Rosa Coeli

Poslední výlet z Brna (opět v docela velkém verdru) jsme naplánovali do Dolních Kounic. Chtěli jsme vidět hlavně zdejší klášter, který se řadí k nejvýznamnějším středoevropským církevním stavbám vrcholné gotiky. Je to nejstarší ženský premonstrátský klášter na Moravě a hlavně pěkná ruina s atmosférou.

Klášter Rosa coeli (Růže nebeská) byl založen roku 1181 Vilémem z Pulína kvůli vykoupení z klatby, která na něho byla uvalena papežem za to, že plenil a pustošil rakouské kláštery a kostely. Musel učinit pokání a postavit klášter. Klášter byl zasvěceném Panně Marii a první sestry premonstrátského řádu sem přišly o dva roky později v roce 1183 i se svým proboštem Petrem z Louňovic v Jižních Čechách.

Postupem času byl klášter povýšen na proboštství a v roce 1268 si ho vzal dokonce pod svůj patronát papež Kliment IV. Klášter měl právo vybírat desátky ze 16 kostelů na Moravě. Dne 8. dubna 1284 král Václav II. oznámil, že je kounický klášter klášterem královským. Byl tedy pod ochranou samotného panovníka. 

Po hospodářském rozkvětu na přelomu 13. a 14. století byl klášter roku 1423 vypálen husitskými vojsky. Po požáru byla nad chrámem obnažena klenba, která se z povětrnostních vlivů zřítila. Chrámová loď byla poté zakryta trámovým stropem a původní klenba již nebyla nikdy obnovena. Na počátku 16. století, nastal úpadek kláštera.

Za ostatních majitelů panství klášter pustl. O obnovu opuštěného kláštera se pokusili premonstráti ze strahovského kláštera, když roku 1698 budovu odkoupili od tehdejšího majitele panství Ferdinanda z Ditrichštejna. V následujícím roce upravili bývalou kapitulní síň na kapli a směrem k řece nechali zrekonstruovat barokní budovu konventu. 

Roku 1703 byl nově zastřešený kostel znovu vysvěcen. Toho roku však Dolní Kounice zachvátil obrovský požár, který zničil i nově zrestaurovaný klášter. Poté byla opravena už jen budova konventu. Kostel byl ponechán ve zříceninách a obřady se konaly pouze v kapli. Špatné ekonomické podmínky nedovolovaly rozsáhlejší opravy kláštera, a tak i mše byly v kapli zakázány. Strahovští premonstráti roku 1808 prodali klášter zpět dolnokounickému panství. Od té doby se budovy začaly definitivně měnit ve zříceniny. Roku 1927 se o památku začal starat Komitét pro záchranu památek v Dolních Kounicích.

pohled z vyhlídkové věže

Ke klášternímu kostelu přiléhá na severní straně lodi křížová chodba s rajským dvorem. V přízemí křížové chodby je zaklenuto 20 polí křížové klenby.

Klášterní kostel má půdorys tvaru kříže. Hlavní chrámová loď měří 45 m na délku a 10 m na šířku. V přední části klášterního kostela v tzv. presbytáři se nacházel hlavní oltář zasvěcený Panně Marii. 

pan Koblížek je zřejmě vandal z roku 1868

kaple

Klášter jsme nakonec obešli kolem dokola a vzadu nahlédli i do staré zahrady s ovocnými stromy.

Celé Dolní Kounice jsem docela sympatické město, kde je překvapivě hodně památek. Kromě kláštera je tu ještě pozůstatek židovského města, židovský hřbitov nebo křížová cesta ke kapli sv. Antonína. My jsme si po obědě v místní výborné restauraci U Gottwaldů stihli prohlédnout jenom pozůstatky židovského města.

Masarykovo náměstí s kostelem sv. Petra a Pavla

Synagoga je jednou z nejstarších na Moravě, byla postavena v letech 1652-1656

portál na jednom z domů židovského města

Křtiny

Ve čtvrtek den bylo vedro o něco málo menší, tak jsem se rozhodli pro krátký pěší výlet. Autobusem jsme dojeli do Křtin, kde jsme si samozřejmě prohlédli zdejší poutní kostel Panny Marie.

Kostel s dominantní centrální kupolí vysokou 30 m byl postaven v letech 1718-44 na místě dvou starších gotických kostelů (zvaných „český a německý“) podle projektu slavného barokního architekta J. B. Santiniho. Jedná se o jeho největší stavbu na půdorysu řeckého kříže. Kostel je mnohými odborníky označován za nejkrásnější barokní stavbu v České republice. 

barokní zámek z roku 1750 je hned za kostelem

Vedle kostela se nachází ještě zámek se zámeckou zahradou, z které se dá kostel vidět ze všech stran. Od roku 2013 se v zahradě nachází také sousoší sv. Cyrila a Metoděje od Bedřicha Vašíka.

podle pověsti svatí Cyril a Metoděj křtili ve zdejším údolí

Původní poutní kostel Panny Marie patřil k nejstarším moravským poutním místům. Nahrazení středověkého areálu monumentální barokní novostavbou zadal opat zábrdovického kláštera v roce 1718 Janu Santinimu. Ten na vrcholu svých tvůrčích sil navrhl rozsáhlý poutní komplex, který se stal skutečnou barokní perlou Moravy. Celá stavba však byla dokončena až dlouho po Santiniho smrti v roce 1750, a to včetně změn, k nimž bylo přistoupeno především z úsporných důvodů. 

Centrální dispozice kostela je situována na půdorysu řeckého kříže vetknutého do soustředných kružnic. Ramena kříže se pak ve výšce kleneb propojují v jasných křivkách dynamického baroka. Jako vždy, hraje i zde u Santiniho vrcholný význam světlo, jeho průchod prostorem a modelace jednotlivých stavebních prvků vnitřního prostoru. 

Původní Santiniho projekt byl navržen bez osové průčelní věže s vysokými mansardovými střechami a s druhou boční kaplí sv. Josefa. Ta měla spolu se stávající kaplí sv. Anny centralizovat celý areál a uzavřít prostor v horizontální i vertikální dispozici. Kaple sv. Josefa však postavena nebyla. Vlastní rezidence byla koncipována jako velká a náročně řešená zámecká budova.

I ve své redukované podobě je křtinský areál pozoruhodně vynalézavým a vyhraněným architektonickým dílem včetně jednoznačného včlenění do krajinného prostoru.

v ambitu je řada obrazů od vděčných poutníků, na řadě z nich je vidět vesnice odkud poutníci přišli; taková trochu dojemná přehlídka lidové tvořivosti

Po prohlídce kostela jsem zašli na oběd do místního hostince U Farlíků. Moc pěkné místo, taková tradiční prvorepubliková hospoda, která si na nic nehraje.

historický hrací automat v hospodě

Naše trasa dál vedla po žluté turistické značce k rybníku Olšovec u Jedovnice. Což bylo další příjemné koupací místo...

vychytaná závora, cyklista nebo chodec ji nemusí obcházet... když se teda trefí :-)

Boskovice

Z Brna jsme i přes velká vedra podnikli i několik výletů. První z nich byl na sever do Boskovic. 

Ač se to nezdá, cesta z Brna do Boskovic je docela v pohodě. Boskovice sice neleží na hlavní trati přes Blansko do České Třebové, ale v přestupní Skalici nad Svitavou vždy čeká vlak, který do Boskovic plynule pokračuje, takže je to v pohodě a celkem rychlé. 

vláček, který pendluje do Boskovic se jmenuje Lucka

V Boskovicích jsme se ve vzrůstajícím vedru vydali na náměstí, kde jsme si prohlédli (uvnitř příjemně chladný) kostel sv.Jakuba Staršího.

Nejstarší zmínka o pozdně gotickém farním kostelu pochází z roku 1346. Jeho vzhled změnilo několik požárů, hlavně kolem roku 1500. Z původních tří věží má dnes jen jednu, navíc sníženou na 40 m. Do roku 1786 kostel obklopoval hřbitov.

Hlavním tahákem Boskovic je ale zdejší židovské město. Tam jsme se vydali po obědě v místní trochu retro restauraci Záložna.

Židovské město v Boskovicích je jedno z nejzachovalejších u nás. První židovské rodiny se do Boskovic přistěhovaly již ve 14. století. Postupně se židovská komunita rozrůstala a v 16. století byla založena Židovská obec. Vznikl zde židovský hřbitov, byly postaveny synagogy a počet židovských domů se zvyšoval. V roce 1727 vznikla samostatná obec oddělená od zbytku města bránami. Největší počet obyvatel židovské obce byl v polovině 19. století. Tehdy zde žilo 1810 obyvatel a stálo zde přes 100 domů. Majetnější rodiny postupně začaly odcházet do větších měst. Počet obyvatel klesl na počet 400 za první republiky. Za druhé světové války byly všichni deportováni do koncentračních táborů, z kterých se vrátilo jen 20 občanů.

Barokní synagoga v Traplově ulici z roku 1639 je dílem italského stavitele Sylvestra Fioty z Chiavenny, roku 1698 k ní byla přistavěna boční loď, pozdější úpravy jsou empírové a novogotické. Ve třech časových etapách od první poloviny 17. do druhé poloviny 18. století pokryla klenby a stěny interiéru dekorativní fresková výmalba s ornamentálními a rostlinnými motivy a hebrejskými liturgickými texty, provedená utečenci z Polska.

nedaleké mikve

vlevo židovské lázně, které fungovaly až do roku 1950

Po prohlídce židovského města jsme kolem zámku a letního kina začali stoupat k hradu.

Zámek postavili Dietrichsteinové celkem nedávno v letech 1812-26 na místě Dominikánského kláštera, který byl zrušen Josefem II. 1784. K zámku patří zámecký skleník, který původně sloužil jako zámecká oranžerie. 

Výstavba letního kina započala v roce 1956 a v roce 1961 bylo zahájeno první promítání filmů. Od roku 1964 byl v letním kině každoročně pořádán Filmový festival pracujících. Projekční plocha letního kina je 32 metrů x 14 metrů. Během letní sezóny jsou v areálu pořádány koncerty, festivaly a projekce filmů. V letech 2019- 2021 se Letní kino Boskovice stalo nejnavštěvovanějším letním kinem v ČR (!)

Na kopci nad zámkem a letním kinem se ještě nachází boskovický hrad. Historie hradu se začala psát v polovině 13. století. Za dobu svého působení prošel mnoha stavebními úpravami. Z původně mohutné stavby, se zachovalo torzo hradního paláce, které nabízí výhled do zdejší malebné krajiny. Zajímavostí je 26 metrů hluboká studna, kterou pohání dřevěné šlapací kolo, jediné funkční v republice.

Nám se ve stupňujícím se vedru na prohlídku hradu nakonec ani nechtělo. Radši jsme si šli prohlédnout místní koupaliště :-) Odpoledne se naštěstí trochu zatáhlo a vedro polevilo. Cestou zpátky na nádraží jsme si ještě stihli prohlédnout místní židovský hřbitov.

Židovský hřbitov v Potoční ulici západně od centra ve svahu kopce pod zámeckou oborou byl založen nejpozději v 16. století. Na ploše 1,5 hektaru se nalézá 2400 náhrobků, též barokního a klasicistního typu, z nichž nejstarší zjištěný pochází z roku 1670.

Takže suma sumárum- Boskovice potvrdily svou pověst (a mé příjemné přes 10 let staré vzpomínky na pobyt zde). A když pominu drobnou peripetii s průvodčí ve vláčku do Skalice nad Svitavou, která mi začala strašně složitě vysvětlovat, že má ČD inkarta platí v celé ČR, jen ne v Jihomoravském kraji (se s tím prostě smiř a že ti České dráhy tu jízdenku přes internet takhle prodaly, nehraje žádnou roli), proběhla cesta zpátky taky v klidu a pohodlí.