pátek 1. ledna 2021

Silvestrovský Hlavenec

Poslední den roku 2020 jsme se vydali na menší procházku k jezeru Lhota.

Auta jsme nechali u Čtyř kamenů a první zastávka byla u pomníku císaře Karla VI. 





Pískovcový pomník má podobu baldachýnu o třech stranách. Pod zastřešením se nachází silueta císaře Karla VI. v životní velikosti, na střeše je ztvárněno vidění sv. Huberta s jelenem a skupinou loveckých psů. Pomník vznikl na žádost hraběte Františka Antonína Šporka v letech 1724-25 podle návrhu Ferdinanda Maxmiliána Kaňky. Autorem sochařské výzdoby byl Matyáš Bernard Braun.


Prošli jsme vesnicí a pokračovali k jezeru Lhota.





Jezero Lhota je důkladně oplocené, ale když jsme ho obešli, dostali jsme se i k pláži.


Jezero vzniklo zatopením pískovny, jeho rozloha je 25 ha a hloubka dosahuje místy 7 metrů. Vytěžený písek byl použit na stavbu dálnice D1 a pražského metra. Těžba byla ukončena v roce 1983. Jezero nemá žádný povrchový přítok ani odtok, je využíváno jako koupaliště.



Zpátky k autu už to bylo jenom lesem po cyklostezce. 

Tak tedy šťastné vykročení do nového roku!

středa 30. prosince 2020

letos poslední- z Řep do Břevnova

Na odpolední procházku jsme se spolu se psem vydali tentokrát z Řep do Břevnova. Doprava do Řep byla sice trochu komplikovanější, ale vyhlídková místa mezi Řepama a Bílou horou stála za to a navíc patří v Praze mezi těch pár míst, kde jsem ještě nikdy v životě nebyla. 

Aktivní lesopark Řepy vznikl revitalizací nevyužívaného území, je tu řada laviček, hřišť i rozhledna s tobogánem. Jsou tu i pěkné výhledy na Prahu.


Z horní části už je to jen pár kroků ke klášteru benediktinek na Bílé hoře. 



Poutní místo tvoří kostel křížového půdorysu zasvěcený Panně Marii Vítězné a vzniklo postupně v letech 1704-30 rozšiřováním kapličky s kostnicí z roku 1622. Iniciátorem výstavby byl pražský stavitel a malíř Christian Luna, finančně se podílela většina tehdejších pražských umělců. Návrh kostelní kopule, ambitů s bohatou freskovou výzdobou a nárožních kaplí je pravděpodobně dílem Jana Blažeje Santiniho Aichla. Jižní vstupní portál je dílem K. I. Dientzenhofera.




Hned za klášterem v polích se nachází mohyla na Bílé hoře stojící v místech, kde proběhla rozhodující bitva třicetileté války, které na dalších 300 let zásadně ovlivnila historii českého státu. 8. listopadu 1620 se zde střetla císařská armáda pod vedením Karla Bonaventury hraběte Buquoye, armáda Katolické ligy v čele s vévodou Johannem Tserclaesem hraběm Tilly a česká stavovská armáda s českým králem Friedrichem Falckým. Stavovská armáda byla poražena a tím se České království stalo pevnou součástí Habsburské říše.


Mohyla s pomníčkem pochází z roku 1920.




Prokličkovali jsme vilovou čtvrtí a došli až k oboře Hvězda, kterou jsme jenom prošli napříč na Petřiny, letohrádek byl vidět jenom v dálce oběma průzory.


Již od 10. století patřil zdejší les Malejov do majetku Břevnovského kláštera. V roce 1534 jej získal císař Ferdinand I. Habsburský a založil zde vlastní oboru, která sloužila především jako královská honitba. Uprostřed obory nechal jeho syn Ferdinand Tyrolský postavit letohrádek na půdorysu šesticípé hvězdy.


Kolem kolejí Hvězda a hřbitova jsme pak seběhli k Břevnovskému klášteru, kam jsme jenom nakoukli do areálu. 



Břevnovský klášter je nejstarší český mužský klášter založený roku 993 knížetem Boleslavem II. a pražský biskupem Vojtěchem. Od počátku v něm sídlí mnišská komunita benediktinů, která sem přišla z dolnobavorského kláštera Niederaltaich.




Původní plán byl jít dál na Ladronku a přes kopec do Košíř, ale začínalo se stmívat a ty kilometry už jsme taky nějaké ušli, tak jsme to už ukončili a tramvají se vydali na nádraží.

pondělí 28. prosince 2020

Český ráj v tomhle roce naposledy

Mezi svátky jsme se rozhodli trochu se projít, zvlášť když počasí bylo docela příznivé- sice zima jak v psotníku, ale zase pěkně sluníčko.

Zaparkovali jsme na parkovišti pod Valdštejnem a nejdřív spodem prošli skalní město až k Pilskému rybníku.




Kolem Sedmihorek jsme si zkrátili cestu na silnici a vylezli kousek pod věží Osudová.


Hned za zatáčkou je barokní socha sv. Prokopa z roku 1735 od Františka Fialy.


Prošli jsme pod zámkem Hrubá Skála a nahoru vystoupali klasicky Myší dírou...




Na Hrubé Skále fungovalo občerstvení, bylo tam i pár lidí. My se ale moc nezdrželi a pokračovali k Bukovině a vyhlídkám. 


Vyhlídku na Kapelu jsme minuli a pokračovali ke Lvíčkovi, tam nebyl kupodivu nikdo.





Hned za odbočkou ke Kopicově statku je pěkný historický rozcestník.


Kopicův statek neboli Jirošova rychta je významná památka lidového stavitelství Pojizeří z roku 1787, postavená rolníkem Jiřím Jirošem. Před statkem stojí cenná socha svatého Jiří Drákobijce z r. 1806 a v rokli pod ním se nachází mnoho skalních reliéfů, které vytesal pozdější majitel a sochařský samouk Václav Kopic. 




V Kacanovech jsme se napojili na žlutou u hotelu Králíček. Před hotelem stojí maličký Humprecht, všechno pěkně na jednom místě.



Po žluté jsme se vrátili do skal k rozcestí U Konic a na Valdštejn. Tam teda byla fronta pořádná. Radši jsme si do ní nestoupali, dali si vlastní čaj a začali se vracet k autu.