vrcholem Stolečný, kde měli podle legend své stanoviště valašští strážci moravsko-uherských hranic “Portáši” a dodnes si z velké části udržela svůj styl tradiční valašské horské stavby. Leží v nadmořské výšce 930m, tzn. že za pěkného počasí je odsud nádherný výhled na panorama Moravskoslezských Beskyd.

Od Portáše už jsme se jenom přehoupli do sedla pod Kohútkou, kde jsme si předchozí den nechali auto a dojeli zpátky do Vsetína.

sedlo Kohútka a pohled na kopce směrem ke Vsetínu

V neděli jsme se už chystali na cestu domů, ale na D1 jsme nechtěli moc brzo, tak jsme se ještě rozhodli zastavit na vrchu Hostýn. Zase jde o místo, ke kterému se vážou jaksi hodně staré vzpomínky...

Jde o odpradávna vyhledávané mariánské poutní místo vybudované na místě původní kaple, která zde stávala již v pozdním středověku. Kaple byla postavena jako poděkování Panně Marii za záchranu místních obyvatele při tatarském obléhání. Hlavním lákadlem Hostýna je bazilika Nanebevzetí Panny Marie. 

První kapli na Hostýně s obrazem Panny Marie Ochranitelky pořídili asi havíři dolující v hostýnských horách železo a stříbro. Ve své původní podobě se dochovala do roku 1658, poté byla pro zvyšující se počet poutníků rozšířena.
Nynější velkolepý poutní chrám byl vybudován v barokním slohu majitelem bystřického panství Františkem Antonínem z Rotttálu v letech 1721 - 1748, patrně podle projektu kroměřížského architekta italského původu Ignáce Cirani von Bolleshaue jako centrální orientovaná stavba. Posléze byl císařem Josefem II. zrušen, odsvěcen, zbaven svého vnitřního zařízení i střechy a nechán na pospas drsné povětrnosti, až se z něj stala ruina.
Hluboce zakořeněná poutní tradice a později nazírání na nejvyšších místech umožnila obnovu poutního místa v letech 1841 - 1845. Činnost v 80. letech 19. století znamená zásadní obrat ve vývoji. Zakládá se spolek Družstvo svatohostýnské (1881), jež je předchůdcem Matice svatohostýnské (1895) existující dosud. Od barona Laudona je zakoupena vrcholová oblast, zřízena trvalá duchovní správa obsazená řádem Tovaryšstva Ježíšova, budují se komunikace, monumentální přístupové schodiště k chrámu (250 stupňů), poutní noclehárna, hostinec apod.
Za socialismu letech byl Řádový dům vydrancován, poutní dům předán ústavu sociální péče, teď už je tu ale všechno zrekonstruována a využíváno k duchovním účelům.

Jeden za nejvýznamnějších místních monumentů je Jurkovičova křížová cesta. Významná architektonická součást celého hostýnského komplexu byla postavena v reakci na negativní kritiku tzv. staré křížové cesty z roku 1900, která nebyla přijata v uměleckých kruzích. Jurkovičova křížová cesta je tvořena 13 kapličkami zdobenými mozaikou, vystavěných v duchu valašských lidových staveb.

Na konci křížové cesty je hřbitov s kapličkou Božího hrobu.

Hned za kapličkou nás zaujal Památník věnovaný obětem komunistického teroru v letech 1948 - 1989. Jmenovitě pak skupině Hory Hostýnské. Tvoří ho světlý žulový centrální kámen a dva menší tmavé kameny s názvy věznic.

Z minulých návštěv si pamatuju rozhlednu, která dneska ale stojí poněkud stranou. Mezi ní a areálem byla totiž postavena větrná elektrárna (teda jedna vrtule), která působí trochu rušivě a rozhlednu svým plotem tak trochu izoluje.

Kamennou rozhlednu a kapli sv. Kříže v jednom nechala na Hostýně postavit Matice svatohostýnská v roce 1897. Okrouhlá stavba nesla původně vyhlídkovou věžičku a jméno císaře Františka Josefa I. Během století byla vížka odstraněna a nahrazena vyhlídkovou terasou, ze které můžete přehlédnout pěkný kus Moravy - v první řadě zvlněné Hostýnské vrchy na jedné straně a rovinatou Hanou na druhé.

výhled na Hanou

Celkem mě překvapilo, kolik je v areálu křížových cest. Zaregistrovala jsem tu starou, nevyhovující. Její stavba byla zahájena v roce 1900, o 2 roky později byla vysvěcena. Křížovou cestu tvoří různorodé kapličky, ty však ve své době nebyly v uměleckých kruzích přijaty, proto byl na stavbu nové křížové cesty přizván Dušan Jurkovič, podle jehož návrhu vznikla o pár let později křížová cesta nová.

Kromě toho vznikla v roce 2010 o kousek níž ještě další křížová cesta- Via Lucis neboli Cesta světla, jejíž dřevěná zastavení  s obrazy jsou umístěna na kamenech z různých míst ČR.

Po procházce na Hostýně a občerstvení u stánků jsme se tedy vydali na dlouhou cestu po D1. A měli jsme štěstí, stáli jsme jenom trošku před Prahou a tak jsme sjeli o trochu dřív a zdárně dorazili domů. Možná se za nás nahoře někdo přimluvil, když jsme poctivě obešli celé poutní místo...