I v ne moc vlídném zimním počasí jsme se nakonec vydali na kratší autovýlet spojený s procházkama směr Beroun.
První zastávka se konala na Karlštejně, kde jsem nebyla asi pět let. A to mluvím jenom o průchodu kolem hradu, uvnitř hradu jsem byla někdy pradávno, odhaduju v roce 1993 :-)
Výhodou hnusného počasí bylo poměrně prázdno, pár lidí cestou na hrad i na hradě, ale v pohodě. Většina stánků teda zavřená, ale to nám nijak nevadilo.
Vystoupali jsme na hrad a kupodivu (!) i bez zakoupení předražených lístků na prohlídkové okruhy se dá z hradu něco vidět.
Prošli jsme na nádvoří a po schodech sestoupili ještě k Studniční věži.
 |
| cestou na hrad |
 |
| z nádvoří |
Základní kámen nejvýznamnějšího a bezesporu nejznámějšího českého hradu byl položen římským císařem a českým králem Karlem IV. roku 1348 mimo jiné za účelem uložení korunovačních klenotů a svatých ostatků. Dnešní podoba je výsledkem zásadní přestavby v letech 1887-99, která ve snaze vrátit hradu gotický vzhled setřela do značné míry i prvky předchozích slohů.
Jednou z nejvzácnějších částí Karlštejna je kaple sv. Kříže - místo uložení korunovačních klenotů a svatých ostatků. Pozlacená klenba spolu se 127 deskovými obrazy mistra Theodorika vytváří jeden z nejzachovalejších gotických interiérů na světě.
Na nádvoří stojí pěkné purkrabství, které bylo v minulosti mnohokrát přestavováno, dnešní podoba pochází z přestavby na konci 19. století. V současnosti slouží správě hradu, slavnostním obřadům obecního úřadu a reprezentačním účelům.
Nejvzdálenější místo, kam se dá ještě dojít, je Studniční věž. V ní je schovaná hradní studna hluboká 78 metrů. Nemá vlastní pramen, voda se přiváděla štolou z Budňanského potoka, tekoucího pod hradem. Zařízení na vytahování a spouštění okovu tvoří kolo, v němž šlapali lidé a uváděli je do pohybu.
 |
| tohle je teda pohled z ochozu u Studniční věže na hrad |
Po překvapivě příjemné procházce ke Karlštejnu jsme popojeli ještě o kus dál a trochu se prošli po Berouně. Od parkoviště u nákupního střediska jsme se cyklostezce podél řeky vydali k nádraží a potom pokračovali už rovnou na náměstí.
Městská památková zóna byla v Berouně vyhlášena v roce 1992. Zahrnuje historické Husovo náměstí, které je obestavěno řadou měšťanských domů. Mezi další ceněné stavby patří dobře zachovalé hradby, historické brány do města nebo kostel.
Na náměstí stojí dvě sochy- první je Pomník padlým v 1. světové válce a druhá (před radnicí) je Pomník Mistra Jana Husa z roku 1908. Autory jsou místní rodáci František Velíšek a Josef Kvasnička.
Na protější straně náměstí nás zaujal pěkně zrekonstruovaný dům a vedle dřevěná figurka kozy před krámkem....
Kolem kostela sv. Jakuba jsme ještě prošli k Plzeňské bráně.
Barokní podoba tohoto kostela pochází z roku 1736. Další významnou obnovou kostel i jeho interiéry prošel v letech 1903-07 pod vedením architekta Josefa Fanty.
Nedaleká Plzeňská (nebo také Horní) brána byla od počátku 14. století součástí městského opevnění. Střežila obchodní cestu z Prahy do Plzně a až do roku 1752 se v ní vybíralo clo. Původně gotická věž byla poté několikrát přestavěna a opravována.
 |
| pohled směrem k náměstí, vzadu je vidět druhá brána zvaná Pražská neboli Dolní |
Došli jsme po celkem frekventované Plzeňské ulici zpátky k autu a jeli zase domů. Přeci jen bylo dost lezavo a to slibované sluníčko se fakt dneska neobjevilo.
