Krakov- Muzeum Czartoryski a poslední procházka

Jediný den mého pobytu dopoledne trochu pršelo. Věděla jsem to ale předem, takže jsem naplánovala den (nebo aspoň půlden) v muzeu.

Muzeum knížat Czartoryských se nachází v centru města nedaleko Barbakánu a skládá se z paláce Czartoryských a bývalého Městského arzenálu.

Muzeum bylo otevřeno v roce 1876, ale jeho počátky sahají do roku 1801. Po druhé světové válce bylo muzeum pod správou Národního muzea v Krakově a od roku 1991 ho spravovala Nadace knížat Czartoryských. Dne 29. prosince 2016 Nadace prodala státu sbírku spolu s budovami za 100 milionů eur, takže se stala součástí Národního muzea v Krakově. 

Muzeum shromažďuje díla evropského malířství 13.–18. století, umělecké řemeslo, grafiku, starověké umění a vojenské předměty, přičemž nejcennějším dílem je Dáma s hranostajem Leonarda da Vinciho. 

vstup  na mostek

Muzeum je dost rozsáhlé. Za mě je trochu problém, že je tam k vidění všechno, co Czartoryští shromáždili; takže člověk skáče od historických zbraní k mincím, od starých knih k antickým sochám a sarkofágům všech typů, od šperků k obrazům. Bylo to trochu náročné, ale jsem ráda, že jsem to viděla.

a konečně- to je ONA

mělo tam být ještě něco od da Vinciho, ale bohužel, nenašla jsem

Andrea di Lippo- sv. Jeroným a sv. Nikolas z Tolentina

neznámý italský autor- bitva cupidů a putti

Filippo Mazzola- Portrét muže

Po prohlídce muzea jsem se přeci jenom chtěla trochu projít venku a taky se občerstvit. Zajela jsem tedy opět do Podgorzie, protože jsem si chtěla prohlédnout  památník na Náměstí hrdinů Ghetta.

Náměstí Hrdinů Ghetta v Krakově je pozoruhodným místem, které připomíná tragické události druhé světové války. Instalace prázdných židlí je dojemnou poctou židovské populaci Krakova, která byla během války pronásledována. Náměstí se nachází na místě bývalého židovského ghetta, které bylo v letech 1941 až 1943 zřízeno nacisty. Dnes je zde trvalá street-artová expozice, která připomíná oběti německého útlaku.

Na rohu náměstí se pak nachází slavná lékárna Pod Orlem. Za nacistické okupace zde byla skuteční lékárna, kterou provozoval Tadeusz Pankiewicz. Když nacisté obsadili Krakov a v březnu 1941 uzavřeli krakovské ghetto, požádal Tadeusz Pankiewicz Němce o povolení poskytovat pomoc a útočiště Židům v ghettu. Dnes je lékárna muzeem a pamětním místem.

nedaleká budova bývalé spořitelny, ve které za války sídlila židovská samospráva

Při prohlížení města jsem se dostala i do okrajových končin, kde se často vynořilo něco zajímavého. Třeba jeden podvečer jsem dojela na  konečnou tramvaje zvanou Salwator, u které se nacházel obrovský komplex kláštera norbertinek, který je největším památkovým komplexem ve městě po Wawelu. Byl založen už ve 12. století, z románského slohu se dochovalo něco málo, později byl přetavován renesančně a barokně.

Poslední den jsem si ještě došla nahlédnout do kostel svatého Františka z Assisi, který tvoří komplex  s klášterem františkánů asi na půl cesty od Wawelu k hlavnímu náměstí. Tento římskokatolický kostel byl postaven v 13. století a je považován za jednu z nejvyšších zděných budov v Krakově. Interiér kostela zdobí umělecká díla jako např. osm vitráží od Stanisława Wyspiańského a fresky květin od Josefa Mehoffera. V klášteře působil svatý Maxmilián Kolbe. Kostel se nachází na náměstí Všech svatých, naproti biskupskému paláci, kde pobýval papež Jan Pavel II.

Několikrát jsem se prošla čtvrtí Piasek na severovýchod od hlavního náměstí. Bylo tam příjemně rušno, občas palác, stará zástavba, něco jako pražské Vinohrady.

dům Pod pavoukem navržený architektem Teodorem Talowským

Poslední den jsem si taky dopřála relaxaci u Visly s výhledem na Wawel, krása.

Úplně na závěr jsem ještě v centru navštívila pár  míst, která jsem předtím vynechala. Jedno z nich byl kostel svatého Ondřeje, kolem kterého jsem už teda procházela, ale moc jsem si ho nevšímala, protože byl pod lešením. 

Jde o jednu z nejstarších dochovaných staveb v Polsku. Kostel byl postavený v románském slohu v druhé polovině 11. století a odolal mnoha útokům, včetně vpádu Mongolů v roce 1241. Jeho kamenná fasáda s obrannými okny je vzácným příkladem evropského pevnostního kostela. Interiér byl v barokním stylu přestavěn v 18. století. Kostel patří Řádu svaté Kláry od roku 1320.

dům Jana Dlugosze pod Wawelem je ze 14. století a bývaly v něm královské lázně

Wawel jsem napodruhé podešla cestou podél řeky, abych se podívala na wawelského draka.

Smok Wawelski je bronzová socha od Bronisława Chromego z roku 1972, zobrazňující legendárního draka wawelského. Původně se plánovalo ji částečně umístit do Visly, ale kvůli odpadkům byla osazena na bloku nad řekou, vedle vstupu jeskyně. V roce 1973 byl uvnitř sochy nainstalován plyno-elektrický systém od Felixe Prochownika, díky kterému Drak chrlí oheň každé tři minuty. Socha je jednou z nejznámějších turistických atrakcí Krakova.

já jsem teda žádný oheň neviděla, asi už nechrlí

Poslední kostel, u kterého jsem se (z posledních sil) zastavila, byl Kostel sv. Bernardýna ze Sieny. Kostel má starší základy (v 15. století ho stavěl právě Jan Dlugosz), ale současná barokní podoba vznikla v letech 1659–1680 podle projektu Krzysztofa Mieroszewského jako trojlodní stavba s kopulí.

Krakov toho nabízí opravdu spoustu, klidně si dovedu přestavit tam strávit ještě pár dní. Nicméně, za těch necelých pět dní jsem toho viděla spoustu, počasí vyšlo, prostě krásné to bylo.