hrad Helfenburk u Úštěka a Kostelíčky (kalvárie Ostré)

Hrad Helfenburk poblíž Úštěka znám poměrně dobře, akorát se pokaždé, když vyslovuju jeho jméno, musím zamyslet a odlišit ho od moravského Helfštýna :-)

Hrad vystavěli Ronovci v 1. polovině 14 století, v roce 1375 hrad koupil a začal přestavovat pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Jeho synovec Jan z Jenštejna dal vybudovat nové opevnění a hlavní věž. Hrad často střídal majitele a od začátku třicetileté války byl úplně opuštěn a v průběhu války byl zpustošen.

V 19. století koupil celé liběšické panství Ferdinand Lobkovic a po něm patřilo textilnímu průmyslníkovi Josefu Schrollovi. Ten dal postavi na hrádku hájenku, která sloužila pro občerstvení turistů.

Od 60. let minulého století se o hrad stará skupina dobrovolníků, v současné době je ve vlastnictví města Úštěk.

Kdysi jsem četla pověst, podle které se hradu zmocnily opice a podnikaly odtud loupeživé výpravy do okolí. Nakonec proti nim museli vytáhnout místní obyvatelé a opice pobít. Proto se také Helfenburku někdy říká opičí hrad ... ovšem možná jde jenom o zkomoleninu  Helfenburk- Affenburk (opičí hrad).

/tohle je pohled do krajiny od křížku u Rašovic/

 

Nedaleko se nachází krásné místo- kalvárie Ostré neboli Kostelíčky. 

Poutní místo nechali postavit Jezuité v letech 1703-7, jde o skupinu tří kaplí s Božím hrobem, patrně od Octavia Broggia, a křížovou cestu. Krásné je hlavně mohutné schodiště se zbytky barokních soch.

Místo bývalo velmi zanedbané a vypadalo na spadnutí, při poslední návštěvě jsme ale byli mile překvapeni- všechno vykazovalo známky oprav, kaple obílené, schody spravené a dokonce uvnitř výstava o zmizelých kostelech v severních Čechách.

 

A výhled odtud stojí za to (vzadu Úštěk s rybníkem Chmelař a za ním Sedlo)

Poreč

Poreč (Parenzo) bylo první město na východním pobřeží Jaderského moře, které upadlo do područí Benátek (1267). Proto největší rivalové Benátčanů Janované, město několikrát vydrancovali a v roce 1354 odtud uloupili i relikvie svatého Maura. V 15 a 16. století zas město přepadávali turečtí piráti, tzv. uskokové (utečenci před Turky).

Jinak jsou dějiny města podobné jako dějiny všech ostatních městeček tady i celé Istrie- Benátčané- Rakousko- Itálie- Jugoslávie- Chorvatsko.

Ve městě se nachází několik věžových bran ze 14. století.

taky řada uliček, paláců, ruin (včetně římských)

Ovšem nejvýznačnější památka města i celé západní Istrie je Eufrasiova bazilika z 6. století v byzantském slohu. Komplex baziliky v Poreči je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jako jediná památka na celé Istrii.

Kostel se proslavil hlavně mozaikami zdobícími chór a vítězný oblouk. Spekuluje se i o tom, že někteří z mistrů porečských mozaik pracovali i na obdobné výzdobě chrámu San Vitale v Ravenně.

S bazilikou je propojen biskupský palác z roku 1592.

My jsme dovnitř nešli, ale celý komplex jsme obešli po nábřeží.

Rovinj

Místo dnešní Rovinje bylo osídleno už ve 4. století př. n. l., ve středověku tady byl nejvýznamnější přístav Istrie, který se pořád pokoušeli dobýt piráti a Janované. Jako všechno tady na pobřeží patřilo město Benátčanům. V roce 1630 se sem před morem schovalo přes 3500 lidí, což způsobilo obrovské přelidnění a dodnes můžeme na některých budovách vidět příliš mnoho komínů (tolik, kolik rodin v daném domě žilo). Město stálo původně na ostrově, ale jak se začalo rozšiřovat i na pevninu, došlo k zavezení úzkého průlivu a přeměně na poloostrov (v roce 1763).

Po 2. sv. válce odešla významná část italského obyvatelstva a do jejich domů se nastěhovala řada umělců. Po vzniku samostatného Chorvatska utekli nebo byli vyhnáni Srbové a jejich domy skoupili většinou důchodci z Německa. Město je tedy populárním turistickým centrem a patří mezi ty "lepší" tzn. dražší :-)

My jsme začali procházku na poloostrově Zlatni rat nedaleko města. Je tu řada opravdu krásných míst na koupání, ale taky přírodní park s cyklostezkami, hospůdkami a tak :-)

 

Do města jsme se potom vydali kolem kláštera sv. Františka.

Všechno ve městě vypadá hodně italsky a uličky vedou dozadu na kopec ke kostelu sv. Eufemie a majáku.

/teda taková stavba.... je to maják?/

Kostel svaté Eufemie je symbolem a nejvýznačnější památkou Rovinje. Původně tady byla kaple a kostel raně románského stylu. V roce 1178 došlo k rozšíření a přesvěcení kostela ke slávě svaté Eufemie (původně nesly jméno sv. Jiří). 

Svatá Eufemie byla jako patnáctiletá umučena kvůli víře a její tělo bylo umístěno v mramorové rakvi v Konstantinopoli. Jedné noci vypukla strašná bouře a sarkofág z kostela zmizel. Objevili jej až po několika dnech u Rovinje, jak se pohupuje ve vlnách. Celý den se snažili rakev vytáhnout, ale podařilo se to až mladému rybáři, kterému sarkofág prozradil, kdo je v něm pochován. Od té doby trvá v oblasti kult Eufemie a v den jejího úmrtí- 16.9.- přicházejí do kostela řady poutníků. Mezi děvčaty ve městě je jméno Eufemie (neboli Fuma) velmi rozšířené jméno. To můžu potvrdit, protože jsem slyšela, jak na sebe tímhle jménem několik z nich volá...

Původní zvonici zničil v roce 1573 úder blesku a nová byla postavena podle vzoru kampanily chrámu sv. Marka v Benátkách. Na vrcholku věže stojí dvoumetrová socha světice s kolem a palmovou ratolestí. Místní tvrdí, že když stojí čelem k pevnině, počasí bude deštivé, a pokud se dívá k moři, bude slunečno. To se mi teda moc nezdá, protože jsme tu byli ve čtvrtek, socha se dívala k moři a přitom v pátek celý den pršelo.. pche.

Pula

Pula (Pola) je největším městem Istrijského poloostrova. Prvními známými obyvateli byli Ilyrové, rozkvětu dosáhla za vlády římského císaře Augusta (30 p.n.l.- 14 p.n.l.)- to zde byl vybudován přístav, amfiteátr, divadlo, řada paláců a chrámů. Po pádu Říše římské se panovníci střídali, ve 14 století se  město dostalo pod nadvládu Benátčanů. Mírem v Campo Formio 1797 města připadlo Rakousku, po 1. sv. válce město připadlo Itálii a po 2. světové Jugoslávii... inu, měli to tu pestré..

Jednoznačně nejvýznamější stavbou je místní amfiteátr. Stavbu zahájil císař Augustus a dokončil ho císař Vespasianus už za našeho letopočtu (69-79). V aréně se odehrávaly zápasy se šelmami a utkání gladiátorů. V římských dobách stál amfiteátr ještě na břehu moře, takže mrtvoly lidí i zvířat byly vhozeny do propadliště, vlny je odnesly do moře a tehdy (!) byl záliv ještě plný žraloků...  praktické :-)

Městská brána Gemina pochází z 2. století n.l. Za branou se nachází budova archelogického muzea a ruiny římského divadla.

Nedaleko je druhá, Herkulova brána z poloviny 1. století. Na jejím vrcholu je sotva znatelná Herkulova hlava s plnovousem.

Hned vedle je Sergiův vítězný oblouk, který nechal roku 29 př. n. l. postavit Lucius Sergius Lepidus (a taky neuvěřitelné davy lidí)

Na nejvyšším místě města kdysi stávala římská pevnost, odkud byly střeženy ostrovy, moře a pobřeží v blízkosti Puly. V 17. století tady Benátčani postavili Citadelu (současná podoba je ale po výrazné přestavbě)

Docela stranou, zezadu v bloku obytných domů, kam se musí z hlavní ulice důmyslně kličkovat, se nachází opravdový skvost- Římská mozaika z 2. století, která kdysi zdobila podlahu vily. Hlavním tématem je výjev z řecké mytologie- potrestání Dirké (tato thébská královna byla za svou krutost přivázána za vlasy k rohům divokého býka a usmýkána)

Hned u hlavní ulice stojí vedle prázdného prostranství kaple Marie Formozy. V 6. století tady nechal exarcha Maximilianus postavit baziliku v byzantském stylu. Ta byla několikrát vyplněna a v roce 1549 si Benátčané odvezli většinu jejích stavebních prvků včetně mramorových sloupů. Zachovala se pouze tato pohřební kaple.

Na někdejším Fóru stojí radnice, která byla vestavěna roku 1296 do antického chrámu bohyně Diany, z kterého se zachovala pouze zadní stěna. Vedle radnice je Augustův chrám s korintskými sloupy, který nechal opět postavit císař Augustus.

Kousek dál je bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Původní chrám je z 4.-5. století, ale mezi 15 a 18. stoletím byl různě přestavován a nastavován.

Ve městě je určitě ještě spousta zajímavostí k vidění- uličky, paláce v benátském stylu... ale prostě už pršelo trošku moc..