něco málo z Tiských stěn

V sobotu (29.10.) jsme se prošli po klasickém turistickém lákadle Ústecka- Tiských stěnách. To je přesně takové to místo, o kterém si člověk myslí, že tam přeci byl milionkrát a už se mu tam znovu nechce, ale když se tam konečně dokope, tak si uvědomí, že tam byl naposledy před xy lety... a je děsně překvapenej, jak to tam nezná a jak je to tam pěkný :-)

V západním výběžku Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce vytvářejí spolu s Rájeckými stěnami, Ostrovskýmí stěnami a Vysokým Sněžníkem atraktivní turistickou a horolezeckou oblast. Pískovcový masiv Tiských stěn, dosahující nadmořské výšky až 613 metrů, spadá k jihu téměř jednolitou svislou hradbou, na severní straně byl erozivními denudačními procesy rozrušen do četných sloupů, věží, stěn, roklí, soutěsek, převisů, jeskyň, náměstí a skalních hřibů. Tiské stěny patří k nejstarším turistickým oblastem Labských pískovců. Dočteme se o nich například již v průvodci po děčínském panství z roku 1828.

Tiské stěny se dělí na dvě velké části - Velké a Malé stěny, jimiž vedou prohlídkové trasy. 

My jsme nejdřív obešli spodem Malé stěny, ale která skála je která, fakt identifikovat nedokážu..

 

 

 Potom jsme udělali zacházku stranou a vrátili se na okruh už v oblasti Velkých stěn.

V místě, kde se naučná stezka napojuje na červenou turistickou značku je dominanta celých stěn- Tiský hřib.

červená značka pak vede vrchem skalama s řadou krásných vyhlídek na Bukovou horu, Nakléřov, Petrovice...

 

 

Pohled na druhou stranu směrem k Ostrovu na Ostrovské stěny.

Skalní náměstí, kde se protínají Malý a Velký okruh.

Nakonec jsme se ještě rozhodli vystoupat na vyhlídku na Malém okruhu, kterou jsme předtím vynechali.

na Středohoří by to chtělo asi lepší viditelnost...

pěkný pohled na skály Velkého okruhu, v pozadí Děčínský Sněžník, vpravo vzadu Buková hora, vpravo před ní vystupuje skála Doga.

Tisá s kostelem sv. Anny z výšky

Z Litoměřic na Dlouhý vrch

Ve slavnostní volný den jsme se vydali na kratší procházku po okolí Litoměřic. Teda procházka se nám nakonec oproti očekávání docela protáhla :-)

Vyrazili jsme z Litoměřic a okolo Mostky a Kočky (o té jsem psala už kdysi dřív) jsme došli do Žitenic.

Na návrší Mostka, někdy též zvaná Mostná hora (272 m n. m.) byla v roce 1910 postavena (tak jak to bylo obvyklé i v mnoha jiných severočeských městech s převahou německého obyvatelstva), výletní restaurace s rozhlednou. Spolu s nedalekým vrchem Kočka a Bílými Stráněmi u Pokratic (asi 1,5 km severozápadním směrem odtud) se jedná o oblíbené výletní místo místních obyvatel.

Okolo Kočky jsme došli k soše sv. Václava na kraji Žitenic

Na to, jak jsou Žitenice neznámé, je tu docela dost pěkných památek (a to jsme procházeli jen kouskem a neviděli vůbec všechno). 

Raně barokní kostel svatých Petra a Pavla byl postaven kolem roku 1650, vysvěcen byl v roce 1680. Gotická hranolová věž kostela ale pochází už z období kolem roku 1300. V roce 1853 byla tato původní věž zvýšena. V polovině 19. století byly provedeny úpravy, při kterých byla také zvýšena věž o šest metrů

 

 

Kaplička Panny Marie na návsi

Dvoupatrový renesanční zámek nahradil na konci 16. století starší tvrz, na přelomu 17. a 18. století byl barokně přestavěný a upravený po požáru v roce 1806. Žitenické panství se pak znovu vrátilo vyšehradskému proboštům a patřilo jim až do 20. století. Do nádvoří vede od návsi kamenná barokní brána, zdobená znakem vyšehradské kapituly z roku 1699.

Zámek využíval litoměřický okresní archiv a potom byl v rámci církevních restitucí vrácen Vyšehradské kapitule.

http://www.christnet.cz/zpravy/26631/vysehradska_kapitula_restituovala_areal_zamku_v_zitenicich_na_lesy_a_pole_stale_ceka.url

Po modré značce jsme vystoupali k jeskyni. Vlastně to není přirozená jeskyně, ale zbytek pískoven, odkud se těžil písek. Po rekultivaci tady zůstal skalní hřbet s uměle vytvořenými chodbami v pevnějších partiích pískovců. Vnitřkem se dá projít skrz, fakt zajímavé místo (a přitom už jsme tu jednou šli a jeskyní si nevšimli).

Začíná tady Hibshova naučná stezka, která mapuje jižní část Českého Středohoří a je zaměřená na vulkanity převážně z období Oligocénu. V praxi to vypadá tak, že podél cesty je docela dost různých kamenů, které vypadají poměrně obyčejně, ale jsou to vyvřeliny. Každý kámen je po někom pojmenovaný, ale v tom množství je trochu problém se pak orientovat nebo to víc zkoumat.

Nejbližší cedelu označovala Cornuův kámen se zajímavou páskovou texturou kamene (Dr. Felix Cornu působil po vystudování gymnazia v Litoměřicích na vysoké škole báňské v Leoben, psal vědecké práce o minerálech). Za ním je ještě Zippeho kámen, ale ten jsem nevyfotila (Prof. Dr. Franz Xaver Maximilian Zippe je zakladatelem vědecké mineralogie v Čechách).

Laubeho kámen (Prof. Dr. Gustav Carl Laube byl významný geolog a paleontolog, který se zúčastnil polární výpravy do Grónska)

Engelhardtův kámen (Hermann Engelhardt byl znalec terciérních rostlin) a za ním Menzelův kámen (Dr. Paul Menzel byl lékař, který se věnoval i paleontologii, hlavně tericierní flóře Českého Středohoří)

Po cestě se nám otevřely první výhledy na Středohoří.

 Házmburk

Dál po modré značce a zkratce lesem jsme došli na Laffitovu vyhlídku. Je tu posezení a nádherný výhled na Žitenice, Litoměřice a celé České Středohoří. Na dlouhé sezení nebylo moc počasí, ale pár fotek jsem udělala.

 

vzadu Říp

boty v lese

Z vyhlídky jsme vystoupali na Křížový vrch a pokračovali na Dlouhý vrch. Tam jsme odbočili na žlutou značku a sešli po ní do Skalice. Pokračovali jsme vrchem kolem NPP Bílé Stráně. Jde o chráněné území s opukovou strání s výskytem mnoha vzácných a ohrožených druhů teplomilných a suchomilných rostlin a živočichů.

Než jsme sešli zpátky do Litoměřic, ukázala se celá naše trasa pěkně najednou.