Silvestrovský Sněžník

Poslední den v roce jsme se byli projít nakonec na Děčínském Sněžníku.

Dole až po Tisou bylo opravdu hnusně- mlha, mráz a temno. Když jsme ale vyjeli jenom kousek na Tisou, začalo se ukazovat, že se mlha postupně protrhává. Nejdřív jsme se byli projít podél Stěn směrem ke Sněžníku, výhledy teda odtud ještě nebyly, ale zase tu bylo úplné ledové království plné krásně ojíněných stromů a trav.

Bylo vidět, že jsme akorát na rozhraní inverze.

Popojeli jsme ještě kousek dál až pod Děčínský Sněžník. Bohužel se ukázalo, že stejný nápad jako my mělo asi tak milion dalších lidí... anebo se dole rozkřiklo, jak je tady nahoře krásně :-)

Zaparkovali jsme teda na louce (ano, na velké parkoviště ani na silnice se už auta nevešla) a vystoupali spolu s tou spoustou ostatních lidí nahoru. Naštěstí se lidi zřejmě průběžně obměňovali a taky se v prostoru přijatelně rozprostřeli, takže to nebylo úplně jak na Václaváku..

Dole hned u silnice vyrostla rozhledna ze dřeva, docela roztomilé :-)

když jsme jenom o kousek vystoupali, už se začaly objevovat výhledy na inverzi

z Drážďanské vyhlídky

Po červené vyhlídkové cestě už se nad inverzi dostaly jenom nejvyšší vrcholy- vzadu vykukovala Milešovka a kus dál pak Buková hora. Bohuže to všechno bylo proti slunci...

rozhledna nesmí chybět

Úplně vzadu za rozhlednou byl vidět Ještěd a za ním zasněžené Krkonoše.

ještě jedna Buková hora a německé Steiny z Drážďanské vyhlídky cestou zpět

zase v Tiských stěnách

Tenhle víkend jsme podnikali takové menší procházky, ale nakonec bylo docela pěkně a něco málo jsem i vyfotila

Docela mě potěšilo jak můj totálně obyčejný automat Nikon fotí pěkná makra, první jinovatka a krystaly :-)

Na vyhlídce nahoře v Tiských stěnách byla krásně vidět inverze

Skalní náměstí

Kromě klasických Tiských stěn- tzn. Malého a Velkého okruhu jsme tentokrát zabloudili i kousek dál mezi skály, kam nevedou žádné turistické cesty. Prošli jsme Bürschlické stěny, kam chodí asi hlavně horolezci. Skály jsou to ale krásné a možná díky absenci turistů ještě lepší než ty na okruzích..

 

z Dolního Žlebu na Zirkelstein

V dnešním krásném a slunečném dni jsme si dali nakonec docela dlouhý výlet z Dolního Žlebu do Dolního Žlebu :-)

Dolní Žleb vypadá pořád tak nějak stejně. Asi díky jeho odříznutosti je tu spousta krásných a zanedbaných domů, taky pěkný (zavřený) kostel. Kupodivu funguje přívoz a taky se sem dá dojet po silnici po levé straně řeky .. i když to bych teda nedoporučovala, silnička je hrozně úzká, dvě auta se nevyhnou, takže cesta může být dost dlouhá a dobrodružná

v Dolním Žlebu začíná krásná stará kamenná cesta

 Nejdřív jsme po ní vystoupali k Dolnožlebskému vodopádu

a pak jsme po žluté a zelené došli na hranici s Německem. Tam se nachází tzv. Česká brána. Vlastně tam nic není, jen pár kamenů a zbytky ostnatého drátu, ale předpokládám, že jde hlavně o historické označení

Kousek dál u cesty se nachází památník s odmontovanou deskou. Jestli jsme dobře rozuměli listingu zde umístěné keše, jde o památník z období nacismu, který připomínal přechod nějaké skupiny do Čech.

Prošli jsme po neznačené cestě a kousek po silnici k náhorní planině v okolí vsi Schona. Protože jsme vlastně nahoře nad skalama spadajícíma do Labského údolí, jsou odtud krásně vidět skály z Saského Švýcarska- Schrammsteiny a okolí. Vypadá to opravdu impozantně..

Objevil se i další cíl naší cesty, pěkný kopec Zirkelstein

Minuli jsme Schonu a vydali se nahoru na vyhlídku

pohled na Schrammsteiny a v popředí Kaiserkrone nad Shonou

pohled směrem do Čech, někde tam je Pravčická brána, jinak jsou tu pěkně vidět Křídelní stěny

Pohled ve směru, odkud jsme přišli na Malý a Velký Zschirnstein, tam musíme někdy příště :-)

pohled na stolové hory v Německu- Pfaffenstein a tak (neumím to úplně rozlišit :-)

Na nedaleké vyhlídce z louky byl další pěkný pohled na českou stranu, úplně nalevo je Grosser Winterberg (ještě v Německu), dál už jsou skály okolo Pravčické brány

Růžák

Stříbrné, Tetřeví a Křídelní stěny

hodně přiblížená Pravčická brána

Poslední pohled na Zirkelstein z druhé strany

Následoval docela dobrodružný sestup k řece na cyklostezku. Ve svahu jsou kupodivu staré cesty v různých stadiích zachovalosti. My jsme se drželi potoka Schiebbach a potom odbočili na pěknou starou cestu se spoustou schůdků, která nás vedla dolů a po vrstevnici směrem na Žleb... Potom nám ale další postup znemožnily popadané stromy, tak jsme se spustili dolů k trati, kde bylo plno trní, akátů a pokácených stromů. Naštěstí obtížný úsek nebyl dlouhý, došli jsme na cestu a k podchodu pod tratí.

Labské údolí bylo pěkně nasvícené

K cestě zpátky jsme radši zvolili přívoz a pak pěkně po "hřenské" straně. Pán, kterého jsme svezli, protože mu ujel vlak, se bavil s převozníkem a prý je přívoz už ve špatném stavu, všechno zrezivělé a lano dosluhuje. Brzo už proběhne výměna (snad dokonce zítra?) a naštěstí jsme se tuhle informaci dozvěděli až po překonání řeky :-)