Valašská dědina

Při minulé návštěvě Rožnova jsme se podívali do Dřevěného městečka a říkali si, že příště zkusíme zase jinou část skanzenu. 

Dneska už druhý den pršelo, tak jsme se tam vypravili zas a odpoledne (když přestalo pršet) jsme zvládli největší část skanzenu- Valašskou dědinu. 

Lidí bylo celkem dost, asi spousta turistů měla stejný nápad jako my :-)

Už se těším až bude zase trochu pěkné počasí, byla docela zima, tak to bylo takové rychlé...

OSTRAVA ! ! !

V rámci dovolené jsme měli už dlouho naplánovanou návštěvu Ostravy. 

Dopoledne jsme se přepravili a trochu nekoordinovaně prošli centrum města. Jeli jsme hlavně na návštěvu, takže jsme neměli konkrétní plán, spíš se tak procházeli a cestou viděli pár zajímavých staveb a míst.

(Já měla teda výhodu, že jsem to hlavní z Ostravy viděla asi před šesti lety při průzkumném víkendu a Martin tu zase studoval, takže spíš navštěvoval po letech známá místa).

Zaparkovali jsme úplně v centru poblíž Smetanova náměstí a kolem hotelu Imperial se dostali na Masarykovo náměstí. 

já kdysi dávno při pracovní cestě do Ostravy v hotelu Imperial spala! asi tak v roce 2001 (?)

Masarykovo náměstí

Nedaleko náměstí jsme si dali zmrzlinu a normálně, fakt nekecám, byla černá! Poprvé v životě jsem jedla opravdu černou zmrzlinu a hnedle v Ostravě. Příchuť černé uhlí (nebo třešně :-))

O kus dál jsme došli k monumentálnímu evangelickému Kristovu kostelu z roku 1907 postavenému ve stylu holandské renesance podle návrhu vídeňských architektů Karla Trolla a Ludvíka Faigla.

Hned za ním jsme narazili na už docela slavnou sochu Věry Špinarové, no... fakt je teda dost divná :-)

Pak už jsme to stočili k Nové radnici se známou věží. Martin si vyjel nahoru, já už tam byla, tak jsem zůstala dole se psem. 

Nejvyšší radniční věž v Česku byla postavena (spolu s radnicí) v roce 1930. Před ní stojí kašna s bronzovou sochou Ikara z roku 1999 od sochaře Františka Štorka.

Zpátky jsme to brali kolem těžní věže dolu Jindřich, na kterou jsem si pamatovala z minulých návštěv. Celý areál je ale obehnaný plotem, takže k věži jsme se nedostali. 

Nádražní ulicí jsme to kolem Stodolní vzali zpátky na náměstí.

ve Stodolní je kolem poledne úplně mrtvo

Na náměstí Msgre. Šrámka jsem odkočila vyfotit katedrálu Božského Spasitele, což je jeden ze dvou hlavních kostelu ostravsko-opavské diecéze. Postavili ji v 19. století v novorenesančním slohu podle plánů Gustava Meretty. Celková délka budovy je 68 metrů. Nad katedrálou se tyčí dvě symetrické čelní věže vysoké 67 metrů.

Cestou mě zaujal známý název- kavárna Elektra.

Palác Elektra neboli Hornický dům, byl vystavěn na popud revírní rady v letech 1924-26. Vysokou trojkřídlou budovu navrhli architekti František Kolář a Jan Rubý. V přízemí budovy byla umístěna kavárna, v dalších patrech byty a prostorné kino. Kavárnu navštěvovaly známé osobnosti, mezi nimi i Werich s Voskovcem. Exteriér budovy je ze severní strany zdoben sochami s hornickými výjevy.

Interiér prvorepublikové kavárny se bohužel dodnes nezachoval, byl zničen především v devadesátých letech, později ještě přestavbou na restauraci. V roce 2012 proběhla nákladná rekonstrukce a došlo ke znovuotevření kavárny.

O kus dál mě už při příjezdu upoutala mohutná ruina (bývalého) obchodního domu Ostravica.

Obchodní dům z let 1928-29 vznikl podle návrhu architektky Marie Frommerové a tehdy patřil k největším obchodním domům v celé republice. V roce 1951 byl původní název Textilia změněn na Ostravica.

Při rekonstrukci v roce 2000 se zřítila část stropu a střechy a od té doby je budova uzavřena... škoda...

zřejmě čmelín

socha  na nám. dr. E. Beneše

Další bývalý obchodní dům Horník (dříve Bachner) stojí kousek dál v Zámecké ulici. Je to pětipodlažní dům se železobetonovým skeletem, cihlovým zdivem a keramickým obkladem z roku 1933 postavený podle projektu berlínského architekta Ericha Mendelsohna. Dneska je tu zábavní centrum.

Nedaleko náměstí jsme ještě míjeli velké vykopávky. Má se tu stavět jakýsi obytný komplex a našla se tu spousta středověkých vykopávek https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/narodni-pamatkovy-ustav-ostrava-archeologie-archoelogicky-pruzkum-lauby.A200601_134544_ostrava-zpravy_jog

Zlatým hřebem naší návštěvy města ale byla Dolní oblast Vítkovice. Minule jsme se sem nedostali, nebyly už lístky, tentokrát jsme si zarezervovali lístky dopředu a v parném dni strávili v areálu plodné dvě hodiny.

Historie areálu se začala psát v roce 1828, kdy byly založeny Vítkovické železárny. V roce 1852 začal být hlouben důl Hlubina a postupně tak vznikl jedinečný výrobní komplex, kde bylo vytěžené uhlí i zkoksováno a rovnou využito při výrobě železa. Na konci 20. století byla výroba zastavena, důl Hlubina byl uzavřen v roce 1992, vysoké pece v roce 1998.

Vyjeli a hlavně vyšli jsme na slavnou Bolt tower. Vyhlídkové nástavba původní vysoké pece je dílem architekta Josefa Pleskota a její název vzešel z veřejné soutěže. Slovo "bolt" vystihuje šroubový tvar prosklené nástavby a zároveň je spojeno i se jménem jamajského sprintera Usaina Bolta, který se pravidelně účastnil ostravského atletického mítinku Zlatá tretra. Usain Bolt věž krátce po jejím otevření osobně pokřtil.

Při výstupu na věž je krásně vidět vedlejší Důl Hlubina, ten založil uhlobaron a bankéř Salomon Mayer Rothschield v roce 1852. Jsou v něm zachovány těžní věž s těžní budovou, staré koupelny z roku 1899, nové koupelny z let 1957-1961, vrátnice a požární bazén s vodotryskem.

Z věže je samozřejmě kruhový výhled.

vpravo multifunkční aula Gong přestavěná z plynojemu pro vysokopecní plyn

vzadu Nová Huť a Beskydy

Ve spodní části věže se dá nahlédnout do vnitřku vysoké pece (což je možná světový unikát), je tam vidět, kde a jak se prováděl odpich a řada dalších věcí (přiznám se, že druhou hodinu už pro mě bylo sledování technických podrobností z oblasti hutnictví poněkud náročnější :-))

Vylezli jsme z areálu dost po šesté hodině a ještě nám zbývalo vyzvednout psa a dojet do Vsetína. Docela náročný den.

Zlín jinak

Minulý rok jsme se ve velkém vedru trochu prošli po Zlíně, ale dali jsme jenom menší procházku po jižní části města. 

Dneska jsem měla asi dvě hodiny času, tak jsem se rozhodla zajít na dosud opomíjená místa, kam prostě zatím nebyl čas jít. Podobné bylo to, že zase bylo šílené vedro.

První cílem byla Baťova vila.

Tomáš Baťa si nechal vilu navrhnout v roce 1909. Vypracováním projektu pověřil stavitele z blízkých Vizovic Františka Nováka. V průběhu stavby ale projekt předal architektovi Janu Kotěrovi k přepracování.

Podle Kotěrových návrhů došlo v rozestavěném domě k dispozičním změnám – zejména zvětšil ústřední dvoupodlažní halu. Věnoval se dále vnitřnímu designu, zjednodušil také podobu exteriéru, před hlavním průčelím vytvořil terasu. Na výzdobě vily se podílel pražský malíř František Kysela, autorem podoby zahrady se stal zahradní architekt František Josef Thomayer.

V dalších letech se realizoval Kotěrův zahradnický domek, počátkem 20. let Kotěra navrhl ještě domek pro vrátného. V roce 1926 upravil část interiérů Kotěrův žák F. L. Gahura, v roce 1938 Vladimír Karfík navrhl venkovní bazén.

Po Baťově smrti v roce 1932 ve vile dále žila jeho manželka Marie. V roce 1946 odešla do zahraničí a vila byla znárodněna. V 50. letech byla přebudována na Dům pionýrů, což se neobešlo bez vážných zásahů do interiéru i exteriéru stavby. Zahradu přeťala čtyřproudá silnice vedená po nové trase, dnešní Gahurova ulice.

V roce 1992 vilu získal v restituci Baťův syn Tomáš Baťa ml. V roce 1997 zahájil její rekonstrukci, která si vyžádala milion dolarů (tehdy asi 32 mil. Kč.). Od května 1998 se stala sídlem Nadace Tomáše Bati.

Kolem areálu Baťovy univerzity jsme pak vrchem prošli až na Benešovo nábřeží, kde se nachází zajímavý dům.

Je to první panelový dům, který vznikl v ČR, takový praotec všech paneláků :-)

Panelová výstavba probíhala od začátku 20 století i v západní Evropě nebo Americe, většinou šlo o výstavu rychlého a levného bydlení, nestavělo se ale v masovém měřítku. Od 70 let v západní Evropě od paneláků postupně upouštěli. Ne tak ale ve východním bloku. 

V bývalém Československu je považován za počátek panelové výstavby rok 1940. V tomto roce byl zahájen vývoj panelů firmou Baťa. V roce 1940 spatřuje světlo světa experimentální domek z litého betonu. Na přelomu let 1940 a 1941 se ve Zlíně staví první dva vícepodlažní bytové domy a přibývá dalších pokusných staveb. Po válce se pokračovalo s vývojem ve Zlíne a začala výstavba jedno až třípodlažních dvojdomů.  

Počátkem roku 1953 byl dokončen vývoj celopanelového domu. Pro novou technologii výstavby se ve Zlíne zrodil i zcela novy typ jeřábu, s jehož pomocí vyrostl na zlínském nábřeží v polovině roku 1953 první prototyp pětipodlažního domu smontovaný z celostěnových panelů podle projektu ve Zlíně působících architektů, H. Adamce a B. Kuly. Byl postaven za pouhé 4 měsíce. 

Dum dostal označeni G40 (Gottwaldov 40 bytu). První větší sídliště postavené z těchto domů je v Praze 4 na Zelené lišce (výstavba 1954-55). Tyto první paneláky, ještě s lidskou tvári, byly zdobeny různými detaily, domovními znameními, arkádovymi vchody, mozaikami. Bohužel se tyto detaily postupem doby z našich paneláku vytratily.

Procházku jsme zakončili na náměstí v kavárně. Cestou jsem ještě vyfotila zlínský zámek. 

Čtyřkřídlý renesanční zámek vznikl přestavbou původní tvrze ve 2. polovině 16. století. Kolem roku 1780 byl zámek upraven v duchu baroka, poslední úpravy proběhly kolem r. 1905.

To bylo asi letos ze Zlína všechno, jeli jsme radši k vodě...