Dejvice a z Ďáblic na Štvanici

Páteční večer jsme před představením v Dejvickém divadle stihli ještě projít pár ulic mezi vysokými školami, pokochat se pohodovou studentskou atmosférou a odlovit pár keší.

Sloup- obelisk v parku Indiry Gándhíové před fakultou architektury

další objekt před fakultou architektury, vypadá jako jedna z útulen vytvořených studenty pro KRNAP

V sobotu se konečně udělalo pravé jarní počasí, tak jsme se vydali k Ďáblické hvězdárně a přes Ládví do Troje.

Díky úspěchu astronomické přednášky se 10 občanů Ďáblic rozhodlo založit hvězdářský kroužek. Činnost kroužku se úspěšně rozvíjela a již v roce 1954 se několik nadšenců pustilo na vrchu Ládví do svépomocné stavby lidové hvězdárny. Pro základní stavbu použili panely, které zbyly ze stavby prvního panelového domu v tehdejším Československu, a již v roce 1956 se kroužek pyšnil krásnou pozorovatelnou s kopulí, přednáškovým sálem, knihovnou a temnou komorou pro forografické práce.

Vrch Ládví jsme vlastně podešli částečně po žluté turistické značce k vozovně Kobylisy. Podél sídliště jsme pak přešli přes Čimický háj až k Velké skále a louce s vyhlídkou pod ní.

O kousek níž je další parádní vyhlídka Havránka.

Po průchodu naprosto narvanou Stromovkou jsme do hospůdky zašli v oblasti zvané Malý Berlín do hospůdky U Malého Berlína. Výzdoba tam opravdu připomínala předválečný Berlín..

Paradoxně kousek odtud je nádraží Praha- Bubny s Památníkem ticha. Název památníku odkazuje na skutečnost, že z nádraží Praha Bubny bylo transportováno do koncentračních táborů asi 50 000 židovských obyvatel Prahy za mlčení českých spoluobčanů.

Brána nenávratna je plastika od sochaře  Aleše Veselého, která má podobu části vztyčeného železničního kolejiště, které míří do nebe. Odhalena byla 9. března 2015. Připomíná transporty Židů do koncentračních táborů.

Parčíkem jsme pak došli na Vltavskou.

fontána Faun a Vltava z roku 1984

Kousíček jsme pak popojeli na ostrov Štvanice a ten si prošli. Nejdřív podél tenisových dvorců se sochou Tenisty.

socha od Ladislava Janoucha pochází z roku 1986

Z louky v zadní části ostrova je dobře vidět stavby lávky Holka. 

Pak jsme podešli hlavní silnici na druhou stranu ostrova se štvanickou vilou. Kromě divadelních představení se tu konají i další kulturní akce a přes den tu funguje příjemná kavárna.

V místě zbouraného bývalého zimního stadionu je teď bikepark. Zimní stadion byl první stadión s umělou ledovou plochou na území Československa. V tomto stadionu poprvé v roce 1947 vyhrál československý národní tým Mistrovství světa v ledním hokeji. 

Úplně na konci ostrova jsme došli ještě k malé vodní elektrárně z roku 1914. Autorem projektu secesní budovy byl architekt Alois Dlabač. Zařízení původně tvořily tři Francisovy turbíny od firmy Kolben a Daněk, každá o výkonu 474 kW, jedna z nich je tu vystavená.

Řeč plakátu

Od té doby, co jsem přítel Národní galerie, jsem automaticky i přítelem veškerého umění a věnuji se mu mnohem víc než dřív :-)) (teda vliv má zřejmě i špatné počasí posledních týdnů, ale to nebudu hned zdůrazňovat).

Dnes jsme tedy navštívili nikoliv Národní galerii, ale Uměleckoprůmyslové muzeum s výstavou Řeč plakátu.

Výstava představuje výběr plakátů z unikátní, více než třicetitisícové sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze, která patří mezi nejstarší a nejvýznamnější evropské sbírky plakátu. Je vystaveno 280 plakátů, které pak doplňuje dvacet dalších exponátů, především dobové umělecké časopisy a knihy. Ve třech tematických blocích Umění, Reklama, Ideologie nechybí díla světových tvůrců jako je Henri de Toulouse-Lautrec, Jules Chéret nebo Howard Chandler Christy i domácích výtvarníků, Vojtěcha Preissiga, Františka Zelenky či Viléma Rottera.

bio Avion bylo na Václavském náměstí, zřejmě tam, co je dnes Luxor

plakát zřejmě propagující jakousi show Buffalo Billa

tomu říkám nadčasový plakát

český agrárník a Žid utiskují slovenské rolníky

"my mladí chceme také bydlet"

Cestou z výstavy jsem ještě udělala pár fotek z krásného schodiště. 

Příkladem a inspirací pro založení muzea bylo mimo jiné založení obdobného ústavu – South Kensingtonského (nyní Victoria and Albert) muzea v Londýně, které od roku 1852 zpřístupnilo veřejnosti sbírky uměleckořemeslných a uměleckoprůmyslových výrobků. V letech 1897–1900 byla tedy postavena novorenesanční muzejní budova podle návrhu architekta Josefa Schulze na pozemku mezi starým židovským hřbitovem a Sanytrovou ulicí na okraji Josefova.