Ostrov a Tisá

V nedělním proměnlivém počasí jsme se vydali na krátkou vycházku do Tiských stěn a okolí. Auto jsme nechali na parkoviště u křížku a po silnici došli k chatě Lesní Zátiší. Potom jsme šli docela dlouho po hranici s Německem a nakonec zabočili do německého "vnitrozemí". 

V lesích bylo dost lidí, všichni na houbách. A je teda pravda, že fakt hodně rostly. Aniž bychom se o to snažili, každou chvíli na nás odněkud vykoukl hřib nebo muchomůrka. Hodně starších hub bylo už plesnivých.. my jsme teda nesbírali nic...

možná kotrč štěrbákový, ale jen možná

Našim "zahraničním" cílem byla vyhlídka Grenzplatte, odkud byly opravdu krásné výhledy na Ostrov a skály kolem, ale taky na Děčínský Sněžník.

Grenzplatte

Ostrov

Děčínský Sněžník

Z Grenzplatte jsme se kousek vrátili, po krkolomné hraniční cestě sešli až skoro do Ostrova a zadem kolem kempu došli k hospodě pod Císařem.

skála Grenzwegwachter těsně na hranici

Hospoda pod Císařem je taková místní klasika, oblíbená místními a horolezci. Odjakživa se tam chodilo, takže mě dost potěšilo, že pořád pěkně funguje a snad i dobře prosperuje. Trochu jsme se občerstvili a vydali se dál. 

Naše další cesta vedla nahoru po zelené kolem malého skalního města zvaného Nebeská říše. Bohužel cestou se dost rozpršelo, dokonce chvíli i padaly malé kroupy. Ke skalám jsme už dorazili dost navlhlí, takže jsem udělala jen pár fotek a šli jsme dál, moc teplo nebylo.

K turistické chatě u Tiských stěn už to bylo jen kousíček, my jsme odbočili do lesa a zadem se dostali k okruhu Tiskými stěnami. 

Docela dlouho už jsem tu nebyla, tak mě znovu překvapilo, jak jsou tu skály pěkné a rozmanité. Kousek jsme prošli ještě spodem a potom vyšplhali po schodech na vrchní vyhlídkovou část.

Nahoře na vyhlídkách trochu foukalo, ale hlavně bylo vidět, jak se krajem honí přeháňky. 

vpravo vzadu pěkně prší na Milešovku

Tisá

Meteomapa říkala, že když si nepohneme, zmokneme zas, a to už se nám teda nechtělo. Takže jsme prošli vrchní část skal, trochu se rozhlídli a zase sešli na náměstíčko u Slona.

zadek Slona

Na další cestě už jsme se na vyhlídky vykašlali a skály obešli spodem. Občas dokonce vykouklo sluníčko, ale bylo to takové ošidné.

Nakonec jsme se po lesní cestě souběžné se silnicí dostali k autu právě ve chvíli, kdy se zase zatáhlo a bylo jasné, že se něco chystá.

Když jsme vyjížděli, začalo pršet, a to teda fakt hodně, závěrečný spěch se vyplatil.